„Cíl je jednoduchý. Dopravit kožený míč nebo to, co ho připomíná, z jedné strany hřiště na druhou,“ doplňuje archeolog a ředitel Archeologického ústavu Akademie věd Balázs Komoróczy.

Místo branek mají borci k dispozici kožešiny. „Naše harpastum je turnajem čtyř mužstev. Hraje se vylučovací metodou. Každé mužstvo je složené ze čtyř hráčů. Hraje se na tři góly,“ shrnuje moderátor Antoš, který v civilním životě vystudoval dějiny starověku a zaměřuje se na starověké vojenství.

Římský vrch u Mušova obsadili barbaři a Římané. Po čtvrté se zde konal festival Germania Subacta.
Germáni s Římany remizovali. Mír po bitvě u Pasohlávek stvrdili darováním synů

V tu chvíli už na hrací pole vbíhají do půl těla svlečení křičící barbaři, kteří začínají hecovat v tunikách oblečené Římany. „Dámy a pánové, proti sobě se už za chvíli postaví týmy Marobud, Ničitelé, Vandalové a z desáté římské legie pak Gemina pia fidelis,“ představuje mužstva nabuzených sportovců Antoš.

Rozhodčí provokuje netrpělivé hráče pohazováním koženého míče. „Vezmi si míček, pojď! Vidíte, jak vrtí ocásky? Těší se na míček!“ směje se muž, který je jinak vlajkonošem římské legie. „Hoši, pojďte do toho, ukažte se! A nebojte, rozhodčí nebude zaujatej!“ ozývá se v reakci na funkci rozhodčího z publika.

Ve finále jde o hodně. Levé křídlo přehazuje míč pravému a naopak. Nouze není ani o ostré střety či bolestivé pády. „Chlapci v tunikách bojovali jako lvi!“ raduje se z vítězství svých krajanů moderátor turnaje.

Na římských malbách hrají i ženy

Harpastum přitom nebylo jedinou hrou, kterou si zpestřovali Římané a Římanky v antice volný čas. „Víme, že existovaly různé hry. Dokonce existuje i římská malba, na níž hrají ženy. Neznáme detailní popis a pravidla, ale víme název. Prostřednictvím festivalu Germania subacta chceme lidem vytvořit kulisy tak, aby se alespoň částečně dovedli vcítit do některých aspektů římské civilizace,“ přibližuje Komoróczy.

Zmiňuje, že známé jsou také vodní hrátky, kterým se Římané rádi oddávali. „Podobají se těm, které známe my. I oni rádi skákali do vody třeba šipky,“ překvapuje archeolog a spolupořadatel festivalu.

Zdroj: Deník/Iva Haghofer

Že hrál sport v antice velký význam, potvrzuje i historik a moderátor Antoš. „Jako vše, co antický člověk dělal, měl i sport určitou spojitost s božstvy. I před sportem bylo běžné konat různé oběti. Římský sport nebyl tolik spjatý s kultem jako ten řecký. Narážím na olympijské hry. I těch se ale Římané později také účastnili,“ říká.

Zvlášť oblíbené pak byly kolektivní míčové sporty. „Horlivým hráčem míčových her byl i největší římský řečník Marcus Tullius Cicero už v prvním století před naším letopočtem. Kromě jeho dopisů, v nichž popisuje svoji vášeň k míčovým sportům, máme také mnoho různých reliéfů a dalších památek, které zobrazují muže i ženy při míčových sportech,“ poznamenává další zajímavost Antoš.