„Setkáváme se stále častěji s tím, že výjezdová skupina dorazí na místo a zjistí, že pacient její ošetření nepotřebuje. Počet těchto zásahů stoupá. Tento problém ale nevyřeší jeden kraj, musí se jím zabývat ministerstvo zdravotnictví. Aby záchranka nezkolabovala, když bude jezdit jen k takovým případům," konstatuje Klusák.

Zneužívají lidé častěji záchranku kvůli zrušení regulačních poplatků?

To si nemyslím. Regulační poplatky byly zrušené až teď, a nárůst našich zásahů jsme sledovali už v předchozích obdobích. V letech 2011 až 2013 jsme měli meziroční nárůst kolem dvou tisíc výjezdů. V roce 2014 to už bylo víc než pět tisíc výjezdů. Něco v pořádku není a něco se s tím musí dělat.

Čím si vysvětlujete, že za poslední roky počet výjezdů tak narostl?

Může to být skutečně tím, že je víc pacientů, ale i tím, že jsou lidé pohodlnější. Raději si zavolají záchranku, která je odveze zdarma, než aby jeli tramvají nebo taxíkem. Je třeba si uvědomit, že operační středisko vyšle výjezdovou skupinu vždy, kdy je její výjezd potřeba.

Kolik vás stojí takový výjezd, který byl třeba zbytečný?

Je jedno, jestli byl zbytečný, nebo ne. Je důležité, jestli jede posádka s lékařem, nebo bez něj. Pak také záleží, jak jede daleko. Průměrně se dá říct, že výjezd posádky bez lékaře stojí kolem tří tisíc korun a s lékařem ještě o tisíc víc. Jeden kilometr jízdy sanitky nás stojí přibližně padesát korun.

Vzpomenete si, kolik výjezdů jste měli loni a kolik předloni?

Loni přes pětadevadesát tisíc zásahů, předloni devadesát tisíc. Je na tom dobře vidět, jak počet našich zásahů narůstá. První měsíce letošního roku byl nárůst ale ještě vyšší, v lednu o devatenáct procent, v únoru o třináct procent. Pokud to tak půjde dál, přesáhneme na konci roku sto tisíc zásahů.Pro zvětšení klikněte.

A teď z druhé strany, ani záchranáři nejsou vždy úplně bez viny. Jeden z vašich inspektorů loni v prosinci způsobil nehodu, protože jel příliš rychle. Jak jste to řešili?

Jel velkou rychlostí do křižovatky na červenou. Nebylo tam co řešit, šlo o jeho zavinění. Potrestal jsem ho v souladu se zákoníkem práce stejně jako našeho jiného zaměstnance o měsíc později ve Znojmě. Víc k tomu nemůžu říct, protože jde o osobní údaje. Naši řidiči ale k zásahům téměř vždycky musejí jezdit rychle. I proto smějí používat světelná a zvuková výstražná zařízení. Nesmí to ale být na úkor bezpečnosti.

Tyto inspektory provozu jste zavedli před rokem. Osvědčili se?

Chtěli jsme především ověřit, jak naši zdravotníci uplatňují poznatky získané při vzdělávání a zda zdravotní péče odpovídá nastavenému minimu. Začali jsme se třemi, teď máme pět. Je to vlastně prodloužená ruka pro naše vedoucí zaměstnance na všech úrovních řízení. Zajímá nás rovněž, jestli naši zdravotníci využívají třeba ochranné pomůcky a podobně. Odhalili hodně nedostatků. Většinu dokázali vyřešit na místě.

Zvládnou se záchranáři dostat do všech koutů regionu do dvaceti minut?

Podle zákona musíme být dostupní do dvaceti minut z nejbližší základny. Neznamená to ale, že se naše výjezdová skupina musí za všech okolností dostat na místo postižení zdraví pacientů v uvedeném časovém limitu. Když je výjezdová skupina mimo základnu, musí ji nahradit jiná a dojezdová doba se pak liší. Analyzovali jsme dojezdové časy do jednotlivých míst Jihomoravského kraje a jen asi v devíti lokalitách jsme nezvládli dojet do patnácti minut.

