Nový nejvyšší státní tajemník Fryč: Úředníci si zaslouží větší respekt a uznání

Ministr financí Zbyněk Stanjura chce navrhnout rozpočtové škrty ve výši 70 miliard korun, dvě třetiny na straně výdajů, třetinu u příjmů. Jak se na uspořených miliardách bude podílet úbytek úředníků?
To nevím, ale pro mě je velmi důležité, aby se počet úředníků primárně odvíjel od potřeb státu. Pokud má dojít k úpravě počtu státních zaměstnanců, nejdříve musíme udělat revizi agend, které stát vykonává. S tím už se začalo. Teprve pak se mohou rušit zbytné činnosti a tomu přizpůsobit stav úřednictva.

V aktualizovaném vládním programovém prohlášení se praví: „Na základě inventury všech agend státu do konce roku 2023 představíme konkrétní plány na snížení počtu úřednických míst. Zbytečné úřední úkony zrušíme a potřebné služby zefektivníme.“ ODS před volbami slibovala anulovat třináct procent služebních míst, tedy zhruba deset tisíc. Vláda jich za rok a půl škrtla osm set. Proč se nedaří to tempo zvýšit?
Skutečně nejprve musíme získat data o tom, co je možné a reálné zrušit, kde je nutné počty snižovat, a kde je bude naopak třeba zvýšit. Celkově nám určitě pomůže digitalizace, jakkoli zavedení digitálních postupů nebude okamžité, ale je to správná cesta. Základem je odpověď na otázku, co má pro dobré fungování státu zajistit státní správa a jaké agendy k tomu potřebujeme.

Architekt Josef Pleskot: Myslím, že Petr Pavel vidí Pražský hrad podobně jako já

Kdo řekne, co chceme jako stát dělat?
Ministerstvo financí si aktuálně vyžádalo z resortů podklady. Na ministerstvu vnitra už jsme začali loni a udělali si příkladovou revizi a metodiku poskytneme všem resortům.

Každý ministr a centrální úřad si ovšem bude to svoje zuby nehty bránit, takže jaká autorita určí, co je potřebné, a co ne?
Podobně jako vláda přijala usnesení o tom, které právní předpisy lze postupně rušit, měla by rozhodnout i o agendách.

A musí mít stát opravdu tolik podkladů a údajů? Proč je tak složité škrtat například duplicitní výkazy?
Zatím se k tomu nepřistupovalo komplexně. To nemohou posoudit jednotlivci nebo jen jednotlivá ministerstva, přínosem může být meziresortní tým, který připraví návrh vládě. Musejí tam být ekonomické parametry, procesní pohled a věcná argumentace. Bude dobré se opřít i o názor externích posuzovatelů, jako je například Národní ekonomická rada vlády.

Superúředník Jindřich FryčZdroj: Deník/Martin Divíšek

Vaše funkce je mezi lidmi známá jako superúředník. Jak se cítíte, když ze všech stran slyšíte stesky na přebujelou byrokracii a nevlídné, zbytečné byrokraty?
Jako nevyšší státní tajemník zastupuji státní zaměstnance, kteří jsou pod služebním zákonem. Tato skupina, i když čítá zhruba 67,8 tisíce lidí, nepředstavuje v celkovém počtu zaměstnanců, jejichž platy jsou hrazeny ze státního rozpočtu, zásadní segment, je to přibližně 13,9 procenta. K ostatním patří například učitelé, hasiči, vojáci a sociální pracovníci. Přitom státní zaměstnanci (úředníci ve státní správě – pozn. red.) jsou lidé, kteří mají za úkol naplnit politiku vlády. Přeneseně tak nesou na svých bedrech budoucnost státu. I proto si myslím, že si zaslouží větší respekt a uznání.

Léta jste působil na ministerstvu školství, kde jste byl náměstkem i státním tajemníkem. A neustále jste slýchal stesky ředitelů, že musejí vyplňovat stohy tabulek, dotazníků, hlášení. Jak jste to tehdy vnímal?
Částečně měli pravdu. My jsme proto byli rádi, když z analýz vyplynulo, že požadavky ministerstva školství či České školní inspekce nejsou převažující. Ostatní pocházely z úřadů, které mají co do činění se školou jako právnickou osobou, ať už jde o hasiče, hygienu, stavební úřady, krajské, obecní úřady a zřizovatele. Znovu se dostáváme k tomu zásadnímu, tedy že stát musí vyhodnotit, jaká data a dokumentaci potřebuje. K významnému snížení byrokracie ve školství může dojít díky další digitalizaci, pokud bude dokončen centrální informační systém. Na jednom místě tak budou soustředěna všechna sesbíraná data a nebude nutné si některá vyžadovat opakovaně z různých úrovní.

