S osvobozováním Hodonína začala Rudá armáda už desátého dubna. „Před jednou hodinou odpoledne zasvištěl nad našimi hlavami první sovětský granát. Jsme ve frontě. Největší válka všech dob žene se přes naše město," napsal k desátému dubnu 1945 pamětník a autor historických zajímavostí Zrnka a zrníčka z dob dávných a minulých Vladimír Novák. Následoval nálet.

Následující den ráno vytlačili sověti nacisty z Holíče. A právě odtud očekávali němečtí vojáci hlavní útok protifašistických sil. „V devět hodin pozorovatel z radniční věže hlásil, že Rusové se blíží k řece Moravě. V půl dvanácté začalo sovětské dělostřelectvo minomety ostřelovat Hodonín. Okolo čtrnácté hodiny se k tomu připojily Kaťuše a Andreuše," popsal přípravu brněnský historik Vlastimil Schildberger.

Rudoarmějci ale zaútočili po zemi v noci na dvanáctý duben nečekaně z místa zvaného Gebhard na hranicích hodonínského a rohateckého katastru, kde přepluli hraniční řeku Moravu. „Zrána pak odtud zahájili útok na Rohatec," upozornil hodonínský historik Miloš Hynek.

Po těžkých bojích Sověti ovládli střed obce a Němci se stáhli na kolonii a k Maryši, kde měli lepší pozice. „Oblast Rudá armáda vyčistila až dva dny na to," připomněl historik.

Na Hodonín vojáci 2. ukrajinského frontu zaútočili z východu a pak ze severovýchodu podél železniční trati. V půl páté dosáhli sověti Marxovy ulice, tehdy pojmenované Prince Evžena. Chvíli nato začali Němci ustupovat z Rybářů, kde za sebou vyhodili most.

Sovětské jednotky pronikly do Štěpnice a další postupovaly z jihu od Staré Moravy. „Němci chaoticky vyklízeli město, jen několik tanků krylo ústup pěchoty za železniční trať do polesí Černé bláto, ke Studené chodbě a na západ ke dvoru Nesytý," přiblížil Schildberger.

Podle hodonínského spisovatele a historika Petra Grubera byla poslední obrana centra Hodonína zhruba v místech současného náměstí Osvobození a Jánošíkovy ulice. „Zhruba dvacet až třicet příslušníků Waffen SS se zde bránilo až do posledního muže, aby umožnili ústup ostatních jednotek. Všichni padli, protože Rudá armáda příslušníky SS do zajetí nebrala. Zřejmě se jednalo o členy 18. divize SS Horst Wessel a 22. divize SS Maria Theresia," upozornil Gruber.

Podle Schildbergera Rusové obsadili střed města kolem dvacáté hodiny. „Město ještě prožilo neklidnou noc. Ze severu a západu se ozývala střelba, sovětští vojáci prohledávali domy a pátrali po ukrytých Němcích," doplnil brněnský vojenský historik.

Zůstává tak otázkou, který den byl vlastně Hodonín osvobozený. „Rozdíl mezi dvanáctým a třináctým dubnem vznikl tak, že podle civilních zvyklostí se za osvobozené místo považuje to, kde se poprvé objevil voják v určitém čase. Z vojenského hlediska je to místo, které je bezpečně vyčištěno a zabezpečeno," dodal Gruber.

Právě třináctého navíc sto čtyřicet moskevských děl vypálilo na počest osvobození Hodonína dvanáct salv. V bojích v Hodoníně mělo zahynout třiapadesát sovětských vojáků a osmatřicet místních obyvatel. Německé ztráty měly činit sto třicet mužů. O přesných počtech obětí se vedou spory.