Dávejte přednost rostlinám nenáročným na péči, kterým nijak neuškodí občasné horko, sucho či naopak zamokření a budou atraktivní nejen pro hmyz a ptactvo, ale i pro vás.

Držte se zásady slavné britské zahradnice Beth Chatto „right plant, right place“ – správná rostlina na správném místě, pak dokážete intenzitu péče a tím i četnost zálivky minimalizovat. Fotografie na jejím webu vás přesvědčí, že na svém pozemku v anglickém Essexu s velkým citem vytvořila rozmanitá zahradní zákoutí. Vycházela přitom z myšlenky, že zahradním rostlinám se nejlépe daří v podmínkách, které odpovídají jejich přirozenému stanovišti. Milovnice slunce patří na slunná místa, obyvatelky lesní zahrady s vděkem uvítají stinná stanoviště. Beth Chatto zemřela před pěti lety, o její zahrady se stejnou láskou a zaujetím pečují její následovníci.

Namáčená semena rychleji klíčí a díky bylinkám jsou odolnější vůči chorobám
Zvyšte odolnost semen proti chorobám. Dopřejte jim lázeň z bylinek

Při hledání vhodných rostlin byste se měli řídit kvalitou vašich záhonků, jinak řečeno hodnotou pH vaší půdy. Snadno ji zjistíte pomocí testovací sady. Proč je tak důležitá a jak souvisí s intenzitou zálivky? pH ovlivňuje příjem živin a půdní aktivitu.

Nejpříznivější je v zemině se střední hodnotou pH – mezi šesti a sedmi. Na takových záhoncích se dá pěstovat většina zahradních rostlin. Pokud máte k dispozici vápenitou půdu s vyšší hodnotou pH a tenkou vrstvou humusu a ornice, počítejte s rychlým vysycháním. Inspirací se může stát procházka po suchém a na živiny chudém trávníku, kde objevíte bezpočet rostlin, jimž se v tomto prostředí daří.

Zahradničení pro zdravou planetu
Nechce se vám stále zalévat záhony a udržovat anglický trávník? Raději byste se zkrátka starali o zahradu, která by fungovala udržitelnějším způsobem? Publikace Zahrada bez zalévání vám ukáže čtyřicet čtyři odolných trvalek, keřů, popínavých rostlin a rostlin do květináčů. Inspirovat se přitom můžete chytrými projekty, jako je třeba dešťová zahrada nebo zazelenění zdí. Dozvíte se také víc o šetrném zahradničení. Věděli jste, že spoustu vody na zalévání lze ušetřit chytrým mulčováním? Autorka knihy Annette Leppleová vystudovala zahradní design v Londýně a proslavila se jako fotografka, novinářka a autorka. Žije ve Švýcarsku a Francii, kde vytváří kouzelné zahrady v náročných klimatických podmínkách. Udržitelné a příjemné zahradničení je pro ni hlavním zájmem. Publikaci vydalo nakladatelství Kazda.

Kyselé, mírně vlhké substráty s nízkým pH vyžadují zase jiné rostliny. V tomto případě byste měli čerpat inspiraci v sezonně suchých lesích. Skutečné poklady v tomto případě ukrývají rody, jako je vřesovec, vřes, bříza, vilín, z jehličnanů například smrk či borovice a kapradiny.

Nic však neplatí absolutně ani v přírodě. Některé kyselomilné rostliny rostou na vápenitých půdách, pokud nemají příliš vysokou hodnotu pH. Mnoha planým a prérijním trvalkám a lučním květinám se naproti tomu daří na zásaditých půdách. Dobrá zpráva je, že pro každé stanoviště existuje atraktivní řešení a největší rozmanitost vzniká právě na neúrodných, suchých půdách.

