Po příletu do rovníkové africké země je zaskočilo obrovské horko. „Hned první den jsme běželi čtyři kilometry s veškerou výstrojí. Cítil jsem, jak se vařím. Nepomohlo mi ani skočit do bažiny. Měla šestadvacet stupňů Celsia," říká třiadvacetiletý Krabáč.

Na výcvik se přesunuli do džungle, kde měli za úkol získat bojové dovednosti, fyzickou i psychickou zdatnost a učit se přežít v tvrdých podmínkách. „Rozdělili nás do různých čet. Domluva s ostatními byla složitá, protože Francouzi moc nemluvili anglicky. Často jsem nerozuměl ani instruktorům, co máme dělat a kam jít," podotýká čtyřiadvacetiletý Maršík.

Ilustrační foto.
Muž chce zpomalit tramvaje. Aby nerušily Brňany při spánku

Od šesti hodin ráno do šesti večer vojáci chodili na přednášky, nacvičovali taktiku boje a zlepšovali fyzické dovednosti. V noci se přesouvali na různá místa. „K přespání jsme si stavěli sítě, někdy jsme leželi i na zemi. Spali jsme ale jen minimálně asi hodinu a půl denně," popisuje výcvik Krabáč. Při přesunech přenášel tým devadesátikilovou kládu, pětadvacetilitrový kanystr a tři horolezecká lana. Každý voják navíc cestoval s třicetikilovým batohem a zbraněmi.

V pralese se setkávali s obřími stonožkami, pavouky a dalším hmyzem. Nejzákeřnější ale byli mravenci. „Chovali se velmi agresivně, neustále po nás lezli a kousali," tvrdí Krabáč. Nebezpečné byly podle něj rovněž stromy vysoké jako paneláky, které často kvůli vlhkosti praskaly a padaly.

Na jídlo dostávaly čety proviant v krabicích. Zpočátku měl jeden voják krabici denně, každý další den se však o jídlo dělil s někým navíc. „Pátý den nás sdílelo jednu krabici pět, šestý den jsme nedostali žádnou. Díky kurzu jsem si uvědomil, za jakých podmínek je člověk schopný fungovat," vysvětluje Maršík.

Ilustrační foto.
Sdílení aut? Spolku vadí diskriminace v novém systému parkování

Náročné podmínky někteří nezvládli. „Pár lidí zkolabovalo pod fyzickou zátěží nebo se zranili na překážkových drahách. Jeden Francouz se psychicky zhroutil a v noci utekl," zmíní Maršík.

V těžkých chvílích studenti vzpomínali na rodinu. „Nechtěl jsem se vrátit domů s tím, že jsem kurz nezvládl. Navíc jsme reprezentovali i českou armádu a republiku," vysvětluje Krabáč. V kurzu patřil mezi patnáct nejlepších a získal zlatý odznak s orlem.

Maršík si odvezl druhé nejvyšší ocenění odznak stříbrného orla. „Vždy, když se na něj podívám, vybaví se mi velké vzpomínky," usmívá se student.