Procházka získal první válečné zkušenosti v rakousko-uherské uniformě v Haliči. Bylo mu čtyřiadvacet let. V květnu 1916 jej po velké ofenzivě na řece Dněstru zajali Rusové. „V doprovodu kozáků jsme týden pochodovali do tábora Proskurovo a poté dále do Kyjeva. Tam jsme čtrnáct dní přežívali ve špíně, plní vší a o hladu," píše ve svých pamětech Procházka.
Za nějaký čas vyrazili zajatci do Oděsy. U Černého moře dostali za úkol pomáhat tamním rolníkům při žních. „Práce nám nedělaly potíže, poněvadž většina z nás pocházela z venkova. Život nám dost utíkal, byli jsme volní, bez dohledu," vzpomíná muž na lepší chvíle v zajetí.
Do legií se přihlásil v roce 1917. Po uzavření míru mezi Ruskem a Německem nastaly pro legionáře krušné časy. Museli ustoupit na východ. Při cestě na Sibiř se dostávali do prvních střetů s bolševiky. „Všechny pluky se rozhodly, že zbraně nevydají a budou se bránit," píše Procházka.
Při bojích na Urale byl raněn. Po zotavení společně s dalšími opustil Sibiř a pokračoval přes Čínu do Vladivostoku. Odtud je dopravila loď do Japonska. „Japonské dívky jsou čistotné, přívětivé a skromné," poznamenal si například o zemi vycházejícího slunce.
Po úmorné cestě lodí dorazili legionáři v srpnu 1919 do kalifornského San Diega. Po anabázi přes celé Spojené státy se opět nalodili a vyrazili domů.
Martin Procházka se, na rozdíl od dalších třiadvaceti mužů z Němčiček, kteří se z války nevrátili, dožil vysokého věku. Zemřel v roce 1980.

MARTIN SLÁVIK