Ústavní soud jim dal v roce 2012 novou naději na úspěch a nařídil opětovné projednání kauzy. Krajský soud v Brně ovšem i napodruhé žalobu zamítl. Tentokrát už verdikt ponechali beze změn i ústavní soudci.

Kritický dopis na zaměstnavatele muži odeslali například České inspekci životního prostředí, městskému i okresnímu úřadu. Předtím provedli devět zápisů do provozní knihy, v nichž upozorňovali na problémy, avšak bez výsledku. Voda podle nich opouštěla čističku ve stavu, který neodpovídal normám.

Zaměstnavatel je propustil. Hrubě prý porušili pracovní kázeň, protože zveřejnili informace, které firmu poškozovaly a podléhaly obchodnímu tajemství. Muži se žalobou domáhali ušlé mzdy. V roce 2012 se jich zastal Ústavní soud, podle kterého mají zaměstnanci právo obracet se na státní orgány v situaci, kdy zaměstnavatel ohrožuje významné společenské zájmy, třeba ochranu zdraví lidí, životního prostředí nebo čistoty vody.

„Dohoda mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem nemůže zasahovat do veřejnoprávních vztahů, narušovat zájem společnosti na tom, aby každý občan v demokratickém právním státě mohl být nápomocen státu při odhalování nedostatků a v případě potřeby na nedostatky upozornil," stálo tehdy v nálezu zpravodaje Jana Musila.

V novém verdiktu krajský soud rozšířil argumentaci a připomněl, že se zaměstnanci dopisem neobrátili jen na vodohospodářské orgány, ale též na další, ryze soukromoprávní subjekty. Zároveň se neomezili jen na informace související s technickými nedostatky v provozu čističky. Podle krajského soudu v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele zveřejnili také informace o podmínkách pronájmu čističky a její výnosnosti. Vše dávali do souvislosti s údajnou korupcí.

Proto krajský soud i napodruhé žalobu zamítl, což nyní potvrdil i ÚS. „Pakliže odvolací soud za těchto okolností dovodil, že stěžovatelé krom ‚oprávněné kritiky' sledovali i jiný cíl, nedopustil se žádného excesu," stojí v novém usnesení.

Výsledek sporu ale nic nemění na tom, že zaměstnanci mají právo upozornit na porušování předpisů, které může ohrozit životní prostředí. Jde o právo směřující k ochraně významných společenských hodnot. „Skutečnost, že by tak postupovali v rozporu se zájmy žalovaného, by zde nebyla významná, protože by nemohlo jít o oprávněné zájmy zaměstnavatele," uvedl ve svém druhém rozhodnutí krajský soud.