Deník se tomu věnoval v sérii článků. Dívka se po zmírnění trestu u odvolacího soudu pokusila o sebevraždu. Jedním z důvodů pro podmínku mělo být právě tvrzení soudního znalce, že oběť pravděpodobně nebude mít trvalé následky. Psychologa Kvapilíka takový závěr zaskočil.

Jak případ vnímáte z pohledu odborníka na duševní zdraví?

Na případu mě zarazila míra intenzity činu. Že se jednalo o opakované znásilňování spojené s vyhrožováním, vydíráním a dělo se v prostředí, které má být pro dospívající dítě tím nejbezpečnějším. Je to vlastně jedna z nejhorších forem tohoto činu. Zaskočil mě také znalecký posudek, který uváděl, že znásilňování nemělo na oběť zásadní negativní dopad a že potíže dívky pravděpodobně úplně zmizí.

Soudce Miroslav Novák.
Kdo odsoudil znásilňování na Vyškovsku? Za dojíždění chtěl soudce půl milionu

Jaká je vaše zkušenost?

Setkávám se s oběťmi znásilnění a sexuálního zneužívání. S odstupem pak vidím, že i když se nejednalo o tak intenzivní zásah, přicházejí i v takových případech s odstupem času posttraumatické příznaky ve vlnách. Ty se právě objevují teprve později nebo v novém kontextu. Vlastně mě případ přivedl k většímu zájmu o to, jak celý soudní proces v takovýchto situacích probíhá. Jestli znalec vůbec může posoudit dopady, které se u těchto trestných činů projevují a mohou projevovat teprve s odstupem let.

Sezení soudního znalce s obětí trvalo asi tři a půl hodiny. Dokáže odborník za tak krátký čas přijít se závěry, jaké posléze znalec u soudu prezentoval?

To je otázka, která se týká celého systému. Je rozdíl, když má svoji rutinu psychiatr nebo klinický psycholog. Osobně se svou psychoterapeutickou praxí a tím, jak s klienty pracuji, mám velkou pokoru k tomu, zda můžu závěry vyhodnotit za tak krátkou dobu. I když znám metody, kterými duševní stav zkoumají, mám stále pokoru. Ve své fázi terapeutické praxe si zatím nedovedu představit, že bych měl závěry učinit tak brzy. Myslím, že je to na delší diskuzi o celém systému, která doufejme přijde.

Je podle vás možné, aby dívka po tak nepříjemném zážitku skutečně neměla žádné následky?

Připadá mi to spíš jako přání. Přání dosáhnout toho, aby daný člověk nenesl žádné dopady. Je to cíl a přání terapeutické práce. Co je podle mě ale v rozporu s tím, jak probíhá samotný proces uzdravování duše nebo zpracování potenciálně traumatických zážitků, je, že se vyhodnocení dělá bezprostředně poté, co člověk odejde z ohrožujícího prostředí, kde se všechny nepříjemnosti odehrály. Je tedy stále v jakémsi módu boje o přežití.

Teprve postupně začne velmi pomalý proces, kdy se organismus začne dostávat do normálu až po tom, co si zvyká na bezpečí. Posléze se začínají projevovat některé dopady, další pak klidně až s odstupem let. To je vlastně moje pozastavení nad tím, že během hlavního líčení někdo počítá s tím, co znalec zjistí v době bezprostředně po činu. Jenže v takto krátké době to odborník podle mě nemůže komplexně zhodnotit. Psychika je ještě v módu boje o přežití, je uzavřená.

Duševní zdraví dané oběti bych si troufal zhodnotit teprve v určitých časových odstupech, a to po důkladnějších svědectvích lidí, například i na základě srovnání. Rozhodně ne za tři a půl hodiny, kdy je dynamika zpracovávání traumatického zážitku teprve v počátku. V takových případech se vůbec nehraje o měsíce, jako spíš o roky. Pokud je systém nastavený tak, aby toto zhodnotil s odstupem teprve několika měsíců, stává se předmětem k diskuzi.

Znásilnění - Ilustrační fotoZnásilnění. Snímek je ilustrační.Zdroj: Shutterstock

Jaké následky se mohou u obětí sexuálního násilí dostavovat s odstupem času?

Příznaků, které se mohou vynořit teprve po letech, je spousta. Často to však nejsou ani konkrétní příznaky spojené s posttraumatickou stresovou poruchou, ale naopak především potíže, které se objevují ve vztazích. Týkají se například sexuality, důvěry a hranic ve vztazích. Jinými slovy co partnerovi dovolím a co už ne. Týkají se také sebedůvěry, sebehodnocení a sebevědomí nebo identity. Hodně pracuji s tím, že je identita určitým způsobem poškozená. Nejsou to věci, které se dají zachytit v jednom momentu a jedním člověkem.

Mohou se projevovat teprve postupem času, kdy přicházejí situace a vývojové úkoly, které člověka staví do zátěžových situací. Poté se najednou projeví, že je traumatem velmi zatížený. V praxi se nejčastěji setkávám s partnerským rozměrem potíží. Ty se projevují až ve chvíli, kdy osoba navazuje partnerství. Nelze to měřit předtím, než k němu dojde. A přitom se jedná o problémy, které kvalitu života ovlivňují nejzásadněji, když se například nedaří navázat plnohodnotný partnerský život, protože tomu brání dříve nezpracovaný nebo natolik intenzivní zážitek, že jsou rány velmi hluboké a přetrvávají ještě desetiletí poté.

Herečka Nela Boudová.
Nela Boudová: Znásilnění a zneužívání by nemělo být tabu, znám mnoho případů

Jak by měla vypadat příkladná péče a psychologická pomoc pro oběti sexuálního násilí?

To je velmi individuální. Někdo potřebuje ze začátku velkou podporu a péči, třeba i psychofarmaka nebo psychiatrickou léčbu. Někdo se naopak drží ve stavu, kdy má zapnutý mód boje o přežití, laicky řečeno. A teprve po pěti nebo deseti letech potřebuje terapii. Individualita spočívá v tom, že se hrůza zážitku může vynořit v jakoukoli chvíli. Nejde to tedy nastavit zcela univerzálně. V tomto případu se ale jedná o fakt, že se trestný čin relativizoval na základě závěru posudku, který vůči intenzitě jednání, ke kterému docházelo, vyznívá až nereálně.

Kdo je Tomáš Kvapilík

  • Pracuje jako psycholog a psychoterapeut v soukromé praxi.
  • Psychologii vystudoval na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.
  • Dříve působil jako terapeut v komunitě pro drogově závislé nebo jako psycholog v Intervenčním centru Spondea pro osoby ohrožené domácím násilím.
  • Cílem jeho práce je pomoc klientům s návratem do běžného života, nalezením stability nebo vypořádáním s utrpením a traumaty.