Dámy na sobě mají kousky oblečení z dob socialismu, které zároveň předvádí při módní retropřehlídce. Při ní kromě žen v tehdy populárních kostýmcích diváci vidí také třeba mladého svazáka, kluka v na první pohled jednoznačně dlouhém stejnokroji autobusáka nebo příslušníky Veřejné bezpečnosti. Ti vzápětí ještě na pódiu zatýkají socialistického dělníka v typickém mundúru. „Určitě mu přišli na to, jak kradl z veřejného, a teď ho vedou k výslechu,“ popisuje s úsměvem moderátor akce Jaroslav Dobeš.

Pozornost mezi návštěvníky retrosetkání budí člen Veřejné bezpečnosti i po přehlídce. Děti se s ním chtějí fotit. Pro ty zdatnější má připravený zdánlivě jednoduchý úkol. Vsedě jim nasadí pouta pod nohama s úkolem, aby je zpod nich dostaly. Chlapec se snaží a snaží, ale k úspěchu má daleko. „Zkus víc pokrčit jednu nohu a pak druhou,“ radí mu ještě horlivě jeho otec. Svůj marný boj ale kluk vzápětí vzdává.

K příslušníkovi Veřejné bezpečnosti přirozeně patří žlutobílý vůz s nápisy VB. Tohle spojení nechybí ani při setkání na statku, kde je zaparkovaný vedle dalších veteránů. Ochotně u něho pózuje Radovan Kachlík. „Uniformu příslušníka mám vlastní. Jedná se o dopraváka, který se tehdy i dnes liší bílými prvky,“ vysvětluje Kachlík a ukazuje kompletní mundúr člena tehdejších policejních složek.

Hlučné burácení motoru přitahuje pozornost o několik metrů dál. Stačí, aby majitel vozu značky Corvette ze sedmdesátých let s extravagantním lakem lehce přitlačit na plynový pedál, a hned se okolo veterána srocuje dav zvědavců. „Jak rychle dokáže takové auto jet?“ zní jedna z mnoha otázek na majitele, v tomto případě od chlapce v modrém triku. Ten vzápětí zjišťuje, že rychlostí až 240 kilometrů v hodině, což prý bylo na tehdejší dobu opravdu něco.

Mezi veterány se proplétají i lidé, kterým historická auta příliš neříkají. Třeba Brňanka Zdena Javůrková si všímá letošní novinky v programu, a to historických kočárků. „Chodíme tady každoročně, nejenom na tuto akci. Každý rok setkání obsahuje něco nového a nejinak je tomu díky kočárkům i letos,“ všímá si žena v doprovodu svých dětí.

Stačí si vybrat. Kočárky, které jsou vidět po celém areálu, totiž mají snad všechny myslitelné barvy. Žluté, červené, světlé modré, tmavě zelené i další barvy. Jejich majitelky pravidelně korzují areálem, případně s nimi zaparkují vedle sebe a spokojeně klábosí. „Otevřeli jsme novou expozici kočárků. Proto k nám přijeli kromě majitelů veteránů, starých kol nebo lidí v dobovém oblečení i sběratelky historických kočárků,“ vysvětluje majitel muzea Lukáš Fajtl a záhy odchází připravit závěrečnou část programu s pěnou.