Kdy jste zjistila nebo pocítila, že být mužem, klukem je za trest?
Cítila jsem to celý život, ale myslela jsem si, že to tak má být, že to je můj úděl, že to musím nějak doklepat.

Řešit to dříve nešlo? Bála jste se odsudků?
Vůbec jsem si neuvědomovala, že to je možnost. A taky jsem si nemyslela, že je to můj případ, protože mě vždycky přitahovaly ženy. Žila jsem v přesvědčení, že kdybych byla transgender a chtěla bych jít do změny pohlaví, že bych musela být přeci na chlapy, a to mě trochu mátlo. Zlomový okamžik byl, když jsem se svěřila kamarádkám, které se ke mně začaly okamžitě chovat jako k ženě, i když jsem byla vousatý chlupatý chlápek. Do mých sedmatřiceti let jsem tohle nikdy nezažila, že by mě tak i někdo vnímal. Celou tu dobu jsem žila jen ve fantazii, že jsem chlápek, kterého by hrozně bavilo být holka.

I přesto jste vstoupila do manželství. S jakými pocity jste šla k oltáři a co jste očekávala?
Nešla jsem do toho s tímto vědomím. Opravdu jsem to vnímala jako fantazii a že jako chlápek budu žít dál. Vůbec jsem si v té době neuvědomovala, co mám za problém.

Co mám v rozkroku a jaký mám sex, je moje věc, říká Lenka Králová:

Zdroj: Deník/Bohumila Čiháková

Kupovala jste si dámské šaty. Manželka nic nepoznala, bylo to vaše tajemství?
Druhé manželce jsem říkala, že si někdy potají zkouším dámské šaty.

Nevadilo jí to?
Říkala, že když mě to baví, ať se převlíkám, ale že ona to vidět nechce a prosila mě, ať to hlavně nepřeroste v něco víc, že by to nedala.

Takže to, že se cítíte být ženou, nevěděla.
Sama jsem pociťovala zmatenost a nevěděla, co vlastně chci. Co jsem věděla, že když si na tu holku hraji, že je mi hezky, že je mi dobře. V tom běžném životě jsem byla schopná normálně fungovat jako ten chlápek, takže jsem to nějak neřešila.

A jak pak manželka reagovala na vaše vyoutování, tedy zveřejnění, že jste trans?
To byl jeden z nejhorších dnů mého života.

Pro ni asi taky.
Asi ano. Nechci tady mluvit o jejích pocitech za ni. Měli jsme spolu neshody, takovou vztahovou válku. Ale je to minulost, ve které se nechci nimrat. Dnes spolu máme dobrý vztah, máme spolu syna, vycházíme spolu normálně, přátelsky.

Zkoušela jste manželku přesvědčit, že spolu můžete zůstat, i když jste trans?
To bylo něco, co jsem si velmi přála. Říkala jsem pojďme to aspoň zkusit, ale ona nechtěla. Úplně se jí zhroutil svět. Brala to, jako by jí umřel manžel. Byla to pro ni tragédie, která byla vykoupená slzami a velkou bolestí.

Daniel Black (vlevo) s Bohumilou Čihákovou
Prošel si kastrací. Tranzice Danielovi zničila život, žena z něj nikdy nebyla

Měla jste výčitky a pocit selhání vůči své tehdejší rodině?
Měla, ale zároveň jsem s tím nemohla nic dělat. Když vám dojde, co máte za problém, a začnete ho řešit, už to nejde vzít zpět. Vůbec si neumím představit, že bych dál setrvávala v tom mužském životě.

Jak jste to dokázala vysvětlit synovi, kterému bylo teprve šest let?
Nejsem dětská psycholožka, ale mám dojem, že děti to chápou daleko líp než dospělí. Pro malé děti změna identity není nic neobvyklého, protože ony jsou neustále v nějaké hře. Chvilku si v tom věku hrál, že je Batman. Pak se cítil jako Spider-Man. Identitu si začínají spojovat s genderem až v pubertě. Jedinou chybu, kterou jsme s manželkou udělali, že jsme mu to nedávkovali. Trvala na tom, že kromě toho, že jsem trans, mu musíme říct i o rozvodu a že spolu nebudeme bydlet. On to pochopil tak, že už se nikdy neuvidíme.

