Otázkou plýtvání jídla a jeho případnou cirkulací a druhotným využitím se dlouhodobě zaobírá známý „gastronaut“ Pavel Maurer. „Teď, v době všeobecné drahoty, je toto téma více než aktuální a lidé by měli přemýšlet nad tím, jak k jídlu přistupovat,“ řekl Deníku Maurer.

Jako základ pak zmiňuje samotný nákupní seznam, kdy lidé nepřemýšlí nad tím, co vlastně ze surovin chtějí dělat a mnohdy v obchodě házejí věci do košíků bezmyšlenkovitě, případně v duchu rčení „však ono se to může hodit.“

„To je to nejhorší plýtvání. Většina takto bezmyšlenkovitě zakoupeného zboží pak končí právě v koši,“ dodal muž, který již v minulosti přivedl na svět iniciativu Taste waste, tedy využít suroviny, jež nyní vyhazujeme, ale naši předci je dokázali nadále využívat. Při příležitosti této akce vytvořili kuchaři například chipsy z bramborových šlupek či z odřezků řepy lahodné želé.

Právě tyto druhotné suroviny však mají svůj potenciál, který Maurer popisuje na případu okurek. U nich většina lidí odstraní „prdelky“ a šlupky, které posléze putují do koše. „V domácnostech se to tak neprojeví, ale v kuchyni restaurací tvoří takový odpad nezanedbatelné množství. I proto mi nedávno přišlo zajímavé, že jeden kuchař z těchto ořezků udělal chutné okurkové želé. A to je jedna z cest, jak se vyvarovat plýtvání,“ nastínil možnou budoucnost propagátor neplýtvání.

Méně porcí pro víc lidí

Budoucností by podle Maurera může být i „americká“ cesta. Američané sice patří k největším plýtvačům jídla na světě, ročně se tu vyhodí až 60 procent jídla, ale v případě restauračního stravování udávají nový směr. V poslední době tu totiž funguje takzvané sdílení jídla. „Američané jsou sice mistry v plýtvání, ale právě v ohledu sdílení jídla by se z nich mohli vzít leckteří restauratéři příklad,“ dodal Maurer.

Ve Spojených státech sice neexistují malé porce, ale v místních restauracích už si zvykli na to, že si například čtyřčlenná rodina objedná pouze tři porce - a čtyři příbory. „U nás by se na takové lidi dívali hospodští skrz prsty, ale tam ani nemrknou okem,“ dodal Maurer.

Kromě sdílení jídla vidí budoucnost také v poslední době opomíjeném zavařování či projektům některých českých firem, které využívají již nepotřebné dopady k dalšímu životu. Zbytky, které by jindy skončily v popelnici či ve žlabu skotu, zužitkovává například středočeská Biopekárna Zemanka. Ta si v tuzemském cirkulárním byznysu získala renomé s krekry z pivovarského mláta a sušenek z kávové sedliny, které začaly prodávat prodejny IKEA.

Nyní do jejího portfolia patří i sušenky z vylisovaných zbytků řepy, mrkve a jablek. Druhodné suroviny se dají také využít při vaření piva. Se zlatavým mokem uvařeným ze splaškové vody přišla nedávno na trh společnost Veolia. Pivo s názvem Erko pro ni uvařil jihočeský Pivovar Čížová.