Jestliže zahradničíte na písčito-štěrkovité půdě, vydejte se na vycházky do okolí a nastudujte flóru suťových svahů či kamenolomů. A uvrhnou-li vzrostlé stromy pozemek do stínu, porozhlédněte se v lese nebo na jeho okraji. Pokud rostliny vyberete v souladu se stanovištěm a klimatem, budou se zdravě vyvíjet a obejdou se bez umělých hnojiv a pesticidů. Původní druhy bývají lépe přizpůsobené a méně náročné na péči.

Odolné rostliny

Pokud hledáte rostliny, které opravdu dobře snášejí sucho, bude většina z nich pocházet z oblastí se středomořským klimatem a jejich okrajových zón. Tamní biotopy jsou zrovna tak rozmanité jako samotné rostliny a zahrnují hory, stepi i téměř pouštní oblasti. „Levandulovým políčkem a pásem máku v kombinaci s fíkovníkem smokvoní, latnatcem a jinými keři snášenlivými vůči suchu si k vlastnímu prahu přinesete kus jihu,“ doporučuje Annette Leppleová. Tahle švýcarská zahradnice, fotografka a spisovatelka sdílí své zkušenosti na oblíbeném blogu, v češtině nedávno vyšla její kniha Zahrada bez zalévání.

Odolné rostliny, které zvládnou sucho, poznáte podle určitých znaků. Například druhy s jemným olistěním, jako je pelyněk, ztrácejí odparem díky malému povrchu méně vláhy. U jiných se vyvinuly kožovité, tlusté, nepropustnou vrstvou potažené listy, které mají póry na rubové, od slunce odvrácené straně listů. Tyto póry jsou navíc chráněny chloupky, které vytvářejí prostor nasycený vodní párou. Některé rostliny, například šalvěj, mají zase aromatické listy. Odpařování éterických olejů ochlazuje okolí rostliny. Čím více kytka voní, tím větší horko snese. Jiné druhy mají zase šedé listy s bílými chloupky, které odrážejí sluneční světlo, zpomalují přívod vzduchu na povrchu listů a tímto způsobem regulují horko a odpařování.

Asi nejznámější a nejefektivnější skupinou rostlin, které zvládají sucho, jsou sukulenty: vláhu ukládají v listech (třeba rozchodník, kosmatec krystalový), kořenech (pelargonie) a kmenech (kaktusy). Na kaktusech se navíc netvoří listy, ale trny. Buňky, v nichž ukládají vodu, jsou obzvláště velké a pomáhají jim přestát dlouhá období sucha. K tomu se jejich póry otevírají pouze v noci, kdy je míra odparu nižší.

Měděná páska vás zbaví slimáků snadno a humánně
Novinka v boji proti slimákům: Škůdce vyžene měděná páska

Trávy mají přirozeně jemnější listy, a přestože některé druhy vyžadují mírně vlhkou půdu, obecně vzato jsou přizpůsobivé. Sucho nejlépe snáší kostřava, ovsíř stálezelený, ostřice Buchananova, kortadérie dochan a proso. Na hlinitých půdách s dobrou vododržností se také osvědčují ozdobnice a bezkolenec. Trvalky ze suchých oblastí ale nemají rády stálé zamokření, tudíž je důležitá dobrá drenáž. Méně komplikované to je s rostlinami ze střídavě vlhkých biotopů, které jsou podle ročního období buď mokré, nebo suché.

„Najít poklady můžete i mezi našimi původními planými rostlinami. Zkuste se rozhlédnout třeba po suchých nezastavěných prostranstvích,“ doporučuje Annette Leppleová. Jakožto vášnivá zahradnice a milovnice rostlin ale zastává názor, že na zahradě hraje nejdůležitější roli co největší pestrost a vytvoření rozmanitého prostředí, jak místní, tak středomořské rostliny. Jaké trvalky pěstuje na své zahradě? Tady je pár tipů, všechny tyhle rostliny navíc můžete pěstovat také v květináči.

