„Přehlídku svatebních šatů tady nehledejte!“ volá dopředu na zvědavé dámské osazenstvo skupiny návštěvníků Zsolt Orbán, marketingový a sales manažer společnosti Schönbrunn Group. A pokračuje. „Habsburkové totiž byli známí tím, že je nechávali přešívat v církevní ornáty. A snubní prsteny? Tak to už vůbec ne. Pokud nějaké zlatník vyrobil, pak se dávaly na památku právě církevním hodnostářům,“ vyvrací zažité mýty zástupce společnosti, která spravuje dolnorakouské zámky Schloss Hof a Niederweiden nedaleko hranic s Českou republikou.

Vinař Martin Šebesta s kolegy chránil v pátek před mrazy vinnou révu ve svých vinohradech v Březí zapálenými parafinovými svícemi.
Ohně ve vinohradech. V Březí chránili vinnou révu před mrazy, podívejte

A o čem tedy byly vlastně habsburské svatební obřady, kterých se u císařského dvora mezi lety 1740 až 1918 odehrálo rovných sto jedna? Přece o politice, přísných předpisech, smlouvách, a tak trochu i o zábavě, která v jednom případě dokonce trvala neuvěřitelné dva roky. Tohle a ještě mnohem více se návštěvníci dozvídají na nové otevřené výstavě Císařské svatby, jež je na obou zámcích nacházejících se jen pár kilometrů od sebe k vidění až do listopadu.

Zámek Niederweiden postavil jako lovecký zámeček známý rakouský architekt Johann Bernhard Fischer von Erlach. Schloss Hof zase přestavěl podle přání prince Johann Lucas von Hilderbrandt.

Její první část je situovaná na dříve loveckém zámečku Niederweiden. Startuje ve velké lovecké kuchyni

Evžen Savojský zámky koupil v letech 1725 a 1726. Příští rok se na obou zámcích chystá velká výstava připomínající jeho život.

nacházející se zcela mimo hlavní budovu zámečku, jejíž součástí je i vlastní pekárna a několik velkých pecí. V těch mohli kuchaři princi Evženu Savojskému, vášnivému lovci a jednomu z prvních majitelů zámečku, dokonce péct zvěř vcelku.

„Zde se lidé dozvědí, co se vlastně odehrávalo v zákulisí takových ohromných svateb. Tedy i více o oslavách a důvodech k nim. Schloss Hof oproti tomu ukazuje spíše osudy budoucích novomanželů,“ rozděluje hned v úvodu prohlídky Orbán.

Zdůrazňuje, že vše muselo být přesně podle předpisů a rozepsaného ceremoniálu, kterého se nezřídka účastnily tisíce lidí, nebo taky to, že se svatby zpravidla konávaly vždy od října do dubna. To kvůli startujícím pracím na polích. „Některé svatby trvaly tři čtyři dny, ale jedna dokonce dva roky. Šlo o svatbu barokního císaře Leopolda I. Součástí habsburských svateb byly bohaté hostiny, plesy, ale i divadelní představení. Jedno takové se psalo dokonce přímo kvůli svatbě. Trvalo deset hodin a hrálo se ve dvou dnech,“ překvapuje návštěvníky jejich průvodce.

POSLECHNĚTE SI PRŮVODCE ORBÁNA:

Zdroj: Iva Haghofer

A nezůstává bez odezvy. „Docela živě si to představuji. To tak jeden šlechtic povídá manželce: Hej, jedeme na svatbu! Tak se sbal na dva roky,“ rozesměje jeden z mužů asi dvacetičlennou skupinu.

Během prohlídky romantického loveckého zámečku, který Evžen Savojský odkoupil již v roce 1726, neopomene podotknout, že budoucí novomanželé byli u císařského dvora jen šachovými figurkami v rukou politiky a zachování dynastie. „Naprostým základem bylo porodit mužského potomka. To byla nejdůležitější úloha každého manželského páru,“ připomíná Orbán.

Svatební šaty v prvním patře zámečku skutečně žádné k vidění nejsou. „To, že se přešívaly na církevní ornáty a roucha, je fakt. Hned několik jich zde máme i vystavených. Že nejsou bílá? Samozřejmě ne, vždyť tradice bílých svatebních šatů se váže až ke královně Victorii, která se v nich vdávala v roce 1840,“ odpovídá na nevyřčené dotazy návštěvníků průvodce.

Zámky Schloss Hof a Niederweiden nedaleko českých hranic zvou na ojedinělou výstavu s názvem Císařské svatby.PolsterabendkleidZdroj: Deník/Iva HaghoferJiné je to ovšem s takzvanými Polsterabendkleid. Tedy se šaty, které na sobě mívaly šlechtičny o posledním večeru před odchodem do země svého budoucího chotě. „Tyhle krásné šaty na sobě měla Alžběta Bavorská zvaná Sisi na jaře 1854. Je to ovšem kopie. Jedna ze dvou, které se v Rakousku nacházejí. Tyto jsou zapůjčené z Bad Ischl. Druhé se nacházejí v Sisi Museum ve vídeňském Hofburgu,“ vypráví Orbán.

Originál je uskladněný v Kunsthistorisches Museum ve Vídni. „Je ovšem ve velice zlém stavu. To proto, že byl ušitý z lehkého materiálu podobného mušelínu,“ pokračuje.

