Při natáčení kolem nás poletovalo docela pěkné auto, říkají filmaři

Po nočním Brně se prohání jezdec na skateboardu. Jede Husovou ulicí, skáče ze schodů u Moravské zemské knihovny, najíždí směrem do Královopolských tunelů. Z mraků právě vyšel Měsíc a do dálky září jasně modré světlo ze skejtu. Nápad s podsvíceným skateboardem se zrodil v hlavách Jana Minola a Jana Dojčána spontánně. Oba jezdí na skejtech, oba se zabývají natáčením videí. Nerozluční kamarádi, kteří se rozhodli natočit něco, co vejde do dějin internetu. „A tak vznikla Firefly, česky světluška," vysvětlují muži.

Video mělo na serveru Vimeo mimořádný úspěch a od prosince ho tam vidělo přes 640 tisíc lidí. Čekali jste to?

J. M. Připravovali jsme to tak, aby to mělo velkou sledovanost. Dělali jsme na tom přes půl roku a řešili jsme řadu detailů, které přitáhnou lidi. Vysokou sledovanost jsme chtěli. Nedá se říci, že jsme to vyloženě čekali, ale snažili jsme se tomu vyjít vstříc.

Jaký byl tedy prvotní záměr?

J. M. Chtěli jsme ukázat své schopnosti přes letecké záběry a režii, postavení příběhu a  produkci a vytvoření videa. Chtěli jsme, aby se video šířilo jako naše reklama.

Na serveru Vimeo mělo video úspěch. Na druhé straně je ale server Youtube, kde dílo viděl za stejnou dobu jen zlomek diváků. Čím si to vysvětlujete?

J. D. Je to krátkometrážní film. Není to klasické youtubácké video.

J. M. My jsme hlavně šířili odkazy z Vimea, tím pádem se diváci přesměrovávali tam. Pro lidi je to lepší, nejsou tam žádné reklamy. Na youtube jsme to dali jen z povinnosti. Vimeo je zaměřené na kvalitní videa pro filmaře, youtube je spíš pro amatérštější projekty.

Jak jste na nápad noční jízdy na skateboardu přišli?

J. D. Nedá se říct, že na to přišel jen jeden z nás. Napadlo nás to tak nějak dohromady.

J. M. Byla to kombinace víc věcí. Honza vyrábí hexakoptéry (Na dálku řízený létající stroj určený k natáčení ze vzduchu, pozn. red.). Já dělám videa a oba jezdíme na skateboardech. Jak jsme spolu jezdili po práci na skejtech po městě, nějak nás to napadlo. Podsvícení skejtu vzniklo při vymýšlení scénáře.

Na jakém principu podsvícení skejtu funguje?

J. D.Ve skateboardu je drážka, aby se mohla diodová trubice zapustit dovnitř a nevadila při tricích. Vzadu je malá baterka používaná v modelech na dálkové ovládání, která vše napájí. Skate pak vydrží svítit asi půl hodiny.

Co se ukázalo při natáčení jako největší problém? Přece jen je to točené celé ze vzduchu a už na první pohled to vypadá, že to nemohlo být jednoduché.

J. D. Problémů bylo hodně. Jeden z největších byl ale výběr míst, kde jsme natáčeli. Navíc jsme museli mít vždycky stoprocentně připravenou koptéru, nesměla selhat. Létání s ní je v noci velmi obtížné. Když ji člověk vypustí do vzduchu, už vidí jen červenou a zelenou kontrolku, jak někde nad ním svítí. Podle ničeho jiného se už orientovat nedá.

Nějaký naváděcí systém takový stroj nemá?

J. D. Něco málo ano, ale ve městě to mezi domy nemá smysl. Kdyby se na ně člověk spoléhal, stroj za chvíli narazí do prvního domu poblíž nebo se zaplete do drátů od trolejí. Obraz, který stroj natáčí, pak vidí kamerový operátor na obrazovce.

Podle čeho jste vybírali místa, kde jste potom natáčeli?

J. M. Měli jsme hrubý scénář, kde jsme věděli, že se objeví třeba schody. Hledali jsme tedy vhodné místo. To bylo například u Moravské zemské knihovny. Zkontrolovali jsme, jak to vypadá, jestli tam nejsou třeba elektrické dráty, které by vadily letu koptéry. Také jsme zjistili, že tam večer nechodí lidé, což bylo důležité. Podle těchto kritérií jsme místa vybírali.

J. D. Mnoho míst jsme našli i náhodou při našich večerních vyjížďkách. Všímali jsme si okolí, a když se nám nějaké místo líbilo, začlenili jsme ho do scénáře. Část byla tedy plánovaná a část improvizace.

Jak dlouho natáčení trvalo?

J. M. Asi půl roku. Od nápadu až do premiéry. Natáčení nám s přestávkami zabralo asi čtyři měsíce. Čistého času to bylo čtrnáct nocí.

V jakých časech jste video natáčeli? Ve videu jsou vidět noční autobusy a skoro nikdo kolem není.

J. M.Zhruba kolem desáté jsme vyráželi a kolem dvanácté jsme začínali točit. Takto jsme jeli zhruba do tří hodin ráno. Když jsme začali, stíhali jsme většinou za jednu noc jedno místo. Ke konci už tak tři místa za noc. Chtěli jsme ale udělat pokaždé kvalitní záběry, takže jsme strávili klidně víc času na jednom místě, aby bylo vše v pořádku.

Co vše jste ve videu chtěli mít?

