Jako svědka ho soud předvolal na základě rozhovoru v Břeclavském deníku, kde se pamětník diví nárokům argentinské princezny. V pátek proti ní svědčil. Nepředložil však přímý důkaz, že měl otec žalobkyně Alexandr Dietrichštejn za války německé občanství. Právě tato otázka je v kauze klíčová.
„Musel být německé národnosti, protože neuměl česky. Jinak by nemohl být u elitních letců v německé armádě. A že by tam Hitler bral kolaboranty? Tomu nevěřím,“ podotkl Sochor u soudu.
Že byl Alexandr Dietrichštejn v německé armádě, se podle svých slov dozvěděl od profesora Karla Jüttnera, mikulovského učitele a muzejníka, s nímž spolupracoval.
Důchodce nechápe, proč se potomkyně Dietrichštejnů soudí o mikulovský zámek. „V pětačtyřicátém roce měli možnost obrátit se na velkoněmeckou říši. Němci zapálili jejich majetek, ne Češi. Mikulovský zámek byl vypálený zápalnými šňůrami, které položila německá armáda,“ prohlásil.
Soudce Přemysl Klas se pamětníka ptal, zda ví o tom, že by otce žalobkyně věznilo gestapo. Sochor reagoval, že nedovede pochopit, proč by Dietrichštejna vyslýchalo gestapo, když byl v elitní jednotce německé armády.
Pomáhal, či škodil?
Jiný pamětník z Mikulova, šestaosmdesátiletý František Pleva, podle něj dokonce viděl průkazku dokazující Dietrichštejnovo členství v nacistických organizacích SdP a NSDAP.
Jiní svědkové se naopak šlechtice zastávají. „Alexandr Dietrichštejn byl znám jako odpůrce národního socialismu, odmítal anšlus Rakouska a okupaci Československa Německem. Podporoval finančně pronásledované, třebaže tito byli považovaní za psance. To byl pravděpodobný důvod jeho udání a zatčení,“ odcitoval soudce Klas výpověď jednoho svědka.
Dietrichštejna jako člověka podporujícího Čechy vykreslili i další svědci, jejichž svědectví předložil břeclavskému soudu advokát Mercededes Dietrichštejn Jaroslav Čapek.
O rozsáhlý majetek na Mikulovsku přišli Dietrichštejni na základě Benešových dekretů v roce 1946. „Konfiskace byl zákonný akt. Nelze jej posuzovat z hlediska navazujících správních rozhodnutí,“ je přesvědčený Petr Šulc, který u soudu hájí jednu ze státních institucí – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.
Čapek argumentuje tím, že o konfiskaci majetku nerozhodoval příslušný správní orgán. Navíc našel v historických materiálech i další nesrovnalosti, na základě kterých by měl zabavený majetek rodu Dietrichštejnů připadnout zpět argentinské princezně. Čapek současně upozornil na to, že se v konfiskačních dekretech předpokládalo, že se majetek zabaví lidem, kteří nesli osobní odpovědnost za události spojené s druhou světovou válkou. To argentinská princezna v souvislosti s jejím otcem, který zemřel v roce 1964, naprosto odmítá.
