Lva ostříhali a zbavili koruny. Vznik ČSSR přinesl i "zotročení" státního znaku

Už před schválením nové ústavy bylo patrné, že se rok 1960 stane v československé historii významným, byť asi nikdo netušil, že se jím otevírá desetiletí, které bude po další dvě dekády symbolizovat první výraznější svobodné nadechnutí v totalitním dusnu. Určitou předzvěstí těchto změn se stala rozsáhlá amnestie u příležitosti 15. výročí osvobození republiky od německého nacismu.

"Socialismus zvítězil"

Prezident Antonín Novotný v duchu uvolňovací politiky tehdejšího sovětského vůdce Nikity Chruščova udělal vstřícné gesto vůči odpůrcům režimu a nechal propustit z vězení tisíce politických vězňů z 50. let (o jejich skutečnou rehabilitaci však samozřejmě v žádném případě nešlo).

Přežila čtyři koncentráky. Byla svědkem apokalypsy ve tmě i obětování se matek

Následná změna ústavy a s ní spojené "ostříhání" českého lva však jako by naopak naznačovaly, že lidé se nemají těšit zase tolik. Zkrocený a učesaný lev byl dostatečně výmluvným znamením, že Komunistická strana Československa hodlá i nadále uplatňovat nad všemi sférami života svou plnou kontrolu - ostatně, právě ústavní ukotvení její vedoucí úlohy ve státě bylo zásadním důvodem, proč nová ústava vůbec vznikla.

Novou ústavu, která vtělila do názvu státu mezi slova Československá republika přídavek socialistická, schválil už v lednu roku 1960 Ústřední výbor KSČ. Kromě nového pojmenování země tento dokument ústavně zaváděl vedoucí úlohu komunistické strany a rozděloval zemi na osm krajů a 76 okresů.

V úvodu nové ústavy stálo, že socialismus v naší zemi zvítězil. Souběžně s tím byl změněn i československý státní znak, který popisovala následovně: "Státní znak Československé socialistické republiky tvoří červený štít tvaru husitské pavézy s pěticípou hvězdou v horní části, na kterém je bílý dvouocasý lev nesoucí na hrudi červený štítek s modrou siluetou Kriváně a vatrou zlaté barvy. Kresba znaku je zlatá."

Česká vlajka slaví 100 let. Nerodila se lehce a prošla si i zákazy

Český lev tak přišel o některé zásadní atributy, s nimiž si ho československá veřejnost až do té doby spojovala. Královskou korunu nad jeho hlavou, vnímanou jako odznak majestátu odkazující k tisícileté tradici českých knížat a králů vystřídala rudá pěticípá hvězda, symbol "proletářského internacionalismu".

Tradiční symbol Slovenska, dvojramenný "cyrilometodějovský" kříž, byl nahrazen uměle vytvořeným symbolem vatry odkazujícím ke Slovenskému národnímu povstání, tedy relativně nedávné události.

Francouzský gotický štít, v němž byl lev dříve umístěn, vyměnili strůjci nového znaku za husitskou pavézu, a aby všech změn nebylo málo, celkově lva "zkultivovali" a "zastřihli" jeho rozevlátou hřívu i chlupy na kloubech. 

Živánska pod Kriváňom

Není divu, že veřejnost novou podobu znaku příliš nevítala. Český lev působil v novém státním znaku jako zotročený, chybějící zlatou korunku i dvojramenný kříž si navíc lidé brali osobně, jako by jim tím byl znak zcizován. Na Slovensku se dodnes traduje, že když nový znak uviděl pozdější československý prezident a tehdejší místopředseda vlády Gustáv Husák, zesměšňoval na veřejných mítincích použitou vatru jako "akúsi živánsku pod Kriváňom" a požadoval návrat tradičního dvojkříže.

