Sabráž si Prokeš z Velkých Němčic na Břeclavsku poprvé vyzkoušel před třinácti lety. „Seděli jsme v rodinném sklepě a nešla nám otevřít starší lahev šumivého vína. Otevřel jsem ji rýčem," vzpomíná jedenatřicetiletý vinař.

Při sabráži člověk předmětem udeří do kroužku na hrdle lahve. To se naruší a o zbytek se postará tlak v lahvi, který zátku a hrdlo vystřelí. Tlak je dvakrát vyšší než třeba v pneumatice. „Zpočátku zátka letí rychlostí tři sta kilometrů za hodinu," poznamenal Prokeš, který je trojnásobným vítězem v mezinárodní soutěži v sabráži.

Při tréninku na mistrovství otevřel stovku lahví. „Kamarádi je týden dopíjeli," vzpomíná. Má tu výhodu, že lahve nemusí kupovat v obchodě. Šumivé víno vyrábí v rodinném vinařství.

Víno musí být před sekáním správně vychlazené a osmačtyřicet hodin má stát v klidu. „Při otevírání není důležitá síla, ale hlavně švih a dobrá trefa," říká Prokeš.

Lahev se dá kromě šavle otevřít i dalšími předměty. „Používám třeba popelník, golfovou hůl nebo pilu," vypočítává. Při sabráži obvykle člověk drží lahev v ruce. Prokeš zvládá i sekání, když lahev stojí volně na stole, což je obtížnější.

Sabráž na pivu je náročnější než u vína. Reservu tak může Prokeš otevírat jenom proto, že je ve speciální lahvi podobné té vinné. „Na normální lahvové pivo nejde sabráž použít," říká.

Před pátečním vystoupením při tréninku otevřel deset lahví.