Během dlouholeté praxe se Jiří Vlček setkal s nespočtem ne zrovna veselých případů. Svou práci streetworkera přesto dělá stále s velkým nadšením a zároveň s pokorou. Nejlepší je podle něj odměna ve formě poděkování za jeho práci.

Nejhorší je pak pro něj skutečnost, když někdo iniciativně „páchá“ dobro a snaží se násilně pomoci za každou cenu, i když to nejde. Takto totiž podle něj k této práci rozhodně nelze přistupovat. Ale přestože je tato tematika spíše temná, lze se setkat i se světlými okamžiky.

Práce na bytech, Jiří Vlček:

Zdroj: Youtube

Jak jste se dostal k práci s drogově závislými?
To už je ale hodně dávno. Na vojně jsem si všiml, že kamarádi spolubojovníci hledají různé cesty, jak pobyt v kasárnách přežít. Někdo pil hodně alkoholu, druhý kouřil trávu, třetí čichal lepidla a další to řešil polykáním nejrůznějších léků.

O pár let později jsem se náhodou vyskytl na přednášce tehdejšího okresního protidrogového koordinátora Standy Tomana. Zaujalo mě to tak, že jsem jej později vyhledal v jeho kanceláři v Bruntále. To se psal rok 1998 a já začal dělat streetworkera pod Okresním úřadem Bruntál. Tady moje kariéra začala.

Brzy se v Krnově mělo otevírat K- centrum, vyhrál jsem výběrové řízení a šel do toho. Standa Toman byl pro mou pracovní kariéru tím nejdůležitějším člověkem. Stali se z nás blízcí přátelé, dnes už jsme v rámci oboru rovnocenní partneři. Mohu-li zmínit další důležité lidi v mém pracovním rozvoji, musím mluvit o Markétě Brziakové. Pomohla mi pochopit princip sociální práce. Pak už těch kolegů byla celá dlouhá řada.

Euforie, pocit bezpečí nebo úleva od bolesti. Uživatelé heroinu se na jeho na první pohled líbivých účincích na lidskou psychiku stávají velice rychle závislými
Skryté nebezpečí drog. Závislí mají poškozenou část mozku, zjistili vědci

Co vlastně obnáší práce terénního pracovníka?
Základem je pohyb v přirozeném prostředí možných klientů - na ulici. Důležitý je monitoring, tedy hledání míst, kde se lidé z cílové skupiny mohou nacházet a nacházejí. Bez důsledného monitoringu se práce streetworkera nemůže dařit.

Mým úkolem je kontaktovat klienta na ulici a nabídnout mu své služby „teréňáka“. Vysvětlit mu, kdo jsem a co dělám. Navázání kontaktu a budování vzájemné důvěry je složitý, postupný proces. Ze strany terénního pracovníka to vyžaduje profesionální přístup, um a trpělivost. Od toho se odvíjí samotná sociální práce.

Největší část terénní práce tvoří výměna injekčního materiálu. Klient nám do speciálního kontejneru odevzdává použité, „špinavé“ injekce. My mu následně vydáváme ty sterilní „čisté“. Použitý materiál stahujeme z ulic a necháváme odborně likvidovat.


Nahrává se anketa ...

Někdo to ještě pořád vnímá jako přímou podporu užívání drog. Skutečnost je ale jiná. Díky principům Harm Reduction (česky: minimalizace rizik) a Public Health (česky: veřejné zdraví) chráníme většinovou společnost před negativními dopady užívání drog. Před rizikem zranění o odhozené jehly, rizikem šíření infekčních onemocnění.

Cena za tento materiál pro jednoho klienta se může za rok vyšplhat třeba i na pět tisíc korun. Jeden rok léčby hepatitidy typu C stojí stát půl milionu. Je snadné si vypočítat, co se společnosti vyplatí.

S jakými případy se setkáváte v rámci vaší pracovní náplně nejčastěji?
Jsou to všechny ty věci, které vyplývají z okolností života v závislosti. Život na okraji společnosti. Ztráty dokladů, potíže s bydlením, s prací, nechuť či neschopnost jednat s úřady a institucemi. Zdravotní problémy. Vztahové potíže s rodinou, partnery, dětmi. Dluhy, soudy, výkony trestu. Každý jeden lidský příběh je originál, nepodobný žádnému jinému.

Vzpomenete si na nějaký skutečně zdrcující případ? Případně na takový, ze kterého by si šlo vzít obecné ponaučení?
Příkladů je za tu dlouhou kariéru samozřejmě mnoho. Nejvíce na veřejnost působí případy, kdy je v ohrožení dítě, když matka selhává ve své roli. Na to jsme jako občanská společnost asi nejcitlivější. Vzbuzuje to v lidech ty nejhlubší emoce.

Danou ženu odsuzujeme, nedovedeme pochopit její rozhodnutí upřednostnit užívání drog před rolí matky na plný úvazek. Ona se přitom mnohdy snaží své roli dostát co nejlépe a ve svém životě se setkává pouze s odsudkem a nenávistí. Je to těžká, ale také velmi vděčná cílová skupina.

Čistírna odpadních vod. Ilustrační foto.
Drogová velmoc? Množství pervitinu v odpadu v Česku je zdaleka nejvyšší v Evropě

Musí být člověk pro tuto práci zapálený, aby ji dělal? Všichni víme, že v sociální oblasti totiž příliš mnoho lidí pracovat nechce a tento obor je často i podceňován.
Tuším, že bez potřebného zápalu se žádná práce nedá dělat dobře a dlouho. Vím, proč tuhle práci dělám, a baví mě to. Kolik lidí to může říct? Ve chvíli, kdy si klient uvědomuje, že mu pomáháte a dokáže za to poděkovat, je to přidaná hodnota.

