Zrovna provázela skupinku turistů po okraji ledovce, kde se led svažoval zhruba sto metrů do ledovcového jezera. Jedné klientce najednou spadl telefon a začal sklouzávat po ledu dolů, a rozhodla se za ním skočit šipku. „Nebýt toho, že jsem stála půl metru od ní a rychle ji zachytila, sklouzla by po břiše přímo do ledové vody. Mobil se jí ale zachránit podařilo,“ popisuje svůj zatím největší zážitek Kateřina Šardická z Čejče na Hodonínsku. Pracuje jako Glacier Guide, tedy průvodkyně po ledovcích na Islandu.

Působí v oblasti národního parku kolem největšího islandského a zároveň evropského ledovce Vatnajökull.

Každý den urazí se svými klienty něco mezi dvanácti až sedmnácti kilometry. „Ještě před začátkem túry zapůjčujeme lidem potřebnou výbavu k výšlapu, tedy sedáky, cepíny či helmy. Také je musíme naučit, jak si správně nasadit mačky a poučíme je o bezpečnosti,“ vypráví šestadvacetiletá průvodkyně.

Průvodce se musí snažit najít pro lidi zajímavou trasu se spoustou zastávek a povídáním o ledovcích. Zároveň ale co nejbezpečnější. „Člověk musí vždy přizpůsobit rychlost chůze možnostem toho nejpomalejšího ve skupině. Pokud se lidé hodně bojí, vedu je klidně celou túru za ruku,“ svěřuje se.

Na Island se Šardická dostala před dvěma lety během letních prázdnin na vysoké škole. „Chtěla jsem zažít ještě nějaké dobrodružství, než se vrhnu do dospěláckého života,“ směje se.

Na Islandu se seznámila s budoucím partnerem, který pracoval právě jako průvodce na ledovci. O rok později po ukončení studií se na ostrov přestěhovala natrvalo. „Závidím jí nejen Island, protože bych se tam sám rád podíval, ale i to, že se vyhne horkům u nás,“ usmívá se její spolužák z gymnázia Jakub Rozsypal.

Než se ale Šardická mohla stát průvodkyní po ledovcích, musela splnit náročný kurz. „Naučili nás, jak volit terén pro lidi či základy lezení. Hlavní náplní je ale crevasse rescue, tedy záchrana člověka, který spadl do trhliny v ledu. Ty mohou být až čtyřicet metrů hluboké. Z disciplíny se na konci kurzu také skládá zkouška,“ vypráví.

Za svojí rodinou na Moravě se snaží vracet každé tři měsíce. „Asi si nepředstavovali, že po šesti letech studia odjedu na Island provázet turisty, ale už jsou s tím smíření. Největší pozdvižení ale vyvolalo, když jsem oznámila, že si budu dělat řidičák na autobus. Každý zaměstnavatel je rád, pokud jej průvodce má,“ směje se Šardická.