Kliknutím zvětšíteNa první pohled věc, která nemá duši. Nevzhledná tvárná hrouda jílu, přetvořená člověkem do podoby kvádru a poté umístěná do stavby. Na rozdíl od oken, dveří, říms a střech zmizí pod omítkou a vůbec ji nevnímáme. A přece tam uvnitř je. Těmito slovy začíná Příběh jedné cihly od neznámého autora, který dvaašedesátiletý bývalý dlouholetý kronikář z Morašic na Znojemsku Emil Veis rozvedl a má jej jako jeden z dokumentů ke své nevšední sbírce cihel.
Jak se ke sbírání cihel dostal? „Náhodou. V devadesátých letech jsem se věnoval montážím žaluzií. Všiml jsem si různých značek na cihlách ve zdech domů, kde jsem pracoval. Kromě našich morašických cihel, které jsou označené cejchem JJ, jsem viděl značky W, FS, S, HD a další. Některé znamenají jména majitelů cihelen, jiné, jako třeba S, znamenají místo, odkud jsou. Tato konkrétně ze Skalice. Řekl jsem si, že by nebylo špatné posbírat cihly z nejbližšího okolí a pokusit se zjistit, z jakých cihelen pocházejí. Dnes jich mám kolem sedmdesáti,“ konstatoval dlouholetý bývalý morašický kronikář.
Kdo je Emil Veis
Narozený: 31. března 1956
Bydliště: Morašice
Čím je zajímavý: Bývalý kronikář sbírá historické cihly. Část z nich věnoval muzeu ve Znojmě.
Nová výzva: Rád by zjistil, odkud pochází jedna z nejstarších cihel, kterou má ve sbírce. Je nepálená a jako cejch použil její výrobce kolečko.
Zjistit, odkud cihly pocházejí, není snadné. „Něco se dá najít na internetu, některé věci si pamatují starší místní lidé, pomoc lze najít v kronikách,“ přiblížil sběratel.
Nejstarší cihly u nás pocházejí podle sběratele z osmnáctého století. „Byly to nepálené cihly, známé vepřovice nebo spíše kotovice. Do vepřovice se původně dávaly kančí štětiny, později plevy. Na cihly měli cihláři tehdy formy, které ovšem mohly mít různé rozměry,“ naznačil sběratel.
Také v Morašicích, kde sběratel prakticky celý život žije a pracuje, bývala menší cihelna. „Nejdříve si lidé šlapali nepálené cihly z jílu a plev nohama sami. Dělávaly to obvykle ženy. Hmotu daly do dřevěných forem a pak cihly seřízly. Nechaly je vyschnout a pak je zedníci použili na stavbu domů. Také v našem domě jednu ze zdí tvoří částečně nepálené cihly. Jsou však z obou stran obloženy cihlami pálenými,“ přiblížil sběratel.
V Morašicích bývala Jašova cihelna. „Torzo cihelny s komínem zmizelo někdy na počátku sedmdesátých let minulého století. Cihly z této cihelny mají značku JJ. Podle majitele Jana Jaši. Také cihlu s cejchem JJ mám pochopitelně ve své sbírce. Ovšem jedna z těch nejstarších je pro mne záhadou. Dosud nevím, ze které cihelny pochází. Je nepálená a má uprostřed značku ve tvaru kolečka. Nalezl jsem ji při rekonstrukci našeho kostela. Může pocházet z počátku devatenáctého století,“ svěřil se Veis.
Cihly z jeho sbírky zná i jeho sběratelský kolega Jan Polický z Trstěnic. „Roky jsem se také zabýval sbíráním cihel. Nakonec jsem jich asi dvě stovky předal na zámek v Miroslavi, kde je může vidět široká veřejnost. Musím však zdůraznit, že počet dvě stě cihel neznamená dvě stě různých cihelen. Je tam třeba pět kusů z jedné cihelny,“ svěřil se Jan Polický.
Sběratele, kteří shromažďují staré cihly, vnímá jako lidi se zajímavým koníčkem Anna Počarovská, která na zámku v Miroslavi pracuje. Je známá také svojí vášní pro sbírání puzzlí. „Cihly, které nasbíral pan Polický, vystavujeme od loňského roku v opravené části zámku. Vždy je dobré, když má někdo takovou sbírku, aby byla přístupná veřejně. Loni o sbírku cihel turisté projevili poměrně velký zájem. Je to přece jen netradiční expozice. Letos bude veřejnosti přístupná asi od dubna. Cihly, které sběratelé shromažďují, představují kus historie,“ dodala Počarovská.
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