To ho muselo velmi ranit.
Chvíli si povídal se svojí mámou a pak přišel pro informace za mnou. Vyptával se na to, jak budu vypadat, tak jsem mu ukázala nějaké vizualizace. Zajímal se i o medicínské informace a o to, jestli mi budou zavádět kanylu. V tu dobu jsem vůbec nevěděla, jestli na nějakou operaci půjdu nebo ne, nebo jestli to chci. Věděla jsem, že chci hormony a snažila se mu to vysvětlit. Druhý den už mi řekl několikrát během dne Lenko a šibalsky u toho mrkal. Ukazoval mi šaty ve výloze a říkal „ty ti budou slušet“.

Museli jste to vysvětlovat i ve škole?
Zůstal doma dva dny. Pak jsme s ním šli za jeho školní průvodkyní, ty jsou ve SCIO školách běžné, a za školní psycholožkou, která mi následně říkala, že o tom syn mluvil na ranním kruhu s velkou radostí a všem ukazoval moji fotku, jak budu vypadat. Syn byl a je velmi vnímavý a empatický. Vnímal tu tíhu rozchodu a dodnes je to můj velký spojenec.

Oslovuje vás tati, nebo vám říká Lenko?
Domluvili jsme se na tom, že mi říká tati v ženským rodě. Vzbuzuje to na veřejnosti sice pozornost, ale říkat Lenko mu přišlo nekomfortní, a tak mi říká tati.

Transsexualismus. Ilustrační foto
Nejsem holka, ale kluk. Moje máma to nepřijala, říká Michal. Chtěl se zabít

Pohlaví se vpisuje i do občanky. Máte tam mužské pohlaví i původní jméno?
Mám tam oboje. Česko je jedna z posledních zemí na světě, která vyžaduje odebrání pohlavních žláz, tedy znemožnění reprodukční funkce. Takhle je to napsaný v tom zákoně. Takže písmenko v občance si přepsat nemůžu. Myslím si, že to úzce souvisí i s tím, že tranzici řeší sexuologie. To bylo normální v osmdesátkách, devadesátkách. Dalším špekem je zákon o matrikách, který říká, že si můžete změnit jméno, na co chcete, ale vaše jméno musí odpovídat genderu. Jde o autoritářský relikt po totalitě, že nám stát diktuje, jak smíme nebo na co si smíme změnit svoje jméno a na co ne.

K přepsání na ženské pohlaví byste si musela nechat odstranit varlata.
Přesně tak. Po poradě s právníkem, jsem se rozhodla, že Lenka Králová je můj pseudonym, stejně tak jako Lucie Bílá nebo Michal David. Moje jméno má právní ochranu, prostě jako každý jiný pseudonym.

Lenka KrálováLenka KrálováZdroj: Deník/Bohumila Čiháková

Rodově neutrální jméno, která jsou trans lidem doporučená, jste předpokládám nechtěla.
Samozřejmě bych si ho mohla změnit na nějaké rodově neutrální, třeba Lenny Králů. Nicméně mně tohle to přijde absolutně diskriminační. Rodově neutrální jména nesnáším a přijdou mi stigmatizující. Je to jako nášivka na klopě, něco, čím rovnou křičíte do světa, že jste trans. Mnoho lidí má zkušenost, že když si ta rodově neutrální jména píšou do životopisu, firmy jim neodpovídají. Já se rozhodla tomu systému dát fakáč a nechala si původní jméno. Mám na to dostatečné sebevědomí. Občanku ukazuji jen na úřadech anebo dnes dole na recepci, kde spolu děláme rozhovor, a téměř vždy v roli zákazníka. Velký rozdíl je, když tu občanku ukazuje někdo, komu je 17, kdo chodí na střední školu a je ve společenským žebříčku níž a dovoluje si na něj třeba třídní učitelka nebo kdokoliv jiný.

Občanku nebo cestovní pas potřebujete i na letišti. Jsou státy, které jsou vám zapovězené?
Na letištích jsou už často automaty, které nehodnotí váš vzhled, ale hodnotí biometriku. Ale je pravda, a je to pro mě i ten největší problém, že s občankou a pasem, kde mám ženský obličej a mužské jméno a to M, tak jsou mi zapovězené země jako Egypt, Dubaj a spoustu těch postsovětských zemí, kde by mě na hranicích poslali zpátky.

