Všudypřítomný zápach, rámus z opravování aut až do pozdních nočních hodin, znečišťování podzemních vod a chov zvířat v nevhodných podmínkách. Tak to podle důchodce Václava Tučka z Břeclavi vypadá na pozemku jeho sousedky Evy Střeštíkové v zahrádkářské kolonii nedaleko ladenského letiště.

„Nedá se to vydržet. Se sousedkou a jejím partnerem z Rakouska jsem se chtěl v klidu domluvit. Ale on na mě vždycky jen sprostě křičel. Tak jsem se rozhodl obrátit na břeclavský městský úřad. Úřednící se na pozemek přijeli podívat a tím to haslo. Navíc případ odložili. Sousedi vesele budují dál,“ krčil rameny Tuček.

Partner majitelky pozemku má však zcela opačný názor. „Pokud má soused nějaký problém, tak za mnou má přijít. Jsme přece inteligentní lidé. Spory bychom mohli vyřešit domluvou. Jenže on se vždycky obrátí na policii. Například jako tehdy, když moje slepice přeběhla na jeho pozemek. Nechci problémy, ale klid. Život je přece už tak dost krátký, no ne?“ oponoval Leopold Kunz s tím, že Tuček je vůči němu zaujatý.

„Každý máme svoji představu a svoji pravdu. Já mám rád zvířata, tak je prostě chovám. Ať už kočky, psy, poníky, prasata nebo holuby. Poptal jsem se a vím, že na to mám nárok. Soused chce naopak pěstovat brambory a mít zahradu. Taky mu v tom nebráním,“ srovnával životní hodnoty rodilý Rakušan, který svému sousedovi pro změnu roztomilou češtinou vytýká stříkání sadu ve skafandru.

Na čem se oba shodují, je touha po klidu. „Těšil jsem se na důchod, jak se budu věnovat zahradě. Místo toho, abych tam v klidu s rodinou oddychoval, poslouchám mlácení kladiv do motorů a čichám nesnesitelný zápach ze zvířat a hnoje,“ rozčiloval se Tuček na zahradě, kterou od pozemku Střeštíkové dělí pouze drátěný plot.

Proti takovému nařčení se však Kunz ohrazuje. „Auta jsou moje a opravuji si je pro vlastní potřebu. No a na zvířata se už byli podívat kvůli sousedovu udání i veterináři. Na žádné týrání z mojí strany však nepřišli,“ nechal se slyšet Rakušan a doplnil, že odvod vody a splašků, na které jej po Tučkově udání upozornil městský úřad, už dal také do pořádku. „Přistavil jsem rýnu a napojil ji na obrovský sud, do kterého všechno odtéká,“ popisoval.

Tuček se však se sousedovým způsobem obdělávání zahrady nehodlá smířit. Stížnost podal jak na stavební úřad, protože se domnívá, že na stáje pro zvířata nemají majitelé povolení, tak na okresní soud. Jeho vyjádření jej však velice zaskočilo.

„Jsem nucený sdělit, že v kalendářním roce 2009 mi přidělili více než tisíc nových soudních sporů. Stav naprostého přetížení soudu je tedy zjevný. Proto v tento okamžik vůbec nedokážu odhadnout, ve kterém kalendářním roce budu moci nařídit jednání ve vaší věci,“ stálo mimo jiné v dopise, který začátkem února odeslal na adresu Tučkova advokáta břeclavský samosoudce Přemysl Klas. Spor tedy, jak se zdá, hned tak neskončí.