Stala se tak jednou z dvanácti finalistek celorepublikové soutěže. Když se brněnská dětská sestřička o nominaci dověděla, myslela, že si z ní někdo dělá srandu. „Nesmírně si toho vážím a vnímám ji jako ocenění za práci, kterou jsem vykonávala celý život. A doufám, že dobře“ usmívá se Tlachová.

Dětskou zdravotní sestrou chtěla být dnes třiašedesátiletá Tlachová od malička. „Vzpomínám si, jak jsem ve čtvrté třídě ležela v nemocnici a sestřičky viděla. Hned mi bylo jasné, co chci dělat. V té práci jsem se našla, a i po čtyřech dekádách mě pořád naplňuje,“ líčí.

Ilustrační foto.
Testování na Covid zdarma: Fakultní nemocnice Brno spustila rezervace

Tlachová svou práci vnímá jako poslání. Službu těm nejzranitelnějším, kteří si nemohou pomoci sami. Den za dnem se jako anděl stará o novorozeňata vážící pouhé stovky gramů. Pořád na nohou. Pořád ve fyzickém i mentálním zápřahu. „Člověk pak jde domů a má mnohdy pocit, že tam byl zbytečně. Je vyčerpaný, mrzutý. Pak ale přijde do práce druhý den a najednou vidí, jak děťátko pookřálo. Jak mu pomohl. Vidí, slyší a může se i dotknout smyslu své práce,“ popisuje.

Elán energické sestřičce dodávají i kolegové. „Musí tam být dobří lidé. Lékaři i sestry. Je potřeba mít cit, něhu, empatii k maminkám, které jsou vystresované, bojí se a mají panické záchvaty,“ zamýšlí se Tlachová. K tomu dle ní dopomáhá i zázemí, které s kolegy mají. „Jistě. To být musí. Naše péče je na skvělé úrovni. Ať už mluvím o týmu, lékařích nebo vizi, kterou nemocnice má. Chválily nás i sestry z Belgie a Anglie. Říkaly, že takovou vstřícnost vůči maminkám nikde neviděly,“ dodává.

Emoce pak prožívá i když jí přijde děkovný dopis nebo email. „Je krásné vidět, že si na mě lidé někdy vzpomenou. Je v tom taková srdečnost. Když na vás maminka vzpomíná, jak jste ji podržela v těžké chvíli, je to…“ hledá slova. „hrozně silné.“

Lidské tragédie

Nicméně zdaleka ne všechny příběhy na jednotce intenzivní péče mají šťastný konec a stejně jak s matkami nedonošených dětí sdílí pocity radosti i úlevy, nevyhne se ani tomu nejhlubšímu zármutku.

Do paměti se jí nesmazatelně zapsala noc, kdy jedno z dětí zemřelo. „Nemělo ani kilogram. Rodiče byli velice mladí. Byla u toho jedna mladá sestra, ale ten nápor emocí na ni byl příliš. Když jsem k rodičům přišla, viděla jsem maminku, jak k sobě křečovitě tiskne tělíčko. Otcové to prožívají jinak. Mají v očích zoufalství i slzy, ale spíše to drží v sobě,“ vzpomíná Tlachová.

Brněnští strážníci v sobě objevili také pěvecký talent. Spolu s umělci z Městského divadla Brna nazpívali jedinečné vánoční charitativní album s koledami s názvem Křídla úsměvu a zatím s ním mají úspěch.
Zpívající brněnští strážníci slaví úspěch. Vydělali 50 tisíc, poslechněte si je

Máma zesnulého dítěte hlasitě plakala. Nechtěla dát tělo z náruče. „Sedla jsem si vedle ní, objala ji a řekla, ať nespěchají. Že mají tolik času, kolik jen potřebují. Držela jsem ji kolem ramen. Netuším, jak dlouho plakala. Potom mi ho najednou podala. Byl to chlapeček a řekla, že už jej mohu odnést. A to je důležité. Musí si to v sobě uzavřít. Když vnímáte zoufalství, je potřeba podat pomocnou roku a vysvobodit je,“ vypráví Tlachová.

Zdravotní sestry tomuto procesu říkají doprovázení. Máma s otcem při něm mohou sedět u inkubátoru, když dítěti přestává bít srdce. „My pak děťátko odpojíme od přístrojů, mamince se zabalí do zavinovačky a ona si jej může chovat, jak dlouho potřebuje. Uzavírá si to v sobě. Rozloučit se s dítětem v náručí je důležité, byť to příšerně bolí. Ale – věřte mi, mám tu zkušenost – uzavřou si to v sobě a mají sílu jít dál,“ popisuje smutné chvíle Tlachová.

I máma, kterou tragédie postihla v danou noc, byla vděčná za podporu, jenž jí zkušená sestra poskytla. „Poté mi vzkazovali, že strašně děkují. Že ta maminka měla svou mámu hrozně daleko a že ve mně cítili oporu. To bylo velice silné,“ říká.

MotoGP v Brně
Spolek nemusí platit za MotoGP, která se nepojede. Potvrdila to Dorna

Při takto náročném povolání je potřeba dbát i na odpočinek. „Relaxuji s vnoučátky a s partnerem rádi cestujeme. Máme projetou celou Evropu. Hrozně ráda poznávám nová místa. A taky tančíme. Energii mi dodává rodina, cestování a četba,“ podotýká Tlachová.

I přes důchodový věk končit ještě nehodlá. Práce ji baví. Energii má. A sester je málo. „A budou ubývat. Přitom je potřebujeme a chceme je tu mít. České sestry jsou v zahraničí pojem. Zájem je o ně všude. Měli bychom mladé podporovat, aby si tento směr zvolili. Přijde doba, kdy sestry v nemocnicích nebudou. Snažte se, studuje, přijďte nám pomoci do nemocnice. Budeme vás potřebovat,“ uzavírá.

Výsledky Anděla mezi zdravotníky budou k dispozici v pátek.