Přítomné dámy zajímá, zda se vůbec nějaké šaty císařovny dochovaly. „Byla módní ikonou, šaty střídala velmi často a nenechávala si je. Rozdávala je dvorním dámám. Ovšem protože byla velmi hubená, tak žádné nepasovaly a musely se přešívat,“ reaguje Orbán.

Zámky Schloss Hof a Niederweiden nedaleko českých hranic zvou na ojedinělou výstavu s názvem Císařské svatby.DirndlZdroj: Deník/Iva HaghoferPozornost návštěvníků se stáčí také k takzvanému dirndlu, tedy tradičnímu rakouskému kroji. Ten zpopularizovala jako svůj Polsterabendkleid Anna Plochl, dcera pošťáka, kterou si v roce 1829 vzal arcivévoda Jan Habsbursko-Lotrinský. „K těmto dvěma se váže hodně zajímavý příběh. Nejen, že byla Anna neurozená, ale byla dokonce o dvaadvacet let mladší než Jan. Byli spolu čtyři roky. Aby si Annu mohl vzít, musel se zeptat svého bratra, císaře Františka I. Ten mu povolení dal nakonec až po deseti letech. Manželství to ale bylo šťastné, a dokonce spolu měli i děti,“ usmívá se Orbán.

Nechybí ani jihomoravská stopa v podobě úlohy zlatého kočáru, kterým přivezl lichtenštejnský kníže Josef Václav do Vídně budoucí nevěstu Isabellu Bourbonsko-Parmskou ke svatbě s následníkem trůnu habsburské monarchie Josefem II. Tapeta téhož kočáru v životní velikosti zdobí jízdárny lednického zámku. Originál je mimochodem vystavený v lichtenštejnském Zahradním paláci ve Vídni.

„Byla to pro něj čest, ale taky velmi nákladná záležitost. Směl totiž uhradit všechny výdaje spojené s cestou. I k tomuto páru se poutá zajímavý příběh. Isabella Josefa naprosto pobláznila, no ona ale jeho city neopětovala. Zemřela navíc velmi mladá, v pouhých dvaadvaceti letech na neštovice,“ tlumočí další z příběhů neopětované lásky průvodce.

Na zámku Schloss Hof později sídlila vojenská akademie a po první světové válce tady byla kasárna rakouského vojska. Po druhé světové válce sem přišli vojáci Rudé armády.

Nedaleký zámek Schloss Hof pak jednotlivé vybrané příběhy a osudy habsburských párů popisuje s řadou často neznámých a velmi zajímavých detailů. Samozřejmostí je na obou zámcích množství originálních dobových exponátů, které tehdejší způsob pořádání svateb dokreslují.

Že vše nebylo ani v císařských kruzích černobílé, a že se sem tam některý ze šlechticů vzpouzel a prosadil si svou lásku, potvrzují kupříkladu některé z takzvaných morganatických svateb. Tedy mezi lidmi různého společenského postavení. „Důkazem je jediná svatba, která se odehrála v kapličce zde na zámku Schloss Hof. Byla to svatba Marie Kristiny, což byla dcera Marie Terezie, s Albertem Kazimírem Sasko-Těšínským. Marie Kristina byla jediným z jejích dětí, které se mohlo vdávat z lásky. Všechny ostatní habsburské svatby se konaly výhradně v Augustiniánském kostele ve vídeňském Hofburgu,“ zmiňuje Orbán.

Mimi, jak se arcivévodkyni říkalo, zemřela dřív než její manžel. Ten jí pak na znamení lásky nechal postavit krásný pomník z bílého mramoru, který je paradoxně umístěný právě v Augustiniánském kostele, kde se nesměli vzít.

Mrazem poškozená vinná réva na Hustopečsku. Konkrétně se jedná o odrůdu tramín.
Mráz poškodil vinnou révu na Břeclavsku. Vinaři bojují s nízkými teplotami

„Podobně romantický byl i příběh následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este a jeho ženy Žofie Chotkové. Ona nebyla tak urozená, přesto si ji František vzal z lásky za manželku. Po celý život jí ale dával císařský dvůr najevo svým chováním, co o ní soudí,“ vypráví průvodce.

Manželům nedopřáli klid dokonce ani při pohřbu po atentátu v roce 1914, který je oba stál život. „Žofii pohřbili níž, aby dali najevo, že její původ není tak vznešený. To se nelíbilo Schwarzenbergům a Lichtenštejnům, kteří si tehdy postěžovali, zda by nebylo vhodné alespoň pohřeb vést důstojněji, když už jim tak ztrpčovali život,“ doplňuje Orbán.

ZAJÍMAVOSTI NA ZÁVĚR

- Rozsáhlé rekonstrukce se oba zámky dočkaly postupně od roku 2002.

- Na zámek Schloss Hof byl navrácen původní mobiliář, který zde býval již za prince Evžena Savojského. Dohledat se podařilo více jak tisíc kusů. To, co se zde nachází, pochází z většiny z let 1730 nebo 1770 až 1775.

- Průvodci na zámku Schoss Hof nabízejí možnost ojedinělých prohlídek, které nazývají Das unbekannte Schloss Hof, tedy neznámý Schloss Hof. K vidění je jak celé nezrekonstruované druhé patro, tak třeba i sakristie nebo rozsáhlé sklepení, jenž je přístupné zhruba z jedné třetiny.