S koncertem začíná vždy o půl osmé ráno a dětem hraje zhruba půl hodiny. „Nástroj jsem si koupil, už když jsem na školu nastupoval a už mi to tak zůstalo. Ze začátku jsem žákům hrál jen občas, ale v posledních měsících se z toho stala pravidelná záležitost, když zrovna nemusím řešit něco aktuálnějšího ve škole. Třeba nečekanou opravu či havárii," popisuje nadšeně školník.Šedesátiletý Bohumil Pokorný hraje žákům při cestě do školy v brněnské Heyrovského ulici na ukulele.

Jeho zálibu si oblíbily děti především na prvním stupni základní školy a taky třídní učitelé. Jak Pokorný říká, někteří si už ani bez tohoto neumí představit své ráno. „Děti z druhého stupně většinou jen projdou, moc je to nezajímá. Žákům na prvním stupni často hraju jednoduché skladby jako Skákal pes přes oves, Prší, prší, jen se leje a v zimě třeba Rolničky, rolničky," shrnuje Pokorný, kterému ale na škole nikdo neřekne jinak než přezdívkou Bob.

Na jeho vystoupení leckdy čekají i některé matky, když jdou s dětmi do školy. „Jedna maminka se vždycky zastaví a dál jde až teprve poté, co si vyslechne moji písničku," přibližuje muž. V osm ráno svoje ukulele skládá a jde pracovat, znovu ho vytahuje až druhý den zase v půl osmé ráno.Šedesátiletý Bohumil Pokorný hraje žákům při cestě do školy v brněnské Heyrovského ulici na ukulele.

Pokorný je muzikant od patnácti let. V pětadvaceti letech začal dokonce hrát v amatérské kapele. „Jsem samouk. Postupně jsem se naučil třeba na mandolínu, banjo, kytaru, harmoniku nebo právě ukulele," vzpomíná.

K notám se dostal až ve třiceti letech, kolem čtyřicítky se hudbu začal učit profesionálně na kurzech brněnské operní zpěvačky. „Pak jsem díky tomu dokonce učil děti ze školy u mě doma hrát na kytaru," dodává.

Říká, že má hudbu nejspíš v genech. Na hudební nástroje totiž hodně hrála jeho babička. „A moje maminka se vlastně kvůli tomu narodila na cestách," směje se.

Když má Pokorný chvilku volného času, hraje s kamarády staré trampské písničky, nebo si pouští irskou hudbu, která je mezi ostatními žánry jeho nejoblíbenější. „Je totiž vlastně dost podobná české muzice. Hodně mi například připomíná hudební styl kapely Čechomor," srovnává.