Informace jsou v dnešní době k nezaplacení. A právě kvůli neochotě informace zveřejňovat se Jan Horešovský rozhodl jednat. Krajský soud v Brně tak v úterý projednával žalobu, kterou podal na Vinařský fond a jejich předsedu Jana Liščinského. Kvůli tomu, že se zhostil pozice mrtvého brouka.

„Je to ochrana před jejich nečinností,“ uvedl ve svém písemném prohlášení Horešovský. Před dvěma lety totiž požádal Vinařský fond o poskytnutí určitých informací. Chtěl odpovědět na deset otázek, týkajících se složení komise fondu. Například, kdo je jejím členem, kdo ho tam dosadil, chtěl vidět opisy protokolů z jednání a podobně. Žádné reakce se ale nedočkal, lhostejné mu to však nebylo. Obrátil se na soud a chtěl vědět, na čí straně je pravda.

Čtyřčlenný senát se mimo jiné snažil odpovědět na otázku, jestli je Vinařský fond orgán veřejné moci a podléhá tak zákonu o svobodném přístupu k informacím. „Vinařský fond není státní orgán. Není ani samosprávní celek, ani veřejná instituce. Není tedy subjektem, který by byl povinen informace poskytnout. A i kdyby byl, požadované informace ze strany žaloby jsou nad rámec zákona,“ uvedl právní zástupce Vinařských fondů Stanislav Trtílek, který žalobu navrhoval zamítnout.

Předsedkyně senátu Jana Jedličková však po krátké pauze rozhodla, že Vinařské fondy skutečně reagovat měly a chyba je tedy na jejich straně. „Tyto subjekty mají přesně stanovené postupy, jak v podobných případech reagovat. Musí reagovat. Ať už věc odloží nebo vydají rozhodnutí o zamítnutí, vyjádřit se vždycky musí. A to se v případě Vinařských fondů nestalo. Není přípustné, aby jakýkoliv formální požadavek zůstal bez odezvy,“ pronesla Jedličková. A protože byl žalobce úspěšný, soudní výlohy ve výši tisíc korun zaplatí žalovaný.

Vinařský fond v Brně vznikl v roce 2002. Iniciátorem jeho vzniku byl tehdejší ministr zemědělství Jan Fencl. Původním úkolem fondu byla podpora výsadby a obnovy vinic, a také podpora propagace prodeje vína.