Do jeho nechuti k nové podobě státního symbolu se mohl promítat také fakt, že nová československá ústava ještě více okleštila pravomoce Slovenské národní rady a zrušila její výkonnou složku "Zbor povereníkov", tedy něco jako slovenskou vládu. Ilustroval to tehdejší slovenský vtip, že předsedou národní rady by měl být komik František "Fero" Dibarbora. Proč? "Když už slovenský parlament nemá vůbec žádné kompetence, tak ať je v něm alespoň sranda." 

Spor o Jana Husa vyústil před 95 lety ve svár. Vatikán se tvrdě opřel do Čechů

Vedle laické nelibosti podmiňované emocemi však čelila nová tvář státního znaku také odborné kritice, protože celá řada úprav vůbec neodpovídala pravidlům heraldiky. Husitská pavéza například není heraldickým štítem, používala se pouze ke krytí celého těla v bitvě, ale nikdy neměla žádný vztah k osobě svého nositele. Komunistický režim ji však přesto využil, protože oficiální ideologie vysvětlovala husitské hnutí jako jakéhosi "předchůdce" komunismu a symbol "odvěkého" odporu Čechů proti západnímu světu a katolické církvi.

Heraldickým zvyklostem odporovala hned v několika bodech také rudá pěticípá hvězda nad lví hlavou - jednak ležela na červeném podkladu, přestože základní heraldické pravidlo říká, že barva nesmí přijít na barvu, jednak neměla k tradici českého státu žádný vztah, spíš odkazovala k vlajce sovětské, která používala totožnou hvězdu. Státní znak tak přestával symbolem vnější suverenity státu, přestože právě to je jeho role.

Tvůrcem byl uznávaný grafik, ale ne heraldik

Na celkovém nesouladu nového znaku s heradickými pravidly se mohla podílet i nezkušenost jeho tvůrce v této oblasti. Malíř a grafik Milan Hegar, jenž navrhl jeho podobu, byl sice uznávaný výtvarný umělec, který měl za sebou obdivuhodnou práci v oblasti knižní grafiky a řadu zdařilých návrhů poštovních známek i plakátů, ale heraldice se profesně nevěnoval. Filozofická fakulta UK to loni na své oficiálním twitterovém profilu překvapivě okomentovala tak, že "použil pravidla heraldiky tvůrčím způsobem". Ve skutečnosti jich však nijak nedbal, možná i proto, že neměl příležitost se s nimi seznámit.

Další výrazná vlna kritiky přišla na přelomu let 1968 a 1969, kdy se státní uspořádání měnilo na federaci, a spolu s tím sílily názory, že novému zřízení je třeba přizpůsobit také podobu znaku. V tisku se rozběhla obsáhlá odborná diskuse, v níž převládal názor, že znak by měl být polcený, v jedné polovině zachovávat národní znak Čech a v druhé tradiční slovenský znak, o který Slovensko v roce 1960 přišlo.

Do diskuse vstupovali s fundovanými stanovisky výtvarníci i heraldikové, v roce 1969 vznikly dokonce dvě odborné komise (Česká a Slovenská), které měly o nové podobě státních symbolů rozhodovat. Názory se však příliš různily, do hry vstoupila i myšlenka čtvrceného znaku, v němž by svůj prostor měly znaky moravské a slezské - která nakonec došla své realizace až v 90. letech ve velkém státním znaku České republiky.

Před 75 lety vznikla StB. Seznam jejích mučících technik byl děsivý a obrovský

Přes všechny tyto debaty se však Hegarův státní znak s ostříhaným lvem pod pěticípou hvězdou udržel až do roku 1990, kdy jej z průčelí oficiálních institucí, z dresů reprezentačních sportovců a z uniforem smetly společenské i politické změny vyvolané revolucí v listopadu 1989. Z ústavy zmizela vedoucí úloha KSČ a začal se budovat zcela nový systém státního zřízení i uspořádání. V roce 1992 pak vznikla současná Ústava České republiky, která za součást ústavního pořádku země zcela jasně vymezuje Listinu základních práv a svobod.