"Stalo se to tenkrát pod silným vlivem alkoholu. Měl jsem okno, k čemu došlo, jsem se vlastně dozvěděl až třetí den. Dodnes vím jen velmi mlhavě, co a jak se tu noc přesně událo. A detaily neznám vůbec," přiznává. Podle něj jde ve vranovickém případu zejména o to, jestli pachatelé ničili chladnokrevně při plném vědomí, nebo pod vlivem nějakých drog či alkoholu.

„Pokud má člověk svědomí, psychologický dopad takového činu si nese celý život. Je-li mladý, uvědomí si to samozřejmě až odstupem, protože v šestnácti má to uvažování ještě jinde," říká muž, který dnes žije spořádaným rodinným životem.

„Pro mě to byl zlomový okamžik, kdy jsem zjistil, co všechno se mnou může udělat alkohol. Bylo to pomyslné dno, od kterého jsem se odrazil. Pokud to má člověk srovnané v hlavě, po něčem takovém přehodnotí život," tvrdí z vlastní zkušenosti.

Jak přiznává, pomohlo mu i to, že musel okamžitě nést následky svého činu a podílet se na nápravě. „Obešli jsme poškozené lidi a omluvili jsme se jim. A já jsem musel na hřbitově pomáhat při opravách pomníků. Pořádně jsem si to vyžral a s odstupem času mohu říct, že to bylo strašně dobře," hodnotí po letech.

Vandalové, kteří na vranovickém hřbitově v minulém týdnu poničili pětašedesát náhrobků, dosud stále unikají spravedlnosti. „Nějaké poznatky máme, ale nic bližšího spíše z taktických důvod nemůžeme zatím sdělovat," říkala včera policejní mluvčí Andrea Straková.

„Mezi lidmi kolují spekulace o známých firmách, ale všechno jsou to jenom domněnky. A nepodložené dohady," navázala Dagmar Humpolíková z vranovického obecního úřadu.