Co z toho vyvozujete?

Neznamená to, že by místo nebylo dosažitelné. Závažnost postižení zdraví prostě nebyla tak významná, aby bylo nutné tam jet maximální rychlostí. Na celém území jižní Moravy navíc máme plošně zajištěnou lékařskou zdravotnickou záchrannou službu, to není v ostatních krajích běžné. Výjimku tvoří jen několik obcí, kde zajišťujeme záchranku s Krajem Vysočina.

Kolik lékařů aktuálně chybí jihomoravské záchrance?

Potřebujeme šestadevadesát a k dispozici máme pětasedmdesát. Stabilně chybí kolem dvaceti lékařů. V roce 2013 se aktualizovala koncepce zabezpečení zdravotnické záchranné služby v kraji. Do konce roku 2013 mohl každý zdravotník odpracovat 1040 hodin, pak už jen 416, je to obrovský propad hodin, který nám chybí, a kdybychom na to včas nereagovali systémovými změnami, nebyli bychom schopní lékařskou zdravotnickou službu v kraji zajistit plošně. Jen uvedená změna v zákoníku práce znamenala propad sedmnácti lékařů.

Jak vzniklou situaci řešit? Chybějí doktoři, ale výjezdů je čím dál víc…

Je nutné vidět, že ne všichni naši pacienti potřebují lékaře. Asi deset procent případů je tak závažných, že tam musí jet lékař vždy. Před rokem 2013 jezdili i k postižením zdraví, která jim vůbec nepříslušela, a pak chyběli tam, kde jich bylo potřeba.

Proč se to pak změnilo?

Změnily se totiž kompetence záchranářů dané zákonem a rozběhli jsme systém vzdělávání zdravotníků. Ten výrazně posunul úroveň péče i u nelékařů a ve většině případů je teď i nelékařský zdra-votnický pracovník schopný poskytnout odpovídající péči. U ohrožení života ale vyjíždí vždy nejbližší výjezdová skupina a vždy s lékařem.

Chystáte velké nákupy vybavení nebo rozšiřování tabulkových míst lékařů?

Co se týká lékařů, tak určitě ne. Situace je opačná. Lékařů není dost a nejenom v záchrance. Nevěřím, že by se to v dohledné době výrazně zlepšilo. Chceme ale třeba dosáhnout toho, abychom mohli k zajištění péče o pacienty s lehčím postižením zdraví využívat dopravní zdravotní služby, které jsou soukromé, ale zatím se nám to nepodařilo. Tah je na ministerstvu zdravotnictví a na zdravotních pojišťovnách.Ředitel Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje Milan Klusák.

Jak jste zvládli loňskou prosincovou ledovku, kdy se hodně lidí zranilo?

Je to situace, která se opakuje pravidelně, a myslím, že byly i horší. Péči jsme zvládali. Kalamita vždy prověří tísňovou linku, ale nezaznamenal jsem jediný případ, kdy bychom se o pacienta nepostarali.

Stejně jako ostatní složky integrovaného záchranného systému se záchranáři zúčastnili cvičného blackoutu. Co odhalil?

Nepřejme si, aby nastal. Přestaly by fungovat mobilní telefony, jenom o něco málo později pevné linky. Lidé by se na tísňové linky nedovolali. To by byl největší problém. Kromě mobilních telefonů využíváme ke spojení také radiostanice a zjistili jsme, že někde mezi pěti až osmi hodinami po blackoutu by přestaly také fungovat. V podstatě by se zhroutilo operační řízení, všechno by bylo na vedení jednotlivých výjezdových základen.

Změníte kvůli tomu něco?