Nemám ale pocit, že bych nebyl oceňován. Konkrétně Renarkon se mi snaží vytvořit co nejlepší podmínky pro práci. Dává mi prostor dělat to, co umím nejlépe a co mě baví. Za to jim patří můj dík. Také v rámci oboru jsem se dostal do bodu, kdy sklízím uznání od kolegů, odborné i laické veřejnosti. Pravidelně přednáším a lektoruji na těch nejprestižnějších oborových událostech nebo se mi lidé ozývají se vzděláváním svých zaměstnanců. Je to pro mě velká odměna.

Matky uživatelky drog:

Zdroj: Youtube

Musí mít člověk v této práci „ostré lokty“, nebo být spíše empatický, aby dokázal něčí závislost pochopit?
Myslím se, že potřebuje od každého něco. Potřebujete být komplexním člověkem. S uměním naslouchat a komunikovat. Mít spoustu pochopení, ale také vědomí vlastních hranic. Schopnost samostatné práce i týmového ducha. Dovednost kontaktní práce v terénu i dobrou znalost nabídky návazných služeb.

Samozřejmě, mnohdy je zapotřebí i velký kus odvahy. Nikdy ale nesmíte přecenit své síly a hrát si na kaskadéra. Určitě je zapotřebí konkrétní nastavení daného člověka, jisté charakterové vlastnosti. Není to práce pro každého.

Často toto povolání vyhledávají lidé, kteří mají potřebu „páchat“ dobro, tedy nepřiměřeně pomáhat a způsobit tím možná více škody než užitku. Naštěstí jsou velmi záhy odhaleni. Profesionální organizace jim poté buď nabídne profesní a osobnostní růst tak, aby své poslání uchopili lépe, nebo se s nimi rozloučí úplně.

Sehnat drogy není žádný problémSehnat drogy není žádný problémZdroj: Deník/Michal Vlk

Stalo se vám někdy, že jste si práci přenášel domů, do osobního života a nějakým způsobem vás v něm ovlivňovala?
Ano. V úplných začátcích se mi to stávalo. Hledali jsme způsoby, jak službu vést, co a jak dělat. Systémem pokus – omyl. Hledaly se hranice, přístupy. Měl jsem velká očekávání. Představu, že pomůžu a zachráním každého.

Tohle je u nováčků v oboru častou chybou. Může vést až k syndromu vyhoření, což byl i můj případ. Naštěstí jsem měl kolem sebe odborníky a také dobré přátele. Podařilo se mi přenastavit tak, abych měl reálná očekávání a měřitelné cíle. A to se mi už roky daří.

Alkohol a mladiství - Ilustrační foto
Nelichotivé evropské prvenství: České děti zkoušejí alkohol i trávu

Když to vezmeme z čistě globálního hlediska a vaší dlouholeté praxe – proč vlastně nejčastěji lidé začínají brát drogy?
Říká se, že lidé berou drogy z nudy, jako únik z reality, kvůli potřebě zapadnout do party, z důvodu řešení konfliktů nebo hledání obohacujících zážitků. Za mě to jsou ale vše jen zástupné důvody.

Přikláním se k učení kanadsko-maďarského lékaře Gábora Matého. Ten poukazuje na to, že závislostní chování bývá nejčastěji reakcí na absenci důležitých citů v dětství a dospívání. Nedostatek lásky, pozornosti a přijetí.

Drogy. Ilustrační snímekDrogy. Ilustrační snímekZdroj: Shutterstock

Existuje statistika, kolik lidí se doopravdy dokáže ze své závislosti vymanit?
Nedovedu si přesnost takové statistky představit. Klienti po ukončení léčby často služby opouštějí a ztrácejí se nám z dohledu. A to je přece náš nejvyšší cíl - vrátit je fungující do reálného života.

V tu chvíli ztrácíme přehled o jejich dalším bytí či nebytí. Navíc nemůžeme opomenout zásadní fakt, a to je individuální příběh každého člověka. Následná doživotní abstinence je těžký úkol.

Myslíte si, že závislost je v současné době přímo úměrná dostupnosti návykových látek, například i mezi velmi mladými lidmi?
I k výše uvedenému je jasné, že takhle na tuto problematiku asi nelze úplně nahlížet. Závislost je zřejmě úměrná množství nezpracovaných traumat jednotlivců ve společnosti. Snadná dostupnost drog zvyšuje riziko užívání právě u těchto lidí.

Zákonitosti trhu se odvíjejí podle známého vzorce nabídka vs. poptávka. Je ale pravda, že současná dostupnost drog je snadnější než kdykoliv předtím. Mnohé pak mají i legální status, například kratom, HHC či nikotinové sáčky.

Alkohol v těhotenství - Ilustrační foto
Alkohol a drogy v těhotenství? Bezpečná dávka neexistuje, následky bývají vážné

Co byste vzkázal člověku, který má touhu začít experimentovat s drogami s častou myšlenkou, že se přece nemůže nic stát?
Nepodceňoval bych informace. Hledal bych na obou stranách spektra. Co která látka způsobuje, co se asi bude dít a jaká rizika takový experiment provázejí. Pouze informovaný člověk může učinit zodpovědné rozhodnutí.

Pokud se rozhodnu experimentovat s čímkoliv, zároveň přijímám zodpovědnost za důsledky svého jednání. Nikdy nevíte, jak to může skončit. Mnohdy o tom průběhu a výsledku vůbec nerozhodujete sami. Pokud by vám to ublížilo, určitě vyhledejte odbornou pomoc. Není to žádná ostuda. Naopak. Mnoha lidem to zachránilo život. A to je přece nejvíc, co máme.