Že tento průmyslový chrám teprve hledá své využití, je zřejmé všude kolem. Převážná většina pater o rozloze více než tisíc metrů čtverečních propojená tříramenným schodištěm s nákladním výtahem zeje prázdnotou. Část okenních tabulek, do nichž dopadá ostré odpolední slunce, je rozbitá. Místo totiž přitahuje squattery, kteří se sem dostávají únikovou cestou v podobě lehkého ocelového schodiště na fasádě budovy, která nese stopy po jejich návštěvě.

Arnoldova vila bude letos v zimě poprvé po více než desetiletí znovu otevřená.
VIDEO: Zmrtvýchvstání třetí sestry, Arnoldova vila v Brně se chystá na otevření

Pouze v prvním patře je složený stavební materiál. Ten patří Josefu Francovi, který areál bývalé textilky vlastní už od konce devadesátých let. Areál na rozdíl od přádelny a dalšího významného objektu v podobě bývalé tkalcovny na rohu ulic Fryčajova a Mlýnské nábřeží svoji funkci nachází. Zbylé objekty totiž slouží jejímu majiteli pro jeho vlastní průmyslové využití. Tomu by mohla sloužit v budoucnu také hlavní budova přádelny. Franc se ji totiž chystá v dohledné době začít spravovat. Rozhodnutí o jejím konečném účelu však dosud nepadlo.

Zajímají vás další díly unikátního seriálu Příběhy opuštěných budov? Klikněte na obrázek.Zajímají vás další díly unikátního seriálu Příběhy opuštěných budov? Klikněte na obrázek.Zdroj: Deník

„Zatím je to otevřené. Do tří let bychom budovu chtěli začít rekonstruovat. Práce by se měly dotknout jejího pláště, oken, střechy a zateplení. Teprve potom budeme uvažovat o tom, co dál. Budova je vhodná pro jakýkoli lehký a střední průmysl. Poptávku po kancelářských prostorách v této lokalitě nevnímáme a byty nám v ní vzhledem k rozměrům jednotlivých podlaží bez atria nedává smysl,“ uvádí majitel, jehož firma aktuálně tak velkou kapacitu nepotřebuje.

Kromě samotné funkce budovy není zatím jasné ani to, jaké části bude možné zachovat a nakolik si tak bývalá textilka udrží svůj původní ráz. Kompletně vyměnit by se měla podle jejího majitele například okna. „Záleží na architektovi, okna jsou však pro dnešní dobu zcela nevyhovující,“ zdůrazňuje Franc.

Využití se meze nekladou

S tím souhlasí také průvodce po trasách Brno Industrial a popularizátor brněnské architektury Martin Koplík. Chybějící tabulky totiž podle něj nejsou pouze dílem nezvaných hostů. Zatímco železobetonový skelet drží, okna se spolu s cihelnými vyzdívkami začínají pomalu hroutit. Naopak zateplení budovy se mu vzhledem k velké části prosklených ploch jeví jako problematické. Využití se přesto podle něj meze nekladou.

Natočte nebo vyfoťte nám svoje nejoblíbenější tajemné místo, opuštěnou budovu a připojte k ní svůj příběh. Třeba ve stylu: Vždy jsem se tam bál. Ale díky Deníku jsem sebral odvahu a podíval se tam… Vše nám pak pošlete přes naši aplikaci Čtenář reportér.

„Možností je spousta. Uměl bych si tam představit loftové byty. Případně by budova mohla sloužit kulturním účelům. V tomto případě je však návratnost takového projektu velmi malá nebo vůbec žádná. Nemám tedy nic proti tomu, aby v ní byly průmyslové prostory,“ uvedl Koplík, podle kterého je důležité hlavně to, aby byla celková obnova budovy pojatá koncepčně a zachovala si tak vizuální i architektonickou hodnotu.

Novoveský mlýn na okraji obce Nová ves u břehu Novoveského rybníku.
Starý mlýn v Nové Vsi hostil brojlery i bezdomovce. Dnes ho oživují vlaštovky

Využití budovy se však podle architekty Heleny Zemánkové z fakulty architektury brněnské techniky odvíjí především od jejího technického stavu. Se svými studenty se přitom přeměnou továrny zabývala už mnohokrát. Mnohé studentské práce byly k vidění na výstavě ve dvoraně Centra VUT. Na jaře se pak uskuteční mezinárodní výstava zaměřená na brněnské textilní továrny.

Zdroj: Deník/Tereza Hálová

Franc už v minulosti některé objekty v areálu zrekonstruoval. Jedná se zejména o ty, které se nacházejí u vstupu do areálu z ulice Mlýnské nábřeží. Nachází se v nich komerční byty, byty pro zaměstnance, kanceláře, sociální zázemí, jídelna a podobně. Největší pozornost si však získala oprava původní Kaplanovy turbíny, kterou tím její majitel před několika lety uvedl zpátky do provozu. Ten má tak v areálu vlastní vodní elektrárnu a tedy i vlastní zdroj elektrické energie. Podmínkou je však dostatek vody.

Obřanská textilní továrna
Kde stojí: Objekty areálu se nacházejí na pravém břehu řeky Svitavy, na parcele ohraničené ze severu ulicí Mlýnské nábřeží, ze západu ulicí Fryčajovou a z jihovýchodu tvoří trojúhelníkové vymezení parcely řeka Svitava.
GPS lokace: 49° 13' 41.2'', 16° 38' 57.3''
Kdy a kým byl postaven: Továrna vznikla na místě původní přádelny z roku 1885. V roce 1900 ji odkoupil Eduard Ernst Essler. V roce 1913 budova vyhořela a musela projít rekonstrukcí, byla rozšířena a zmodernizována.
Kdy a jakou zažil největší slávu: V roce 1915 převzal továrnu od svého otce jeho syn Adolf Essler, který ji v roce 1925 rozšířil a přistavěl moderní tkalcovnu a úpravnu. Součástí areálu byla i vodní elektrárna, která zásobovala elektrickým proudem nejen vlastní továrnu, ale od roku 1917 rovněž veřejné osvětlení obce. Továrna zaměstnávala až šest set dělníků převážně z Obřan a Maloměřic a byla střediskem hospodářského a technického rozvoje celého regionu.
Odkdy a proč chátrá: Po obsazení Československa Německem byla továrna označena jako židovský majetek a její majitelé, včetně členů rodiny, byli uvězněni v koncentračních táborech. Po osvobození v roce 1945 byl Adolf Essler přesto označen za nacistu a majetek Esslerů byl po roce 1948 zapojen do Moravskoslezských závodů. Téhož roku byla textilka po dosazení nového ředitele přejmenována na Národní podnik Moravskoslezské vlnařské závody. Adolf Essler se po roce 1949 odstěhoval do Rakouska, kde v roce 1957 zemřel. Provoz továrny byl ukončen v roce 1992.