Hvězdice pyrenejská: Odolná horalka pro štěrkové, stepní a přírodní zahrady

Dařit se jí bude v propustných, mírně úrodných půdách na plném slunci. Potěší vás od sklonku léta hávem nafialovělých, hvězdicovitých květů, které milují včelky a čmeláci. Hvězdnice pyrenejská je rozložitá až sedmdesát centimetrů vysoká, měli byste ji na záhonku umístit v popředí. Ráda převisem výhonů halí zídky. Rozumět si bude s marulkou šantovitou, třapatkou nachovou, šalvějí hajní, ovsířem stálezeleným či rozchodníkovcem.

Ožanka íránská: Přelétavá kráska pro pohodlné zahradníky

Potřebuje slunné až polostinné stanoviště, propustné až mírně vlhké. Poroste na mírně úrodné, ale i chudší půdě. Kvete od června do října, poutá nachovým, válcovitým květenstvím. Snadno se množí vysemeňováním. Rozumět si bude s třapatkou bledou, kavylem péřovitým, krásnoočkem přeslenitým, kokardou i řebříčkem obecným.

Rozchodníkovec nachový: Nenáročná trvalka pro nepříliš úrodné půdy

Tahle trvalka s tmavě růžovými květy ve velkých chocholičnatých latách se stane ozdobou pozdně letní zahrady, svědčí jí mírně úrodná, propustná půda a umístění na plném slunci. Rozumět si bude v sousedství kostřavy sivé, kavylu péřovitého, čistce vlnatého nebo perovskie lebedolisté.

Kakost krvavý: Přeborník pro dlouhodobá sucha

Tato vděčná rostlinka prosí o jedno: „Dej mi místo na slunci!“ Jako poděkování od časného do pozdního léta otevírá své pohárkovité květy v purpurovém odstínu. Díky hlubokému zakořenění se tahle původní trvalka dobře vypořádává i s dlouhodobými suchy, trvalé zamokření ale nesnáší dobře. Různé druhy kakostu se se svým divokým šarmem nejvíce hodí do přírodních a štěrkových zahrad a na skalky, lichotivě se ale také doplňují s růžemi, trvalkami a trávami.

Místo půdy dodává hydroponickým rostlinám živiny voda.
Zahradničení bez půdy? Jde to. Vypěstovat tak lze rajčata, papriky i jahody

Muchovník: Dřevina do přírodních zahrad

Stromy na zahradě, to je velké téma. Jde o investici do budoucna, a proto byste je měli pečlivě vybírat s ohledem na stanoviště. „Kdybych si měla vybrat jednu dřevinu, kterou bych si směla vzít s sebou na pustý ostrov, byl by to právě muchovník,“ říká Annette. „Tohoto zástupce zimolezovitých rostlin považuji za jednu z nejkrásnějších dřevin a není mi jasné, proč se nevysazuje častěji.“ Na jaře vlahý vánek rozechvívá jeho narůžověle bílé, u včel oblíbené květy. V létě na něm rostou lahodné, malé plody, které milují kosi. A na podzim se loučí ohňostrojem barev. Muchovník je zcela nenáročný a roste i na suchých stanovištích.

Jak poroučet dešti a větru

Pod pojmem mikroklima se rozumí klima v rozmezí od přízemních vrstev vzduchu až do výšky dvou metrů, ale také povětrnostní podmínky na malém, vymezeném prostoru. Už jste jistě dávno vypozorovali, že v rámci vaší zahrady panují na různých místech různé klimatické poměry, které ovlivňuje pochopitelně topografie pozemku, stejně tak přítomnost vody, zdi či stavby, tvrdé povrchy a výsadba. Dobrou zprávou je, že mikroklima na své zahradě můžete ovlivnit. 

Nabízí se řada jednoduchých řešení:
- Pusťte se do vytvoření osázených zídek či kopečků, dejte přednost zeleným cestičkám před kameno-štěrkovými. Věděli jste například, že v blízkosti živých plotů, zdí a budov vznikají chráněná místa, která přímo vybízejí k zasazení choulostivých rostlin? Živé ploty tlumí vítr a jeho vysušující působení, takže se na záhonech déle udrží vláha a nemusíte je tak často zalévat.

