„Nejhorší případy jsou ty, kde hrozí něco dětem. Právě v Dubňanech na Hodonínsku, kde na dva kluky spadla střecha to ze začátku vypadalo hodně špatně,“ přiznal Štoudek.

O tom, že jedno z dětí, které si na začátku loňského října hrálo v opuštěné budově, nejspíš pád betonových střešních panelů nepřežilo, věděl už když přijel na místo. „Druhé z dětí s námi normálně mluvilo, ptal se hlavně na to, kdy ho dostaneme ven. Pokoušel jsem se ho uklidnit,“ dodal hasič.

O případu z Dubňan si přečtěte zde => Ve zchátralém domě spadl strop a zavalil dva chlapce. Jeden zemřel

Kolik lidí za čtyřiadvacet let, co pracuje jako hasič, zachránil netuší, pocit je to podle něj velmi příjemný. „Jednou jsem vyjížděl ke klukovi, kterému tramvaj přejela nohu, když před ní přebíhal. Přišel o ní. Po nějaké době ale přijel na stanici na vozíčku a děkoval nám. To mě potěšilo,“ vyprávěl Štoudek.

Práce je pro něj stejně náročná spíš fyzicky než psychicky. „Umím hodně věcí vytěsnit. Riziko mi hrozí téměř při každém zásahu, ale nebojím se, člověk ani na strach nemyslí, už jen kvůli adrenalinu. Navíc, každý se začne bát při něčem jiném, má jinde práh strachu,“ vysvětlil muž.

Přečtěte si také => Vypalování trávy a silný vítr: hasiči vyjížděli k mimořádnému množství požárů

Při jednom ze svých prvních zásahů se ale bál. „Byl jsem tehdy u hasičů nový, sotva dva roky. Zasahoval jsem u zásahu, který zasypal dělníky. Při akci jsem byl v pořádku, všechny jsme dostali ven, ale když jsem si sedl, rozklepala se mi kolena. Za chvíli se mi třásly celé nohy,“ přiznal Štoudek.

Dodal, že situace tehdy ani nebyla tak nebezpečná. „Nevím, proč to bylo zrovna u tohohle zásahu, asi se to někdy stát muselo. Ale bylo to až po zásahu, kdy to z člověka celé spadne,“ konstatoval.

Strach už ale neměl u posledního zásahu. Muž, kterého vytáhli z vody v Hádech, byl podle něj stejně starý jako on. „Do ledu jsme vyřezali tři nebo čtyři díry motorovými pilami, abychom ho v nich mohli hledat. Já jsem držel kolegu, který se snažil dosáhnout co nejdál. Nakonec ho našel jeden z hasičů, který si nejdřív myslel, že je to jen kmen,“ uvedl Štoudek.

Hazardéra prý od nebezpečného potápění odrazoval kamarád. „Prý říkal, že se tam chodí třikrát týdně pravidelně otužovat. Když mu řekl, že zkusí se zkusí potopit pod led, odrazoval ho od toho. Ten ho ale neposlechl,“ popsal začátek incidentu, který otužilce dostal do brněnské nemocnice hasič.

O případu na Hádech si přečtěte zde => Led věznil plavce 25 minut. Hasiči muže hledali s motorovými pilami

Podobná byla i další událost, ke které vyjížděl. „Šlo o bruslaře, který utonul v lednu ve Vranově nad Dyjí. Místní ho prý odrazovali od toho, aby jezdil tak daleko od břehu. On je neposlechl a jel tam stejně. Prý pro něj chtěli přijet i loďkou, ale už byl pod hladinou,“ popsal muž událost, kterou zhruba šedesátiletý muž nepřežil.

Štoudek se pro něj pokusil potopit. „Dřív mě hodně bavilo potápění, ale jak mě nadlehčoval neoprén, nedokázal jsem se dostat až k němu. Dotkl jsem se jenom jeho brusle,“ doplnil hasič.

O případu z vranovské přehrady si přečtěte zde => Pod ledem vranovské přehrady zahynul bruslař

Dokud bude schopný práci fyzicky zvládat, hodlá být pořád hasičem. „Práce mě baví, mám rád i ten adrenalin,“ zakončil Štoudek.

Nejradši vyjíždí k planým poplachům. "Jsem rád, že vím, že se nikomu nic nestalo," dodal.