U domácích zvířat zatím nebyly hlášeny žádné případy opičích neštovic. Přesto Evropské centrum pro prevenci a kontrolu nemocí v pondělním hodnocení rizika varovalo, že je důležité 'ochránit před nákazou domácí zvířata a zabránit přenosu na volně žijící jedince'.
„Pokud dojde k přenosu viru z člověka na zvíře a ten se rozšíří v populaci divokých zvířat, existuje riziko, že by se nemoc mohla stát v Evropě endemickou," píše se ve zprávě.
Odborníci nicméně zdůrazňují, že riziko pro obyvatelstvo zůstává nízké. Je však naléhavě nutné zajistit, aby se virem nenakazila zvířata, která by se mohla stát trvalým rezervoárem nákazy.
Přenos viru z člověka na zvířata je podle expertů možný. Odborníci se domnívají, že nejpravděpodobnějšími nositeli viru mohou být hlodavci, jako jsou krysy a veverky. Celý okruh zvířat, která jsou vhodná jako hostitelé opičích neštovic, však stále zůstává neznámý a mohl by zahrnovat i domácí mazlíčky.
„Potenciálně by to mohlo vést k tomu, že by se virus rozšířil z domácích druhů mezi volně žijící a z onemocnění by se stala endemická zoonóza. Pravděpodobnost takového přenosu je však velmi nízká,“ vysvětlili zdravotníci ve zprávě.
Oprávněná obava
Profesor David Robertson z Glasgowského centra pro výzkum virů řekl deníku Telegraph, že jde o „oprávněnou obavu“. V roce 2003 se ve Spojených státech objevilo ohnisko nákazy u savců dovezených jako domácí mazlíčci z Ghany. Hostitelem nákazy se staly dvě veverky pruhované, krysa obrovská a tři plši. „Zdá se, že je rozumné monitorovat všechna zvířata, s nimiž jsou nakažení lidé v kontaktu,“ dodal Robertson.
V úterý se v Česku potvrdil první případ nákazy opičími neštovicemi. Nakažený je pacient, který si virus přivezl z festivalu v Belgii. Opičí neštovice jsou vzácné virové onemocnění podobné lidským neštovicím, obvykle ale mají mírnější projevy. Poprvé byly zaznamenány v Demokratické republice Kongo v 70. letech minulého století, název dostaly podle opice makak.
Až do nedávna se v jiných částech světa nemoc vyskytovala jen zřídka. Nyní ji Světová zdravotnická organizace eviduje v 19 zemích, kde se onemocnění běžně nevyskytuje, například ve Španělsku, Dánsku, Slovinsku či Rakousku. Dosud bylo potvrzeno 131 takových případů.