Na tom mu nyní leží hlavně historické mince z muzejní podsbírky. „Dostal jsem ji na starosti, už když jsem do muzea předloni v červnu přišel. Postupně ji procházím. Hodně jsem se o nich za tu dobu dozvěděl a získal k nim pozitivní vztah,“ říká historik. Celou řadu pozoruhodných platidel nyní ukazuje návštěvníkům výstava Pecunia non olet v minoritském klášteře.

Vedle názvu, latinského úsloví, že peníze nepáchnou, Eckl přišel i s originálním nápadem, jak mince vystavit. „Návštěvníci je uvidí v záměrně starobyle vyhlížejícím sběratelském kabinetu. Inspirovala mě výstava Chvála sběratelství v Moravském zemském muzeu. Aby byl dojem úplný, napadlo mě vyrobit i ručně psané popisky,“ usmívá se historik.

Sbírkou mincí se ještě bude probírat delší dobu, přemýšlí přitom ale už i o další výstavě. „Muzeum má velmi zajímavý soubor asi osmi set starých tisků, včetně těch z tiskárny louckých premonstrátů ze sedmnáctého století. Uvažujeme proto o výstavě, která by je představila i s jejich příběhem. Jmenovala by se Habent sua fata libelli – Knihy mají své osudy,“ naznačuje Eckl.

Když netřídí sbírky a nebádá o osobnostech, jakou byl například slavný loucký opat Šebestián Freytag z Čepiroh, stará se například o kroniku Jezeřan–Maršovic. „Píšu již už dvacet let, dostal jsem ten úkol ještě jako student,“ vzpomíná Eckl. A do historie obce by se rád ponořil důkladněji. „Hodně mě baví a zajímá genealogie. Rád bych jednou vytvořil rodopis obce, tedy historii rodů nejen genealogickou, ale i s využitím dalších pramenů, jako jsou pozůstalosti s dochovanými sedláckými pečetěmi od osmnáctého století a podobně,“ uvažuje Eckl.