Čím jsem blíž ke stanici Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje v Brně, tím víc se moje kroky zpomalují. Čeká mě totiž noční dvanáctihodinová služba s vedoucím inspektorem provozu a já přemýšlím, co si pod takovým povoláním mám představit. Zachraňuje životy, sleduje přes počítač pohyb záchranek nebo celý večer sedí a vyplňuje nějaké papíry?

Z přemýšlení mě vytrhne vesele naladěný hlas mladého muže, který stojí před budovou. „Čeká nás náročná noc, ale to zvládneme," ujišťuje mě inspektor provozu Vladimír Husárek.

Po cestě do kanceláře mi vysvětluje, že už zkontroloval vybavení auta, se kterým jezdí do terénu. „Máme stejné přístroje a vybavení jako sanitky při výjezdu," říká Husárek.

Než stihneme probrat hlavní úkoly jejich práce, dispečerka mu do vysílačky hlásí, že v brněnských Obřanech u tramvajových kolejí leží nějakou dobu žena s poraněním hlavy. „Vyjíždíme pomoct posádkám tam, kde to stav pacienta vyžaduje," vysvětluje mi inspektor, zatímco běžíme do garáže do auta.

Vyrážíme ani ne za minutu od nahlášení. Do navigačního systému už dispečerka přenesla mapu, takže víme, kam míříme.

Zapínáme maják a jedeme. Každá minuta rozhoduje.

KOMPLETNÍ SERIÁL SI PŘEČTĚTE VE ČTVRTEČNÍM DENÍKU ROVNOST