Naše vína jsou perfektní, ale lidé si připlatí, říká končící ředitel Machovec

Postupně se začal rozšiřovat počet činností fondu. Co všechno jste měli na starosti?

Například v roce 2005 byl návrh, abychom podporovali mladá vína. Dospěli jsme ke známce Svatomartinské, kterou jsem tehdy odkoupil pro fond od pana inženýra Kopečka z Valtic. Začali jsme budovat strategii pro podporu těchto záležitostí. Když to vezmu chronologicky, v roce 2008 přibyla podpora růžových vín a celková propagace. Dvakrát ročně vydává fond tematické okruhy na podporu. Nejenom že fond peníze vydává, ale musí je i vybírat. Přibylo ještě to, že řešíme dluhovou službu. V některých případech jsme museli přistoupit i k exekuci, bohužel jiná možnost není.

Předseda MSK Břeclav o řádění vandala: Padaly návrhy, ať nasadíme psy

Jak se vinařství za více než dvacet let na jihu Moravy a v jiných částech republiky proměnilo?

Situace se začala měnit už po roce 1995 po vzniku vinařského zákona. Tehdy jsem byl místopředsedou Svazu vinařů. Velmi dobře si pamatuji na dobu, kdy jsme se bavili o rozvoji turistiky na jižní Moravě ve spojitosti s vínařskou turistikou. Bavili jsme se dohromady s různými institucemi i s centrálou cestovního ruchu. Říkali jsme si, že by bylo dobře, kdyby se nám podařilo, aby alespoň nějaká akce byla každý víkend. Stávalo se, že byly duplicitně dvě v jeden termín a v dalším termínu žádná.

To už nyní neplatí…

Když se podíváte do kalendáře vinařských akcí, každý víkend je jich tam celá řada. Rozvoj byl velmi dynamický. Fond tomu velmi pomohl. Mnoho projektů, které odstartovaly, by nepřežilo, nebýt naší podpory. Nebo by si do toho organizátoři vůbec netroufli.

Můžete uvést nějaký příklad?

Velmi dobrou práci odvádí Nadace partnerství. Jedná se o akce, které pořádají několikrát ročně v obcích. Mají to perfektně zorganizované. Autobusy jezdí po okruhu obcí, návštěvníci pak navštěvují jednotlivé vinaře. Nesoustředí se pouze na jednu obec. Nebýt podpory od Vinařského fondu na začátku akce, nemohla by pokračovat. První rok veškerou podporu spolkla ztráta. Na první akci přišlo asi 260 lidí, nyní chodí dva tisíce. Vytvořili jsme celé sady propagačních materiálů, ať už mapy nebo další brožury. Vytvořila se podpora seriálů a dokumentárních filmů k vinařské tematice. Fond udělá propagaci celku, ale nemůžeme to zpropagovat do detailu. Musí se do toho vložit i vinařství.

Jak se proměnil počet vinařských firem za poslední desítky let?

Na konci minulého tisíciletí bylo kolem dvou set vinařství. Nyní je jich kolem tisícovky.

V době covidu jsme se bavili o tom, že vinaři měli problémy s prodejem vín. Vrátila se už situace zpět do normálu?

Nevrátila. Do jisté míry se vrátila návštěvnost. To ano, protože předtím to nebylo možné. V tehdejší době narostl online obchod, ale celkový prodej přes online jsou malé jednotky procent. V té době to vyskočilo na čtyři, nyní jsme na dvou a půl procentech. Při covidu se to projevilo celkovým snížením prodeje. Skončil covid, přišla krize, válka na Ukrajině. Víno je v podstatě určitým způsobem zbytná položka, protože je to pochutina. Řada lidí nemá problém to ufinancovat, ale řada lidí ano. V celkovém měřítku se dá říci, že v roce 2022 poklesl prodej vína objemově o devět procent. Cena stoupla, ale ne do inflačních výšek, protože to nešlo. Lidé by pak to víno nekoupili.

Tip na výlet na jižní Moravě: Dunajovické kopce ve svatebním

Může se situace ještě zhoršovat?

V loňském roce to vinaři zvládli, protože měli ještě volné kapacity. Uvidíme na podzim, jaké budou mít zásoby. To už budou známá čísla. Mám obavy, že narostly. A bude tady nová sklizeň. Zatím to ve vinohradech nevypadá špatně.

Čím to je, že vinařům zůstává jejich víno ve sklepě?

