Dva kamarádi hospodští Radek Tomek a Jaroslav Mičánek z Vítovic u Rousínova se v sobotu dopoledne vyrovnávají se zavřenou hospodou U Balušáka po svém. Než vylijí sudy s pivem do potoka, chtějí přitom i pobavit své štamgasty. „Dařbuján Balušák a Pandrhola Mičánek vás zvou na obrovskou léčitelskou událost, kde se bude potírat covid. Uvidíte, co jste dosud viděli jen v pohádkách. Jenže tohle není pohádka, ale realita dnešních dní. Když komedie, tak pořádná!“ zvou společně.
Hlouček místních i přespolních postává opodál. „Pivo si pochytejte z roury třeba do vany, ale vypijte si ho až doma. A dodržujte odstupy! Jitrnice na větvi mají mezi sebou taky dva metry,“ vyvolává Mičánek.
Po dlažebních kostkách silnice kutálí s rachotem pomocníci další sudy. Na vyprázdnění jich čeká v řadě celkem osm. „Tohle je Kyjovské pivo, ostatní jsou z dalších malých pivovarů. A protože jsou to piva nepasterizovaná, zkazila by se. Máme je jen tak vylít do kanálu? Raději, ať se přitom lidi pobaví. Třeba si na nás vzpomenou a přijdou, až nám vláda dovolí zase hospodu otevřít,“ přemítá hlavní hospodský Radek Tomek.
Voňavé jitrnice se houpou vysoko. Tátové zvedají děcka nad sebe, aby na ně dosáhla. Radost z úlovku pak nemají jen potomci. Cpou se hlavně tatínci. „Nejsou falešné, jsou pravé, a vynikající!“ popírá předcházející místní fámu o falešných jitrnicích Milan Michalík. Přijel sem za kamarádem až od Velké Bíteše.
Spokojený je i fotograf, který se právě snaží zachytit pivní pěnu v potoce. Ten se mimochodem o pár metrů dál vlévá do rybníka s kapry. „To jsou prostě Vítováci. Tady se pořád něco děje. Bydlel jsem tu mnoho let, ale vracím se sem z blízkého Rousínova. Je to moje srdíčková záležitost,“ vyznává se fotograf Miroslav Vymětal.
Kolem právě projíždí linkový autobus, řidič je zřejmě místní. Přibržďuje a otevírá dveře. „Chceš pivo, pojď za náma! Dojdi pak,“ povykují na něho známí, ještě když autobusák pokračuje v jízdě.
Radek Tomek si hospodu ve Vítovicích pronajal teprve před rokem. „Pěkně se to rozjelo, začalo se dařit a vypadalo to slibně. A pak přišel covid. Co se dá dělat, vydržíme,“ svěřuje se.
A mezitím vhazuje do kasičky u pípy pět set korun. „To je dobrovolný příspěvek na charitu. Spolupracujeme s neziskovkou Přes hranice. Pomáhá například na Ukrajině, školám nebo teď se sanitkami,“ vysvětluje.
Vítovický potok se už mezitím lehce napěnil a z jeho koryta se line vůně piva. Ale místní se s odcházejícími loučí symbolickým „véčkem“ z prstů.
Na břehu rybníka postává rybář s udicí. Pokud se mu zadaří, bude mít k večeři kapra s pivní příchutí. Tentokrát stoprocentně bez ‚éček‘.