Velice se tady líbilo například Lídě Čuřínové, která kvůli čejkovickým Vinným trhům absolvovala i pětihodinovou cestu až z domovské Plzně. „Líbí se mi tu. Čejkovice byly v podstatě naším jediným cílem. Piju vína hlavně od pana Šamšuly, protože nás seznámil s tím, jak se provádí degustace, jak se víno pěstuje či zpracovává. Jsou to úžasné informace. Kdybych to sem neměla tak daleko, tak sem jezdím každý rok,“ svěřila se milovnice vína ze západních Čech.
Ani čejkovičtí vinaři obklopení pochutnávajícími si hosty neskrývali spokojenost. Přitom příchozím nalévali chlazeného vína. „Je dobře, že se k nám lidi vrací. Máme tak přátele, kteří sem jezdí každý rok. Nejlepší pocit mám právě z toho, že se k nám vracejí. Přijíždějí z celé naší republiky od severních až po jižní Čechy, také z Ostravy, Prahy, Plzně nebo až z Chomutova. Přitom každý má svá oblíbená vína, někdo rád suchá, jiný zase polosuchá. Máme široký výběr od bílého po červené, dnes si tady u nás mohou vybrat z deseti vzorků,“ představila nabídku Vinařství Konečný Romana Konečná.
K ochutnávání vína nechyběla v Čejkovicích ani cimbálová muzika, zpěv ženského sboru Levandule a mužského sboru Révokaz. Právě jeho vedoucí Jaroslav Novák mezi písněmi přiblížil i minulost oblíbené čejkovické akce. „Nejdříve tady byl festival dechových hudeb, asi osm ročníků. Od zámku šlo dědinou i pět, šest hudeb, dokonce tady jezdívaly s koňmi i alegorické kočáry a děvčata byla v dobovém oblečení. Pak se ale přišlo s dvoudenní akcí, že jeden den bude festival a jeden vinné trhy. O vinné trhy byl ale větší zájem než o dechovky. A od té doby jsou jen trhy,“ zavzpomínal umělecký vedoucí Révokazu. Ten měl na sobotní odpoledne naplánovaných pro návštěvníky trhů hned pět hodin zpěvu.