- Můžete-li si to vzhledem k velikosti zahrady dovolit, dejte přednost volně rostoucímu živému plotu z různých dřevin. Vhodnými adepty je podle Annette Leppleové třeba muchovník Lamarckův ve společnosti svídy krvavé, dřišťálu Thunbergova či obecného, brslenu křídlatého, hlohyně či meruzalky zlaté.
V Česku se zatím moc často nesetkáte se zapuštěnými zahradami, jsou doménou především Číny. Stačí však zapuštění jen o dva či tři stupně níže než jejich bezprostřední okolí, a přesto působí příjemně. Mnohdy, a to nejen v létě, zde panuje středomořská atmosféra, neboť zdi v sobě ukládají teplo a spolu se záhony chrání před prouděním chladného vzduchu.

- Z principu zapuštěné zahrady vychází myšlenka kráterového záhonu v permakultuře. Jde o prohlubeň, která je obklopena a chráněna náspem zeminy a zadržuje v sobě vláhu a teplo. Vně náspu zajišťují ochranu před větrem dřeviny snášející sucho, jako například rakytník, muchovník a plané růže. Uvnitř vznikají různé zóny, které vyhovují nárokům různých druhů zeleniny a bylin.

Barevné listové saláty.
I balkon lze změnit v ovocnou či zeleninovou oázu. Těžké to není

- Také dřeviny a popínavé rostliny příznivě ovlivňují mikroklima, protože se díky nim odpařuje voda a osvěžují. Pnoucí rostliny navíc na budovách fungují jako izolace.

- V utváření mikroklimatu hraje důležitou roli samozřejmě také voda. Jezírka v létě ochlazují a v zimě se v nich ukládá teplo. Díky nim lze v létě snížit teplotu až o dva stupně.

- Vítanou alternativu představují dešťové zahrady. Jde o prohlubně, z nichž se může povrchová voda po vydatných deštích nerušeně odpařovat. Na těchto vlhčích místech se bude dařit kosatci žlutému, sítině rozkladité a kornoutovce africké. Na další plochy se hodí bez černý, kalina obecná a svída krvavá. Sezonní ráz dodají trvalky, kapradiny a trávy: orlíček, třapatka denivka, bergenie, proso, metlice či zběhovec plazivý.

Rozumná zálivka

Poznáte, kdy vaše kytky opravdu potřebují zálivku? Pokud mají přes den v ostrém slunečním žáru svěšené listy, nemusí to být vždy příznakem sucha, ale může se jednat o obranný mechanismus, jímž rostlina snižuje odpar. Jsou-li ale listy povadlé ještě pozdě večer nebo časně ráno, pak nesmíte otálet! Zalévat přímo ke kořenům je lepší než kropit rozprašovačem, kdy se mnoho vody odpaří. Kromě toho jsou mokré listy náchylnější k houbovým chorobám. Praktické jsou kapkové systémy, které jsou položené pod vrstvou mulče, dají se napojit na vodní nádrž a naprogramovat pomocí časového spínače tak, aby se aktivovaly pouze večer a v noci.

Jak moc zalévat, to závisí na půdě a rostlinách. Nejlepší je otestovat přítomnost vláhy prsty. Důležité je půdu pravidelně kypřit, neboť pouze kyprá půda je schopná pojmout vodu. U dřevin by měla být závlahová mísa, která drží vodu v oblasti kořenů, dokud se nevsákne. Raději zalévejte méně často, ale zato správně. Jedině tak rostliny zapustí kořeny hlouběji. Výsledkem jsou silní jedinci, kteří se dovedou lépe vypořádat se suchem. Při častější, mírnější zálivce kořeny zlenivějí a zůstanou u povrchu, místo aby pátraly po vláze ve větší hloubce.