Evropský trend je takový, že se mluví o škodlivosti alkoholu. Nynější generace snižuje spotřebu vína. Mladí o něco méně pijí, a to je celoevropský trend. Země produkující nejvíc vína mají snahu ho exportovat. Dělají vše pro to, aby podpořily své vinaře, a to jakýmikoliv národními prostředky. Pak se k nám můžou dostávat vína za cenu, kdy nakupujete litr vína s dovozem sem za půl eura. V našich podmínkách, při stavu našich vinic to vinař za tyto peníze neudělá. Naše vína jsou perfektní, ale mají vyšší cenovou úroveň. Situace kolem prodeje nyní není ideální. Přes léto by se to mohlo zlepšit, přijíždí k nám turisté.

VIDEO: Exkluzivní prohlídka zámečku Lány u Břeclavi. Nový lesk mu vrátil rytíř

Mají turisté, kteří jezdí na jižní Moravu stále větší nároky?

Už si nechtějí jenom sednout do sklepa, chtějí servis kolem. Restaurace, příznivou cenu, kulturu, jezdit na kolech a všechno ostatní. Jsou na to zvyklí i ze zahraničí.

Daří se nám dohánět ve vinařství vyspělejší evropské země?

Tady byla představa, že to za patnáct dvacet let doženeme, ale to období komunismu bylo devastující. Venku se nezastavili, pokračují. My je doháníme, ale dohnat a předehnat je sakra rozdíl. Naše surovina je zkrátka dražší a s tím nic neuděláme. Vinař zkrátka nemůže hrozny prodat za pět korun, nákladová cena se pohybuje okolo čtrnácti patnácti korun.

Jste rád, že vláda neschválila daň na tichá vína?

To je smutný příběh. Chápu situaci, která tady je. Jsem za to, že se s tím musí něco udělat. Není možné žít trvale na dluh. Nicméně, řeklo se, že tím, že dáme daň i na tichá vína, získáme pět miliard. Nikdo k tomu nepřidá, co je za tím. Dá se to na roveň ostatnímu alkoholu. Na rovinu. Pivo se vaří průběžně. U vína máte šanci jednou za rok. Chmel i ječmen klidně můžete nakoupit ze zahraničí, a je to české pivo. Když chcete, aby to bylo moravské a české, tak to musí být jenom naše. Navíc tato diskuze přichází v období, kdy je meziroční pokles, je tady situace, kdy je víno svým způsobem zbytná záležitost. A co je ještě horší, zařadili bychom se tím mezi severní země Evropské unie, kteří o víno příliš nestojí. Děláme ze sebe nevinařskou zemi a je to všem jedno. Víno je spojeno s tradicí, folklorem, turistikou. Tohle všechno se položilo na oltář.

VIDEO: Bambus na Soutoku? Podívejte se, jak se v oboře daří exotickým druhům

Jak je to v jiných zemích?

Francouzi mají z každého litru spotřební daň sedmdesát haléřů na naše peníze. A tyto peníze jdou do speciálních fondů na podporu vinařství a vinohradnictví. My si dáme 23,40 korun jako u šumivých vín a sektů. Doufám, že daň zavedená nebude. K čemu by to vedlo? Vinař vám to bude prodávat načerno a nebude platit ani daň z přidané hodnoty. Malá vinařství se zruší, protože je to spojené s obvrovskou administrativou, s obrovskou buzerací. Ať Evropská unie zavede jednotnou daň na víno. A pak to přijmeme.

Z pozice ředitele Vinařského fondu odcházíte na konci července. Z instituce pak na konci srpna. Už víte, co budete v důchodu dělat?

Máme malé vinařství, více než čtyři hektary vinic. Teď se chci pověnovat tomuto. Myslím si, že je čas. V září mi bude šestašedesát let. Řízení instituce už by měl převzít někdo další. Snažím se, abych svému nástupci předal všechny informace a mohl navázat na mou činnost a pokračovat dál. Fyzicky a psychicky se ještě cítím dobře, pokud se objeví příležitost, jsem ochoten spolupracovat na nějakých projektech. Bude-li zájem. Ale už ne na plný úvazek od rána do večera.

Kdo je Jaroslav Machovec:

• Je mu pětašedesát let. Žije v Lednici na Břeclavsku. Má manželku a dvě dospělé děti, dceru a syna.
• Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Brně, dnešní Mendelovu univerzitu.
• Pracoval v různých pozicích v tehdejších Moravských vinařských závodech, byl ředitelem Vinia Velké Pavlovice. Od roku 2002 do konce letošního července je ředitelem Vinařského fondu. Jeho nástupcem se stane Zbyněk Vičar.
• Má rád literaturu a sport. Baví ho historie.