V zámoří mě hokej baví. Není tolik taktický, říká útočník Komety Martin Nečas

Málo hokejistů v sezoně zažije tolik dálkových přeletů. Cítíte, že se to může projevit na výkonnosti?
Celkově je pro mě lepší, když se letí do Ameriky a čas se posouvá dozadu. Trochu líp se aklimatizuje a taky spí. Teď jsem přiletěl do Brna a tři noci jsem nespal. Ještě jsem si nějak nezvykl. Doufám, že se to zlepší.

Probouzíte se unavený a zmatený?
Otevřu oči, podívám se na mobil a říkám si: Doufám, že bude sedm, a ony jsou zase tři. Každý to má stejné, když se vrací ze zámoří.

Například plavci letí speciálně na závody do Číny, i když třeba nemusí. Říkají tomu rozbít si časový budíček. Uvažoval jste, že si rozhodíte rytmus, abyste se nevázal na žádný čas?
To ne, ale určitě je únava teď po příletu znát. V Brně trénujeme ráno. V stejný čas jsme vlastně měsíc v kuse v zámoří spali. Asi si před zápasy teď vezmu prášek na spaní.

Češi zažili ve druhé půli 13 minut půst. Španělé je deklasovali 32:15

Většina hokejistů si ráda přes den pospí. Naučil jste se na odpolední šlofík?
Rád si vždycky lehnu třeba na půl hoďky, na hodinu maximálně.

Cítíte, že přesuny ovlivňují i výkonnost?
Doufám, že se forma nezabrzdí a přenesu si ji z dvacítek. V Buffalu jsem si hokej užíval.

Na juniorském šampionátu jste byl druhý nejproduktivnější hráč českého výběru. V sedmi zápasech jste si připsal tři góly a osm přihrávek. Pookřál jste?
Hrál jsem zase se stejně starými kluky, možná o rok staršími. Hlavně jsem si hrozně užíval partu v týmu. Herně jsem se cítil určitě dobře, jelikož jsem strávil na ledě průměrně dvaadvacet minut na zápas, možná i víc. Bylo to výborné. Každému se hraje líp, když je často na ledě a staví se na něm.

Nejen, že měníte časová pásma, ale i rozměry kluziště. Svědčí vám víc tempo na menším zámořském hřišti než na evropském?
Mám raději zámořský styl, rychlejší hru. Na menším ledě je to vše o rychlosti a dovednosti. Není to úplně spoutané taktikou jak v Evropě, ale každý se musí přizpůsobit.

V Kometě jste se dosud přesouval často mezi formacemi a tolik nebodoval. Nyní se vracíte podruhé do evropského hokeje ze zámořského. Jdete do toho v něčem poučenější?
Myslím si, že je to pořád stejné, ale určitě chci víc držet puk, abych dostával větší prostor a šlo mi to podobně jako v Americe. Je to o herní vytíženosti. Když jste často na ledě a klidně i uděláte chybu, můžete to zkusit znovu. Pokud nastoupíte za zápas na dvanáct třináct minut, dostanete se k puku párkrát za dvě střídání, nemáte jistotu a nedovolíte si.

V Buffalu jste byl jedna z ústředních postav týmu, který se dostal do semifinále po nájezdové bitvě s Finy. Poté však přišly debakly 2:7 s Kanadou a 3:9 s USA. Jak berete konečné čtvrté místo?
Není to úspěch, ale ani zklamání. Moc mě mrzí, že jsme neudělali medaili, protože jsme po dlouhé době postoupili přes čtvrtfinále. Na turnaji jsme předváděli dobrou hru. Škoda posledních dvou zápasů, kdy jsme si to trochu pokazili.

Odborníci se rozdělují na dvě strany. Jeden názor je, že šlo v podstatě o náhodu. Jiní říkají, že jde o důkaz vzestupu týmu. Který pohled je vám bližší?
Nechci říct, že je to náhoda. Základní skupinu jsme odehráli na devět bodů, což už dlouho u české dvacítky nebylo a s každým jsme hráli vyrovnaně, i se Švédskem. Rusko jsme porazili. Finové ve čtvrtfinále sice měli lepší zápas, ale hráli jsme výborně týmově, dobře nám zachytal gólman a ubojovali jsme to. Nehraje se na počet střel, ale na vstřelené góly.

Čtvrtfinále vás unavilo a emočně jste pak odešli proti Kanadě a USA?
S Kanadou jsme ještě měli síly. Rozhodla hlavně druhá třetina, v níž jsme měli zbytečná oslabení a dostali šest branek. S Amerikou to bylo fyzicky náročné, jelikož jsme hráli tři zápasy ve čtyřech dnech a mezi druhým a třetím bylo rozmezí nějakých osmnácti hodin. Vymlouvat se na to ale nemůžeme.

Patříte v juniorském celku mezi zkušenější. Uklidňoval jste tým po přísunu branek, aby nedivočil?
Lídrů bylo víc. Jelikož jsme všichni stejně staří, každý si k tomu něco řekne a hodně jsme se střídali. Občas já, nebo kapitán Marek Zachar. Každý měl trochu jinou roli. Moc jsem si to tam užil.

