Ovečkin byl nafoukaný spratek, focení beru jako společenskou událost, říká Korda

close info Zdroj: se souhlasem Davida Kordy zoom_in Břeclavský sportovní fotograf David Korda.

První fotka v regionálních novinách mu vyšla, když měl šestnáct let. „Focení bylo moje dětské hobby, odmalička jsem k němu tíhl. S kamarádem, fotoreportérem Václavem Šálkem jsme chodili na hodiny do domu pionýrů. Kromě krajinek a přírody jsem fotil hlavně sport," vzpomíná Korda. Postupem času si oblíbil pestrou škálu sportů, paradoxně nejméně mu sedl fotbal. „Nemám a nikdy jsem k němu neměl moc vztah, vždycky to tak bylo. Jinam mám rád v podstatě všechny sporty. Baví mě hlavně volejbal, pak taky cyklistika, gymnastika, sportovní tanec nebo softbal. Když chce někdo dělat dobré fotky, měl by znát pravidla. U některých sportů jsem se je musel doučovat," podotýká Korda. S foťákem s oblibou vyráží také na sportovní události mládežnických celků. „Baví mě to, protože právě u dětí kolikrát člověk vidí právě to nadšení, které schází dospělým," porovnává zkušený fotograf, který se živí jako lodní kapitán.

close info Zdroj: se souhlasem Davida Kordy zoom_in Břeclavský sportovní fotograf David Korda.

Mezi Kordovy největší zážiky patří focení krasobruslařského Memoriálu Ondreje Nepely v Bratislavě a hokejového Memoriálu Ivana Hlinky hráčů do osmnácti let v Břeclavi. „Na Hlinkově memoriálu jsem byl vždy, když jsem zrovna nemusel pracovně na loď. Člověk vidí spoustu hráčů, kteří pak zazářili. Pamatuju si třeba, jak měl Vladimír Růžička na turnaji svého stejnojmenného syna, a zrovna dvakrát ho tam za jeho výkony nechválil. Vzpomínám taky na Alexandera Ovečkina. Byl na turnaji dvakrát, a pamatuju si ho jako nafoukaného spratka. Hrál zákeřně a moc se s fanoušky nezastavoval," vybavuje si Korda. Právě vrcholná sportovní akce v regionu mu k focení stačí, sny o účasti na větších událostech neživí. „V době agenturního focení je utopie dostat se na mistrovství světa nebo olympiádu. Doba je v tomto ohledu zlá," míní Korda.

Myšlenku o tom, že by se stal profesionálem, rychle zavrhl. „Aby se focením člověk mohl živit, musí být v Praze nebo v Brně. Stačí mi, když budu špička tady na Břeclavsku," prohlašuje Korda, jenž část života pracoval i jako regionální novinář. Přesto, že fotí hlavně pro nadšení, může se pyšnit moderní technikou, jakou mají profesionálové. „Docela do nástroje investuju. Vydělávám si na něj díky své hlavní práci na lodi. Focení je občas stereotyp, ale když si potom pořídím třeba nový objektiv, je to pro mě nový impuls a dostávám do focení novou chuť," přiznává Korda.

close info Zdroj: se souhlasem Davida Kordy zoom_in Břeclavský sportovní fotograf David Korda.

I když se focením přímo neživí, peníze vydělává díky další práci, kterou si vysnil v dětství. Jako lodní kapitán brázdí evropské řeky vždy měsíc v kuse a potom celý měsíc stráví doma. „Jde o jeden z mých dětských snů, které jsem si splnil. Vypracoval jsem se od píky až na kapitána. Mám na starosti řízení lodě, administrativu, domlouvání nakládek a vykládek. Už to dělám tak dlouho, že jsem si zvykl na to, že jsem měsíc pryč. Výhoda je potom, že pak mám měsíc spoustu času na focení, dodává Břeclavan.