Jedním dechem dodává, že není všechno pokladem, co se za něj vydává. „A naopak, potěšit oko může spousta obyčejných věcí kolem nás,“ míní geolog.

Kdyby skály přece jen zůstaly v pátek zavřené, připravil si dvanáct zastavení. „Vydáme se již v osm hodin ráno od muzea přes údolí Dyje na Kraví horu, pak ke Konicím a navštívíme Špalkův vinohrad. Tam lze dokonce najít vltavíny. Je to opravdu velká záhada, jak se tam dostaly,“ kroutí hlavou Šmerda.

Účastníci také po cestě zjistí, co všechno dokáže voda a jakou má sílu. „Podíváme se na povodňový kámen, projdeme kolem Vrbkova kamene. Chtěli bychom navštívit cestou vinicemi Boží muka v Sedlešovicích a pamětní kámen z roku 1799, který je památkou na povodeň, která posunula dnešní tok Dyje,“ připomíná Šmerda.
Sedmikilometrové putování jeho výprava uzavře v Louce, kde účastnící navštíví Boží hrob.

Původně komorní akce pro pár přátel se nebývale rozrostla. Na Velkopáteční vycházku chodí i čtyřicet lidí.

Páteční vycházka půjde po trase z roku 2013. Tehdy se sešla jen hrstka statečných. Počasí vycházkám totiž příliš nepřálo. „Jedno ze zastavení jsme věnoval hledání konikleců, ale ty byly pod pěticentimetrovou vrstvou sněhu. I tak závěr vyzněl fantasticky magicky. Navštívili jsme kostel svatého Václava v Louce. Bylo opravdu škaredě a když jsme vycházeli, venku k našemu překvapení krásně svítilo slunce,“ zavzpomínal Šmerda.