Budoucí ministr Hladík: Voda, odpady, auto na jiný pohon? V Brně víme, jak na to

Stihne se to do konce volebního období Fialovy vlády?
Pokud jde o celkovou digitalizaci u nás, teď vzniká Digitální a informační agentura, která má za cíl zásadní posun v této oblasti. Do vínku si dává i větší koordinační roli, chce být metodickým centrem pro státní úřady. Bude skvělé, když se tyto vize podaří naplnit co nejdříve.

Na Ministerstvu vnitra pracuje Krizový informační tým. Z jedné pracovní verze jeho strategie unikla i tato pasáž: „Lidé se neradikalizují na základě zkreslených informací a příchylnosti k Ruské federaci, ale z frustrace z fungování státu během současné krize a z dopadů, které to má na výkon jejich práce a místní veřejnost.” To je ostrá kritika do vlastních řad. Je ve vaší kompetenci s tím něco dělat?
Je třeba odlišit úřady, jejichž zaměstnanci nepřicházejí do bezprostředního kontaktu s občany, a ty, kde je to naopak náplň jejich každodenní práce. V tomto případě může docházet častěji k nějakým nedorozuměním, napětí. Ale chtěl bych nasvítit tu věc i z druhé strany, protože úředník je mnohdy hromosvodem klienta, který přichází na úřad frustrovaný z toho, že věci neběží podle jeho představ. Kolegové se snaží posilovat kompetence úředníků za přepážkami tak, aby uměli nastavit efektivní formy komunikace, jež může usnadnit zvládání nepříjemných situací, ke kterým občas bohužel dochází.

Častokrát jen odnášejí špatnou práci politiků, kteří přijmou nějakou vyhlášku nebo zákon a pak si s jeho realizací nevědí rady. Typické je to u příspěvku na bydlení, kde měl zpočátku dotazník jedenáct stran a s jeho vyplněním měl potíže i vysokoškolák. Čili stále stejná otázka zní, proč stát šikanuje své občany?
Jedním z hlavních úkolů státu je, aby racionalizoval požadavky na informace od občanů a efektivněji využíval registry, které má.

Proto asi ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka odvolal generálního ředitele Úřadu práce České republiky Viktora Najmona. Nemělo by nové vedení tlačit nejen na digitalizaci a metodiku komunikace s klienty, ale i na posílení svých poboček v terénu, kde osobní kontakt může být klíčem k úspěchu?
To je výsostná kompetence daného ministerstva a Úřadu práce. Je ale zřejmé, že digitalizace činností, kde není přítomnost lidské síly nezbytná, může uvolnit ruce úředníkům, aby mohli být více v terénu a s klienty v případech, kdy je to potřeba, jednali osobně.

Superúředník Jindřich FryčZdroj: Deník/Martin Divíšek

V programovém prohlášení najdeme i tuto větu: „Provedeme takové změny v platových tabulkách, aby mohla veřejná správa zaměstnávat špičkové odborníky dle situace na trhu práce.“ Nezní to až výsměšně, když slyšíme, že absolventi VŠ začínají na úřadech práce s hrubým platem kolem 22 tisíc? Za to chce stát kvalitu?
Začnu pozitivně. Byl bych rád, kdybychom upravili nařízení vlády, které stanovuje pravidla pro odměňování ve veřejné správě. To by umožnilo, aby na jednotlivých úřadech mohli být ve větší míře využíváni takzvaní klíčoví pracovníci. To už dnes možné je a týká se to osmi oborů státní služby, kde chybějí nedostatkové profese jako IT odborníci, auditoři, právníci. Podle mě je to nutné rozšířit na celou státní službu, aby úřady samy mohly rozhodnout, jaké klíčové pracovníky na přechodnou dobu potřebují, a nabídly jim vyšší tarifní plat.

To se ale úředníků za přepážkami netýká…
Pokud vím, ministerstvo práce a sociálních věcí uvažuje o změnách v odměňování státních zaměstnanců jako celku, zabývá se tím i meziresortní pracovní skupina. Během jara by měl být na stole návrh.