J. M. Pokaždé toho bylo víc. V záběrech nesměla být auta. Bylo také důležité, aby se povedl trik a aby byl záběr kompozičně správný. Muselo se to pokaždé natáčet několikrát, málokdy se vše povede naráz.

Kdo se ujal jízdy na skejtu?

J. M. Já. Organizačně to bylo nejjednodušší. Kdysi jsem na skejtu jezdil závodně, takže na něm něco umím. Bylo by tedy zbytečné a složité domlouvat někoho dalšího, když jsem to mohl zvládnout sám.

J. D. Všichni víme, že Honza je prostě nejlepší jezdec.

Objevila se při natáčení nějaká komplikace, se kterou jste nepočítali ani v nejhorších plánech?

J. M. Jednou na nás přijeli policisté ve Starobrněnské ulici.

J. D. Nikdo je nezavolal, byla to hlídka, která jela kolem. I tak jsme ale museli dotočit záběr a jet pryč. Jiné problémy jsme s policií neměli.

Měli jste pro policisty připravené výmluvy, co děláte, nebo jste to nechávali na situaci?

J. M. Improvizovali jsme, nic jsme nepřipravovali. Dokud člověka z ulice nevyhodí, tak to neřešíme.

J. D. Je pravda, že jsme přitahovali velkou pozornost. Koptéra je magnet na lidi. Najednou vidí ve vzduchu letět něco, co neznají a navíc to bliká. Když se přidal jezdec na svítícím skejtu, bylo to dokonalé.

J. M. Občas nám to dělalo trochu problém. Pokud se kolem srotili lidé, pořád se Honzy na něco ptali. On se ale musel věnovat jen létání.

Kde se o vás lidé zajímali nejvíc?

J. D. Na Moravském náměstí. Točili jsme tam kolem desáté večer. Stál u nás hlouček lidí a pobaveně nás pozorovali.

Teď, když už je po všem, jaké máte od kamarádů ohlasy?

J. M. Známým se to líbilo. Ze světa jsme měli velký ohlas, bylo to i na několika zahraničních festivalech a přišly nám další pozvánky, tak uvidíme, kam se ještě dostaneme.

Odkud nejdále ohlasy přišly?

J. D. Poptávky na natáčení přišly z Los Angeles, a dokonce z Dubaje a dalších zemí. Navíc přišly i poptávky na koptéry ze Singapuru nebo Finska.

Z Dubaje? K čemu potřebují podobný stroj v poušti?

J. D. Mají tam hodně luxusních aut. S tímto vybavením tam natáčí reklamy. Zrovna tato zakázka byla pro jednoho z tamních prodejců aut.

Kolik natáčení stálo?

J. M. Stálo to čas a úsilí. Nebylo to o investování peněz. Honza měl hexakoptéry, já kamery. Kromě paliva do aut a jídel z fastfoodu nás to nic nestálo.

Jakou cenu hexakoptéra má?

J. D. Se vším vybavením čtvrt milionu. Pokud jsou na tom navíc přidělané kamery, tak je to dalších zhruba sedmdesát tisíc. Prostě kolem nás ve vzduchu poletovalo docela pěkné auto.

J. M. I kvůli ceně vybavení jsme museli každý záběr pečlivě naplánovat, aby koptéra nespadla. Pokud by se to stalo, byl by to drahý špás.

J. D. Naštěstí se nic nestalo.

Jak hexakoptéra vůbec vypadá? Většina lidí si asi nedokáže takový stroj představit.

J. D. Jedná se o speciální vrtulník se šesti vrtulemi. Má v průměru metr. Na něm je gyroskopicky stabilizovaný kamerový držák. Když se stroj ve vzduchu nahne, kamera zůstane rovně.

J. M. Pro video je hlavní právě stabilizace, aby se neklepal záběr.

Jak složitá je obsluha stroje?

J. D. Nejsem schopný to objektivně posoudit, protože létám už mnoho let. Mám ale zkušenosti se zákazníky. Pokud člověk začíná zcela od začátku, trvá mu minimálně měsíc, než se s tím naučí jen vzletět, trochu s tím ve vzduchu pohnout a zase přistát. Ještě mnohem složitější je létání ve městě mezi budovami.

J. M. I kvůli tomu je video výjimečné. Ve městě a navíc v noci hned tak někdo nelétá.

Když zrovna nenatáčíte videa, čím se zabýváte? Profesionálně i v osobním životě.

J. M. Hodně času mi sebere práce a vše kolem videí, která profesionálně natáčím. Jedná se především o propagační a reklamní videa pro internet. Dělali jsme například letecké záběry pro hokejovou Kometu. Volný čas věnuji rodině. Mám manželku a dvouletého syna, takže se snažím být s nimi. Když zbude čas, jezdím na skejtu. Kdysi mě to i živilo.

J. D. Já pořád pracuji. Zaprvé vyrábím koptéry a k tomu mám letecké natáčení a vše kolem toho. Občas si jdu zajezdit na skejtu.

Baví vás vaše práce?

J. D. Určitě ano. Baví mě, když děláme věc, kterou v Evropě ještě nikdo nezkusil. Teď stavíme mimořádně velký stroj, který unese i filmařskou kameru. Bude mít v průměru metr a čtyřicet centimetrů.

Jaké máte plány do budoucna?

J. M. Plánů je hodně. Tento projekt nám přilákal spoustu klientů, takže na další půlrok až rok máme práci zajištěnou. Jinak něco podobného máme vymyšlené, ale zatím o tom nechceme mluvit.

J. D. Nechte se překvapit, do konce roku to může být hotové.Popisované