Odhalili jsme například, že na výjezdových základnách nemáme náhradní zdroje elektrické energie. Je to jeden z problémů, který musíme řešit, abychom pak byli schopní zachovat nejen činnost radiostanic, kdy přes ně můžeme navzájem komunikovat podobně jako s telefonem. Všechny naše přístroje potřebují elektrickou energii, musíme nabíjet baterie pro defibrilátory a podobně.

Co ještě čeká záchranku za změny?

Pracujeme na projektu sjednocení úrovně operačního řízení integrovaného záchranného systému. Ten by měl být letos završený řešením, kdy se propojí všechny složky, aby se zlepšila komunikace při péči o pacienty. Také organizujeme soutěž na dodavatele softwaru, který chceme využívat ke komunikaci pomocí datové věty se všemi nemocnicemi v kraji. Další projekt je zaměřený na dodávku sedmadvaceti nových sanitních aut. Už do konce listopadu zřejmě obnovíme vozový park.

Minulý týden jste taky zahájili stavbu nové budovy záchranky v Brně-Ponavě. Které další základny v Brně vznikly?

V roce 2012 jsme přestěhovali část výjezdových skupin do nové budovy v brněnských Bohunicích. Od počátku roku 2013 už odtamtud vyrážely výjezdové skupiny ve složení jako dnes. Budovu v brněnských Černovicích jsme dokončili loni. Zůstává už jen dluh v Ponavě. Její dokončení předpokládáme do konce roku.

A mimo Brno?

V Břeclavi jsme loni dokončili rekonstrukci prostor, které jako výjezdové základny využíváme v tamní nemocnici. Bylo to potřeba, měli tam třeba společnou jednu šatnu pro ženy a muže bez navazujícího zázemí.

Které další budovy ještě získáte?

Připravuje se stavba budovy ve Znojmě, která bude roz-sahem odpovídat té v Černovicích. Dokončíme ji v červenci 2016. Podmínky znojemských záchranářů patří k nejhorším v Jihomoravském kraji. Mají k dispozici místnosti v budově staré nemocnice a je normální, že například záchod slouží i pro sklad materiálu. Navíc všechna au-ta ve Znojmě parkujeme pod širým nebem, což nás stojí peníze na jejich temperování. Chceme zlepšit podmínky i v Hustopečích, Slavkově u Brna, Mikulově či Kyjově.

Krajské záchrance velíte už šest let. Je to hodně jiné oproti tomu, kdy jste šéfoval blanenské nemocnici?

Tato zdravotnická zařízení jsou skoro stejné velikosti, mají podobný počet zaměstnanců. Hlavní rozdíl je v tom, že výjezdové základny máme po celém kraji a že je mnohem nesnadnější dostávat informace až na jednotlivá pracoviště. Jinak je to stejná manažerská činnost. Vždycky je to o týmu lidí, se kterými spolupracuji. Nemusíme se stydět, jako vedení organizace se nám hodně věcí podařilo.

Jaké jsou vlastně vaše koníčky? Co děláte, když máte volnou chvilku?

Koníčků mám několik. Sportovně létám, jsem plachtař, ale třeba loni jsem měl na toto hobby málo času. Rád se svezu na motorce, při jízdě se kochám. Sednu a jedu a myslím na něco jiného. Ventiluji tím stres, který tato pozice s sebou nese. Když je čas, zajedu rád i do Jeseníků.

Ještě stále dojíždíte, nebo jste se už přestěhoval do Brna?

Nepřestěhoval a ani to neplánuji. V Blansku žiji od svého narození. Mám tam rodinný dům po rodičích, který jsem opravil, a už jsem dost starý na to, abych něco měnil.

Máte ještě nějaké nenaplněné pracovní cíle? Nechcete se posunout na státní úroveň?

To určitě ne. Musel bych mít o dvacet let méně, abych o něčem takovém přemýšlel. Honí se mi ale v hlavě spousta věcí, co zlepšit či udělat.