Zachované a rozpoznatelné rostlé kopretiny v rakvi zemřelého dítěte, černé smuteční šaty a roucha či malované sarkofágy s vyrytými ornamenty. Na dvě stě padesát hrobů z osmnáctého a devatenáctého století odkryli archeologové v Lednici v místech, kde má vyrůst nové autobusové nádraží. Pohřebiště, jež zaniklo patrně na počátku devatenáctého století, však podle nich ukrývá možná i více než osm tisíc rakví.
„Je nutné, aby těžká autobusová doprava hroby nijak nenarušila. Proto jsme se s vedením obce domluvili, že plán pozmění, navýší terén a změní úhly nájezdu a výjezdu. Navrhli jsme navýšení terénu nad hroby minimálně o metr tak, aby se tlak autobusů rozložil.“
Výsledky archeologického průzkumu teď budoucí stavbu zkomplikovaly a její zahájení opozdily. „Je nutné, aby těžká autobusová doprava hroby nijak nenarušila. Proto jsme se s vedením obce domluvili, že plán pozmění, navýší terén a změní úhly nájezdu a výjezdu. Navrhli jsme navýšení terénu nad hroby minimálně o metr tak, aby se tlak autobusů rozložil,“ přiblížil pro Deník vedoucí archeologického výzkumu Marian Mazuch.
Areál v těsné blízkosti kruhového objezdu a silnice druhé třídy číslo 422 na průtahu obcí tak už druhým rokem zůstává oplocený a zarůstá trávou.
„Po výzkumu jsme byli nuceni v projektu udělat změny. Dotýkají se především nájezdu a výjezdu z budoucího nádraží. Projekt je už upravený, měli jsme první sezení k územnímu řízení a teď nás čeká jeho projednání. Bohužel, s novým systémem stavebního řízení se nám vše protahuje. Abychom mohli stavbu zahájit, musí být vše úředně v pořádku,“ popsal lednický starosta Stanislav Straškrába.
PODÍVEJTE SE JAK VYPADÁ SOUČASNÝ HŘBITOV V LEDNICI
Fotogalerie: Současný hřbitov v Lednici podle návrhu Karla Weinbrennera
Že v místech budoucího autobusového nádraží býval obecní hřbitov, tamější vědí. Množství hrobů však udivilo i archeology. „Poměrně přesně jsme schopní popsat způsob pohřbívání v pravěku. Způsob pohřbívání v moderních dějinách nás často velmi překvapuje. Tady v Lednici jsou nebožtíci často uložení i ve třech hrobech nad sebou. Na poměrně malém pozemku, který odpovídá velikostí polovině fotbalového stadionu, není prakticky jediné místo, na němž by neležela rakev,“ vyprávěl archeolog.
Pohřebiště uprostřed obce, které z asi jedné třetiny zasahuje i pod krajskou silnici, sloužilo v Lednici zhruba sto až sto padesát let. Postupně začalo zanikat zřejmě až poté, kdy osvícenský panovník Josef II. zakázal pohřbívání uvnitř měst.
"Ten uvnitř obce kapacitně nedostačoval. Podobně tomu bylo i jinde, kupříkladu v sousedních Valticích. Hlavní hřbitov býval původně v Sobotní ulici tam, kde dnes stojí internát Střední vinařské školy.“
To potvrdil i historik Daniel Lyčka, který o lednických hřbitovech přednášel. „Hřbitov na konci obce, jehož autorem je architekt Karl Weinbrenner, vznikl až po reformách Josefa II. za vlády knížete Jana II. z Lichtenštejna. Ten uvnitř obce navíc kapacitně nedostačoval. Podobně tomu bylo i jinde, kupříkladu v sousedních Valticích. Hlavní hřbitov býval původně v Sobotní ulici tam, kde dnes stojí internát Střední vinařské školy,“ připomněl Lyčka.
play_fill
Archeology taktéž překvapilo, v jak dobrém stavu se pohřebiště dochovalo. Konzervaci přisuzují jak jílovému podloží, tak také tomu, že jej tehdy zavezli pravděpodobně speciální vrstvou hlíny z jedné ze dvou lednických lichtenštejnských cihelen.
„Rakve byly pomalované, některé měly uvnitř hřebíky natlučenou malovanou výzdobu připomínající dnešní barevné papíry. Zajímavé bylo pozorovat také nejrůznější vzory a motivy, které byly na rakvích vyryté. Někteří lidé byli pohřbeni třeba s plechovými Ježíšky. Někteří u sebe měli i Ježíšky z papíru, který připomínal karton,“ prozradil Mazuch.
A pokračoval. „Jedno dítko dokonce mělo v rakvi poměrně zachovalou květinu, šlo o kopretinu. Občas jsme narazili i na organické materiály, třeba na nehty. Zajímavé je také, že řada lidí je pohřbených ve smutečních šatech nebo v rouše. No a na téměř každé z rakví byly železné skruže o průměru mezi padesáti až šedesáti centimetry. To znamená, že už tehdy zemřelým dávali pozůstalí smuteční věnce,“ vyzdvihl archeolog.
Podle historika Lyčky i kastelánky lednického zámku Ivany Holáskové je možné, že na zaniklý hřbitov pod budoucím autobusovým nádražím putovaly také ostatky lidí, kteří byli pohřbeni u zbořeného kostela. Ten se do roku 1731 nacházel v areálu nynějšího zámeckého parku.
„Stával v místech, kde je nyní tisová stěna, tedy napravo od kanceláře správy zámku a naproti skleníku. Byl ovšem v dezolátním stavu. Lichtenštejnové od obce vykoupili tyto pozemky a nechali jej zbořit. Poté rozšířili zahradu a vystavěli zámeckou kapli, kterou dali obci k dispozici namísto kostela,“ poznamenala Holásková.
Vystavět na místě dřívějšího pohřebiště uprostřed obce autobusové nádraží není podle Deníkem osloveného archeologa a historika z hlediska piety a úcty k zemřelým zcela vhodné. „Samozřejmě jde spíše o společenskou otázku. Kupříkladu u Židů by něco podobného bylo naprosto nepředstavitelné. Z mého pohledu by bylo důstojnější zde mít kupříkladu park tak, jak je tomu v Mikulově,“ zamyslel se Lyčka.
Podobně hovořil i Mazuch. „Je to pro mě nepochopitelné. Přece jen šlo o občany významného městečka. A nyní se po nich bude jezdit. Chápu ale, že Lednice nemá moc jiných možností, kde nádraží zbudovat. A to tak, aby se nacházelo nejlépe v samém centru obce. Je to neřešitelná věc, ovšem zároveň velká škoda,“ zmínil.
Starosta Straškrába nevyloučil, že tamější připomenou pohřebiště třeba pamětní deskou. „Myslím, že pobavit bychom se o tom mohli. Nyní je však především nutné, abychom vůbec nádraží zbudovali. A poté se pustili do slibované rekonstrukce náměstí. Plány na vznik nádraží pro linkové autobusy v těchto místech existují už roky, a pokud je mi známo, o jiném se ani nikdy neuvažovalo,“ poznamenal starosta.
