Za svou životní roli považuje Lazebníka sevillského. Ta ho provází takřka po celou kariéru. Užívá si na ní komičnost a náročnější zpěv. Jsou však i role, na které ještě čeká. „Alespoň jednou bych si rád zahrál a zazpíval Evžena Oněgina,“ zmiňuje pěvec svou vysněnou úlohu.

Na nedostatek práce si nestěžuje. Naopak až do června má plný program. „Nejblíž Břeclavsku budu zpívat asi na Špilberku v Brně při Open Air. Opět v La traviatě,“ říká Sem.

Jak přiznal, kolegové mu trochu závidí, že nemusí tolik trénovat hlas. „Nevím, jestli je to moje devíza nebo lenost, ale moc necvičím. Jen v divadle se trochu rozezpívám, když je to těžká role, ale základ mám z jižní Moravy, kde jsem zpíval v cimbálce, a trochu je to od Boha,“ přiznává čtyřiačtyřicetiletý umělec.

Po základní škole chtěl jít ve šlépějích svého otce a šel se učit kuchařem, až kamarádka ho přemluvila, aby zkusil konzervatoř. „Předtím jsem nechodil ani do hudební školy. Dva roky po sobě mě nevzali na konzervatoř v Praze, dostal jsem se až do Českých Budějovic,“ přibližuje Sem.

Pěvec má za sebou víc než desetileté působení v Jihočeském divadle i tři roky v pražské státní opeře. Nyní je už pět let na volné noze. „Risknul jsem to, ale nelituji. Stále hostuji v Národním divadle, ale nejsem nikde vázaný,“ uvádí pěvec.

Ve volném čase relaxuje na zahradě v Praze, kde žije s manželkou. Často se vrací i do Velkých Bílovic. „Mám tam rodinu a kamarády. Občas pomáhám ve sklepě. Naposledy jsem tam byl asi před dvěma týdny,“ přiznává Sem.