Můžete říct, proč jste se rozhodla tranzici neboli změnu pohlavního orgánu nepodstoupit? Není to to hlavní, oč lidem narozeným do špatného těla jde?
Když se řekne slovo tranzice, což je změna genderu, a to slovo použijete bez přídavného jména bez nějakého adjektiva, může to znamenat tři různé věci. Tranzice může být medicínská, úřední a sociální. Kvůli sexuologům, kteří tady vytváří zavádějící narativ, že jde hlavně o pohlavní orgán, si mnoho lidí představuje tranzici medicínskou, ale ve skutečnosti to, co je důležité, je sociální tranzice. O rodinu jsem nepřišla kvůli sexuálním pohnutkám, ale kvůli běžnému životu. Medicínské zákroky, ať už jsou to hormony, nebo operace, vám mají usnadnit sociální tranzici a život. Takže když někdo nesnese svůj pohlavní orgán, je to jeho věc, jeho právo a je to úplně v pořádku, že to jde udělat.

Transsexualismus.
Být transsexuálem. Do smrti už musíte brát prášky, říká Iva po změně pohlaví

Vy jste brala jen ty hormony, proč?
Já osobně se operace hrozně bojím. Nikdy jsem nebyla vážně nemocná ani hospitalizovaná, nikdy jsem nebyla v narkóze. Děsím se toho a přišla jsem na to, že to nepotřebuji. V naší civilizaci chodíme oblečení, nikdo mě nevidí. Vlastně jediný, kde hraje roli, jak já tam dole vypadám, je můj partnerský život a ten já jsem si dokázala zařídit i bez toho, aby moje tělo odpovídalo. Jsou lidé na vozíku, také nemají standartní sexuální život jako jiní lidé, a také to neubírá nic na jejich validitě.

Proč vám vadí, že genderový nesoulad řeší primárně sexuologové?
Protože to vnímám jako největší problém trans lidí a všech LGBT lidí obecně, a to je sexualizace tématu. Dva gayové nejsou dva lidi, co si jenom něco někam strkají, ale jde o gay pár, který spolu sdílí celý svůj život v celé jeho šíři a v celém tom spektru. Řeší dovolenou, byt, peníze, humor, starosti, popláčou si spolu a mimo to spolu taky spí. Ale sex je v jejich životě stejně důležitý, jako je důležitý v životě kohokoliv jiného. A stejně tak je to s trans lidmi. Sex je jenom jedna součást našeho života. Takže když v Česku chcete tranzici, musíte k sexuologům, kteří vás sexuologicky vyšetřují tak, jako když máte nějaký sexuální problém. Ti nejhorší z nich vás pošlou na pletysmografii (penilní pletysmografie - měření objemových změn penisu způsobených změnami jeho prokrvení v závislosti na sexuálně-erotických podnětech - pozn. red.).

To ještě opravdu existuje?
Ještě tak minimálně rok zpátky vím o někom, kdo říkal, že vám dají na genitálie nějaký čidla a pouštějí obrázky, které jsou dost drsné se sadistickými výjevy. Několik lidí mi vypovědělo, že tam bylo i dětské porno, kterým měří vzrušivost. To je vyšetření, které se běžně dělá i v rámci soudního znalectví, když chtějí u soudu dokázat, jestli je někdo pedofil. A tady na to posílají i trans lidi bez jakéhokoliv důvodu.

Zažila jste to?
Ne, mě vyšetřoval sexuolog Petr Weiss, který se i čtrnáctiletých dětí ptá na detaily jejich pohlavního života a ptá se, na co myslíte, když si to děláte sama.

Já jsem se ho na to nedávno ptala a vyvracel mi to.
Mě se na to ptal stejně jako všech lidí, se kterými jsem o tom mluvila. Může to být tvrzení proti tvrzení, dokud si ho nenahrajete. Někteří moji známí si ho nahráli, takže ty nahrávky existují. V Lidových novinách byl dokument o trans klukovi, kde je taky nahrané, jak tyhle otázky pokládá, i v pořadu ČT, kde v dokumentu V jiném těle se na tyto otázky ptá před kamerou. Na tiskové konferenci ve Všeobecné fakultní nemocnici dával dehonestující obrázky zesměšňující trans ženy. To řešila dokonce vládní zmocněnkyně pro lidská práva. Konkrétně tento člověk si tady udělal doslova monopol na tranzice.

