Víření bubnů sílí, přichází dva zbrojnoši otevírající malý průvod bubeníků a konšelů, kteří v oba dny na začátek programu otevírají tři desítky mázhausů. Jednu ze dvou konšelských skupin vede Marek Machal, který později v hlavní scéně sehraje důležitou roli městského purkmistra. „Na vinobraní hraji už tuším devatenáct let a to co mě nejvíc baví, je právě otevírání mázhausů. Těší mě kontakt s lidmi, výborná je i parta, se kterou otevírání děláme a na rozdíl od hlavní scény na náměstí mám tady i prostor pro improvizaci, což mě baví,“ říká zkušený znojemský ochotník Machal v krátké přestávce v jednom z mázhausů.

Než se vyšvihne do sedla v hlavním průvodu jako jeden z královských hostů, prochází se mezi stánky s jídlem, burčákem a vínem David Pavelka. „Na vinobraní chodím každý rok. Rád se projdu po městě, ochutnám burčák. Největší zážitek je pro mě ale účast v průvodu, zejména v pátek večer to bývá zajímavé. Trochu v náladě býváme my i někteří diváci,“ usmívá se.

Mezi návštěvníky procházejícími ulicemi je už potřetí Roman Jansa z Krkonoš. „Na Znojemsko jezdíváme často za vínem, ale i na cyklozávody. A právě před třemi lety jsme přijeli na Kolo pro život právě v době vinobraní. Od té doby jezdíme na tuhle slavnost pravidelně. Těším se vždycky na dobrá vína a mám rád i historický program. Moc se mi líbí, že se tolik lidí věnuje oživování historie,“ chválí Jansa.

Mezitím už se lidé staví kolem trasy, na kterou úderem sobotní druhé hodiny odpolední vyrazí pětisetčlenný průvod. Z amplionů zní vyzvánění zvonů, pak je slyšet trubače a bubeníky a za nimi přijíždí král Jan Lucemburskou s družinou a hosty, jeho choť Eliška Přemyslovna s doprovodem. Následují rytíři, kejklíři, další bojovníci, lovčí, konšelé, cechmistři a nakonec drábi s poběhlicemi a nepoctivými pekaři.

K vrcholům pátečního programu Znojemského historického vinobraní patřil průvod českého krále Jana Lucemburského a jeho choti královny Elišky Přemyslovny. Své umění předváděli i polykači ohně
OBRAZEM: Konšelé otevřeli mázhauzy, začalo vinobraní

Když pak všichni hosté naplní hlavní tribunu na Masarykově náměstí vítá purkmistr panovníka a přijímá od něj potvrzená a rozšířená městská privilegia. Marek Machal coby purkmistr i Miroslav Hrabě v roli Jana Lucemburského mluví zvučnými, pevnými hlasy. „Když jsem před lety začínal, řekl mi někdo, abych se díval na špičku morového sloupu uprostřed náměstí, že mě to uklidní. A osvědčilo se mi to. Dnes už trému nemám a dívat se mohu kam chci. Když se ale poprvé podívám do plného náměstí, cítím pokaždé směs úžasu a dojetí. Pořád mám z té scény respekt,“ popisuje své dojmy Machal.

Někteří návštěvníci přijeli na znojemské vinobraní poprvé a historický průvod chválí. „Přijeli jsme na víno a také ochutnat burčák. Vína jsou tu dobrá, průvod mě příjemně překvapil, teď ještě půjdeme ochutnávat,“ hodnotí Jiří Paulus z Karlových Varů. Jiní už jsou na v půli záři ve Znojmě stálými hosty. „Jezdíme sem víc než dvacet let. Vracíme se potkat se známými, užít si atmosféru a ochutnat burčák. Průvod byl letos zase úžasný, ale můj nejsilnější zážitek byla letos chvíle odpočinku u kafíčka dole u přehrady,“ říká s úsměvem Martina Bayerová z Českého Těšína.

Do večerního ruchu v ulicích se chystají i někteří aktéři průvodu, třeba bubenice Linda Uhrová. „Jsem Znojmačka a vinobraní je pro mě srdeční záležitost. Největší zážitek je vždycky průvod, ale potom ještě vyrážíme s celou partou si užít zábavu v ulicích a mázhausech. Právě kvůli té partě mě vinobraní po sedmi letech pořád baví,“ těší se chvíli až odloží kostým a těžký buben mladá bubenice. Marek Machal už má také naplánováno. „Spíš odpočívám, ale když nohy dovolí, zajdu ještě do některých mázhasů, kde mě zaujalo víno, které jsme ochutnali při otevírání a koupím nějakou lahvinku. To jsou pak moje suvenýry z vinobraní,“ naznačuje Machal.

Ilustrační foto.
Mizí 8 denně, stovky už jsou pryč. I rok po zákazu dál stojí billboardy u dálnic

Prodejci vína a burčáku mají ostatně zejména v sobotu napilno. „Jsme poměrně spokojení. V pátek odpoledne sice kvůli dešti chodilo méně lidí, ale sobota už vypadá líp. Stánek máme na stejném místě devatenáct let. Letos jsme si dokonce poprvé udělali kostýmy. Děláme to, protože nás to pořád baví, už tu máme známé, které potkáme za celý rok právě jen o vinobraní,“ říká mezi rozléváním burčáku Věra Kárníková ze stánku v Železářské ulici kousek od Masarykova náměstí.