Byl jste i řekněme morální lídr v momentě, kdy někteří hokejisté z vašeho kádru na začátku rozbruslení před zápasem v základní skupině proti Švédům stříleli na ledaře, který se ještě krčil v brance a spravoval ji?
Určitě po něm nechtěli pálit. Prostě vjeli na led a byli namotivovaní na zápas. Rovnou měli puk před hokejkou a automaticky vystřelili. Málem ho trefili, což bylo hrozné. Někde jsem četl, že jsme ho chtěli nastřelit, to je blbost. Ale samozřejmě naše chyba…

Čechy čekají delší cesty z hotelu na zápasy. Pustím si hip hop, plánuje Bečvář

Poslal jste spoluhráče, aby se šli ledaři omluvit?
Domluvili jsme se všichni. Kluci, kteří pálili na branku, se omluvili a předali mu podepsanou hokejku. Pak jsem viděl, že ho trefili i Švédi. Měl to těžké.

V Buffalu se na hokejové talenty upíná velká pozornost a do dějiště turnaje dorazí vždy skauti i zástupci klubů. Promluvil jste si s Ronem Francisem, generálním manažerem Caroliny, která vás draftovala?
Sledoval mě stejně jako Robert Kron (skaut Caroliny, její bývalý hráč a brněnský rodák pozn. red.). Na dvacítkách mě viděli úplně všichni z Caroliny a ohlasy na mé výkony nebyly špatné.

Jak na vás působí legendární útočník Ron Francis, který připravoval góly i Jaromíru Jágrovi a sehrál třetí nejvyšší počet zápasů v historii NHL?
Výborný člověk a skvělý hokejista. Skvěle vede celou organizaci Hurricanes. Jde z něj respekt už jen kvůli jeho velkému počtu zápasů v NHL. Každý k němu má úctu, ale baví se s námi v pohodě.

Nabízel vám, abyste zůstal v NHL nebo nižší lize AHL?
Měli zájem, abych tam šel hrát, ale domluvili jsme se před sezonou, že půjdu do Komety s cílem pravidelně nastupovat, pomoct týmu a herně zaujmout.

Dají zástupci Caroliny hodně na váš názor, jde o vaše rozhodnutí?
Ron Francis do jednání vstupuje, ale vždycky se mě zeptá, jak to vidím. Carolina chtěla, abych hrál podobně jako na dvacítkách, měl dostatek času na ledě a naskakoval do přesilovek. Například v Carolině mě trenéři v přípravných zápasech nasazovali na pozice, kde bych měl v budoucnu nastupovat. Mají zájem, aby to tak bylo i v Brně.

Jenže je pro vás těžké to Carolině slíbit…
Záleží na mých výkonech. Musím na sobě pracovat, abych dostal víc šancí.

Od klubu zaznívá, že vstupenku do NHL vám zajistí víc kilogramů svalové hmoty. Přibíráte ji?
Mám víc kilo než na začátku sezony. Snažím se pořád zlepšovat, i když teď nezbývalo tolik času, když jsme hráli v Americe. Teď mám přes třiaosmdesát kilogramů. Jde to pomalu, ale snažím se. Na začátku sezony jsem vážil nějakých osmdesát kilo.

Asi není ideální nabrat rapidně svaly, pak byste ztratil dynamiku v nohách…
Nechci mít sto kilo. Prostě jak to půjde, ale 88 kilogramů mi nebude vadit vůbec v bruslení a budu se cítit líp.

Víc byste si poté věřil proti robustním hráčům v NHL?
Na začátku sezony to tak špatné nebylo. V NHL je spousta kluků, kteří jsou ještě lehčí. V zámoří je teď hokej hodně o rychlosti a šikovnosti, ale i síla je potřeba. Chci být na příští sezonu připravený.

Procvičujete angličtinu, zvlášť když jste tuto sezonu v Brně?
Teď zrovna na doučování nechodím, ale jsem v kontaktu pořád se spoluhráči z Caroliny a píšeme si. Každodenně mluvím anglicky. Jazyk je teď asi nejmenší problém.

V osmnácti letech dáváte velké množství rozhovorů, v zámoří i anglicky. Je to vyčerpávající?
Někdy už je rozhovorů hodně, ale nějak mi to nevadí. Jde o povinnost. Určitě chce po zápase jít člověk spíš regenerovat než hned do mixzóny, ale každý si musí zvyknout. Vždycky mě i doma učili, že je to normální věc.

Je to v Americe o dost náročnější než v Kometě?
V NHL se ptají novináři po každém tréninku. Například v Torontu je interview strašně moc. Člověk denně udělá třeba pět rozhovorů. Všichni u něj stojí a skupinky novinářů dávají stejné otázky, což je po tréninku unavující. Ale dá se to vydržet.

Objevila se u vás i nervozita u hloučku několika zámořských novinářů, kteří vás zasypávají dotazy?
Ze začátku určitě, ale pak se každý otrká. Už vím, co mám novinářům říct. Stejně se na dotazy odpovídá pořád podobně.

Staré spisy doostří novým softwarem. Díky němu snáz zdigitalizují sbírky