Sexuolog, klinický psycholog a psychoterapeut Petr Weiss
Sexistické otázky? Tlaku trans komunity nesmím podlehnout, říká Petr Weiss

Tu kompetenci by měli podle vás převzít psychiatři a psychologové?
Bavme se teď jenom o plnoletých lidech, kteří se dělí na dvě skupiny. Ti, kteří jsou si plně jistí svou identitou, nebo ti, kteří nejsou. Druhá část patří do péče psychoterapeutů, aby se dokázali v sobě zorientovat a aby dokázali pochopit, co chtějí. První skupina trans lidí, kteří to vědí, již patří do rukou endokrinologa, případně chirurga. Osobně bych preferovala podepsat jenom informovaný souhlas. Když si vzpomenu na profesora Weisse, na co všechno se mě ptal a udělal vyšetření, které jsem nechtěla a ani nepotřebovala a pojišťovně za to naúčtoval 4800 korun, musím říct, že mi to rozhodně život nezlepšilo. Naopak, nemít to sebevědomí, odcházím naprosto otřesená.

Může to být způsob, jak předejít mylné diagnóze?
Dospělý a svéprávný člověk má být zodpovědný za svoje rozhodnutí, za svoje tělo a za svůj život. K tomu, abych mohla brát hormony, opravdu nechci odpovídat na to, na co myslím, když masturbuji, anebo když mám sex, jestli se v posteli otírám, anebo zasouvám.


Nahrává se anketa ...

Stalo se, že ten, kdo si prošel tranzicí, po několika letech zjistil, že to byla chyba, a lékaře, sexuologa nebo psychiatra i zažaloval.
Těch lidí, co si tu tranzici rozmysleli, znám sedm. A všech sedm jich prošlo vyšetřením přes profesora Weisse.

A co uvádějí za hlavní problém, kde se stala chyba?
Většina z nich se nakonec identifikuje jako nebinární. Zjistili, že tranzice jim nepomohla, tak jdou do detranzice. Tady zjistí, že také nejsou spokojení, a nakonec jim ke šťastnému životu stačí, když zjistí, že se nemusí tlačit do žádné genderové škatulky.

Co bylo při vaší proměně v ženu nejnáročnější?
Pro sociální tranzici potřebujete hlavně kuráž. A ta medicínská k tomu nějak dopomáhá. Já jsem se nakonec rozhodla pro hormonální terapii, která mi změnila hodně výrazně obličej i tělo. Teď už s tím nemám vůbec problém. Všichni na mě reagují jako na ženu i mě tak oslovují. Nejtěžší na mé tranzicí bylo zbavit se chlupů a vousů. Stálo mě to hodně peněz a bolesti. Další, pro mě složitější věc, byl hlas, který jsem si musela trénovat, byť ho nepovažuju za úplně dokonalý. Musím pořád myslet, aby mi nesklouzával do hlubších poloh.

Lenko, vy jste členkou spolku Transparent, který usiluje o prosazování práv a pozitivních společenských změn ve prospěch transgender, nebinárních a intersex osob. Naslouchají a konají nějaké kroky lidé z politické scény, aby se transgender lidem ulevilo zlepšil život?
Jo a ne.

Toužil jsem být ženou. Teď jsem zmutovaný muž bez penisu, říká Daniel:

Zdroj: Deník/Bohumila Čiháková

Vysvětlíte to?
Často se stává, že politici opravdu vůbec nevědí a mají zkreslené představy. Když jsme jednali s ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem, říkal: „Helejte, pojďte mi to vysvětlit. Já tomu vůbec nerozumím. Vy teda chcete tu operaci, ale jako aby byla bez té kastrace?“ To je ta špatná mediální masáž a informace, které musíme jako spolek narovnávat a vysvětlovat, že tu operaci někdo chce a někdo ne, a že jde hlavně o ten život. On to pochopil, nachystali jako ministerstvo změny zákona, udělali tiskovku a od té doby to někdo zdržuje z ODS. Proč? Na to se musíte zeptat a pozvat si na rozhovor Petra Fialu nebo Marka Bendu, kteří k tomu mají nějaké náboženské důvody. Přitom v Bibli se o kastraci trans lidí nic nepíše.

Lenko, vy jste se před necelým rokem znovu vdala. Tím, že máte v občance stále M, tedy označení mužského pohlaví, je uzavření vašeho sňatku z právního hlediska legální. Je to tak?
S manželkou Nelou, se kterou spolu žijeme téměř tři roky, jsme ani neměli v tu dobu na výběr.

Jste šťastná?
Šťastná za ni a že žijeme spolu. Potřebuji v životě vedle někoho usínat a vedle někoho se probouzet.