Vrátím-li se k ministerstvům, ani tam zdaleka není všechno ideální. Mám příklad ze života. Ze stáže v Bruselu se vrátil mladý muž se zkušeností, že tam se pracovalo deset dvanáct hodin denně. Na mateřském resortu úřaduje zhruba hodinu denně a nikdo po něm nic nechce, byť on by rád odborně rostl. To si ale nadřízení nevyžadují, aby je neohrozil. Co s tím? 
Tak, jak to popisujete, by to určitě nebylo v pořádku. Jsem připraven se tomu věnovat. Chci ale zejména říct, že v loňském roce jsme excelentně zvládli předsednictví v Radě Evropské unie. Myslím, že naši úředníci z českých ministerstev a na Stálém zastoupení v Bruselu na tom měli lví podíl. Mrzelo by mě, kdybychom jako státní správa neuměli tento potenciál využít pro budoucnost. Proto mě příklad, který jste uvedla, mrzí primárně z tohoto důvodu.

Pokud tedy nějaký člověk bude mít podobnou neblahou zkušenost, může za vámi přijít, aniž by se bál, že dostane výpověď a ve státní správě už si neškrtne?
Určitě může, a to bez obav z nějakých sankcí. Pokusím se mu pomoci. Byl bych rád, abychom pro takové lidi našli uplatnění nejenom u nás, ale pomohli jim posunout se i směrem do evropských institucí. V tomto směru také konám. Univerzita Karlova s Vysokou školou ekonomickou startuje specializovaný kurz na přípravu lidí, kteří mají do budoucna zájem o práci v Bruselu. Větší množství lidí je přihlášeno na College of Europe, což jsou také otevřené dveře do evropských institucí. S Úřadem vlády jsme domluveni, že budeme těmto lidem systematicky pomáhat. A zároveň se snažíme tlačit na Evropskou komisi, aby vypisovala více otevřených výběrových řízení, do nichž se zájemci z Česka budou moci hlásit. Na to se teď chceme soustředit.

Předseda stínové vlády Karel Havlíček: Panu Babišovi nebudu konkurovat

Loni byla přijata novela služebního zákona, která nejen zvýšila počet politických náměstků, ale také umožnila otevřít státní správu lidem zvenčí. Hodnotíte to jako správný krok?
Pro mě je nejdůležitější změnou zavedení funkčního období představených, tedy vrchních ředitelů a ředitelů odborů. A dále pak otevřenější podmínky výběrového řízení a urychlení procesů. To umožní vstupovat do státní služby většímu okruhu osob se zkušenostmi také z privátní sféry či jiných institucí. Počet politických náměstků se podle současné dikce může zvýšit, ale k dramatickému nárůstu nedošlo.

Průměr je tedy dva a půl?
Zhruba tak. Další důležitý moment je v tom, že se zvyšuje transparentnost informací o výběrovém řízení. Lidé, kteří by měli zájem o práci ve státní správě se tak předem mohou podrobněji dozvědět, jak by vypadalo jejich odměňování. Obecně bych si velmi přál, aby státní služba byla ve společnosti vnímána daleko lépe, než je tomu doteď. Měli bychom se chlubit nejenom kolegy, kteří tak skvěle zvládli předsednictví, ale také mají za sebou covidové období a obrovský nápor uprchlické vlny z Ukrajiny. To se podařilo díky státním zaměstnancům i zaměstnancům samospráv. Bez nich by se krize nepřekonaly. Zaslouží si za to poděkování a pár vlídných slov v médiích.

To by se určitě líbilo Odborovému svazu státních orgánů a organizací, který 3. března vyzval politickou reprezentaci, aby „přestala zaměstnance a zaměstnankyně vykreslovat jen jako škodlivé byrokraty a zbytečnou nákladovou položku veřejných rozpočtů.“ Podle odborářů jsou to právě oni, kdo plní vládní zadání, realizují přijaté politiky, legislativu a vybírají peníze. „Jsou to výsledky jejich práce, kterými se budete chlubit před příštími volbami,“ míní. To byste podepsal?
Spíš bych řekl, že v posledním roce jsem se s touto až dehonestací úřednictva nesetkal. Je strašně důležité, aby tento trend pokračoval a aby vláda vnímala státní zaměstnance jako partnera, který pomáhá naplňovat vládní politiku, a který může významně napomoci, aby byla efektivní.