Dřív nebyly podle pamětníků výjimkou ani Vánoce bez dárků. Žádné nedostávala například osmasedmdesátiletá Božena Grycová z Drnovic na Vyškovsku, stejně jako předtím její matka. Z jejího vyprávění ví, že jedinou její radostí bylo cukroví pověšené na stromečku. „Maminka později kopírovala zvyky, které znala z dětství. Takže každoročně napekla kolečka a pověsila je na stromek. O Štědrém večeru jsme je mohli trhat a jíst," řekla Grycová.
Podle ředitelky Městského muzea a galerie Břeclav Aleny Káňové si lidé v konzervativnějším prostředí většinou dávali dárky na Štěpána nebo na Nový rok. Zachovaly se i pohanské zvyky, které se vázaly například k svátku svatého Ondřeje či svaté Lucie. „Původně to bývalo takzvané ondřejovské čarování. Patřilo k němu například lití olova nebo nahlédnutí do studánek," přiblížila.
Vánoční stromek mívali Jihomoravané doma už před sto lety. Zvyk se tam rozšířil z Německa. „Na venkově bylo zvykem zavěšovat ho ke stropu špičkou dolů," uvedla historička Milena Flodrová. Pod ním stával betlém.
Na talíři byl při večeři kapr. Ale jen ve městě. Na vesnice se s cukrovím rozšířil až ve dvacátých letech. Venkované jedli hlavně luštěniny, které symbolizovaly hojnost. A například v Kloboukách u Brna na Břeclavsku lidé před štědrovečerní večeří jedli chleba s česnekem. „Aby si příští rok zajistili zdraví," poznamenala Dvořáková z Moravského zemského muzea. Pak připravovali pokrmy z rozvařeného sušeného ovoce a koláče z nekynutého těsta. Chudí měli na stole třeba jen houbovou omáčku s knedlíkem.
Dárků dostávali lidé méně než dnes. Kolik jich bylo, ale historikové nevědí. Městské děti našly v balíčcích hračky. „Třeba dřevěné hračky dostaly také děti bohatších venkovanů. Chudší se museli spokojit s jablkem nebo sušeným ovocem," uvedla Dvořáková.
1912 |
Louis Křikava O Vánocích Žlutavé pruhy z oken vsí do sněhu lehají kostelů pružné zvony zní půlnočním po kraji. Vánoce mojí mladosti Jak reflex světel těch Jak reflex dětských radostí Oživují v mých snech Je v dáli pokoj prosvícen Vánoční skví se strom… Kol stromu ne ne to jen sen!… Toť snu je teskný lom. |
Potvrdila to i Grycová. „Pokud matka jako malá nějaký dárek objevila, bylo to hlavně ovoce vypěstované na zahradě. Peníze na dárky nebyly. Co bylo nutně potřeba, se nakupovalo celý rok. Pod stromečkem tak na nás někdy čekalo zabalené jablko, ořech a další věci vypěstované doma," podotkla Grycová.
Podle průzkumu společnosti Deloitte polovina lidí v České republice letos za dárky utratí do pěti tisíc korun.
Když se lidé navečeřeli, chodili po domech koledovat pastýři. Hospodáři také donesli zbytky od jídla zvířatům. Po večeři měli lidé chvíli klidu, kdy mohli přemýšlet. „Nyní sklouzávají do povrchnosti a konzumu a už ani Vánoce nejsou časem k zamyšlení," poznamenala Dvořáková.
2012 |
Ivo Odehnal A bílo není Z roztrhané cíchy mlýna do bláta to padá pampadam Tamtamy tichem pampadampují Nakonec květy kanálů s kousky hovorů mizí tiše kamsi nahoru padampam… |
Před sto lety chodívali lidé o štědrovečerní půlnoci do kostela. V ten čas začíná pětadvacátý prosinec, kdy se měl narodit Ježíš. Štědrý den se slaví v předvečer jeho narození.
V některých částech jižní Moravy ale půlnoční mše nyní bývají třeba už v deset hodin večer. „Je to hlavně z organizačních důvodů. Farář musí stihnout mše v několika farnostech," vysvětlila mluvčí brněnského biskupství Martina Jandlová. Dodala, že takové mše jsou vhodné pro rodiny s dětmi, staré a nemocné, kteří nevydrží tak dlouho vzhůru.