„Dvanáctiletý kocour Jupík se jako obvykle procházel po okolí, když na jednu ze zahrad vtrhli tři psi. Bez vodítek, bez náhubku. Ne moc velcí, ale evidentně nevycvičení a bojovně naladění. Vrhli se na rozespalého kocoura, který, bohužel, poprvé v životě nestačil zdrhnout,“ popsal Hrušínský.

„Jejich majitel stál za plotem a čuměl na ně, když kocoura napadli. Ani jednou se nepokusil je odvolat, napomenout, zkrátka jim v té krvavé hostině zabránit,“ dodal herec.

Nebohému kocourovi se skokem přímo do psí vřavy snažila pomoci (těhotná) dcera a rovněž herečka Kristýna. Tři psy sice nakonec statečně odehnala, ale kocourovi již nebylo pomoci.

Případů jako tento jsou ročně řádově stovky, a to včetně útoků na člověka. Loni například lékaři zaznamenali přes šest stovek incidentů, které si vyžádaly ošetření (viz tabulka). Jako nejčastější a nejvíce nebezpeční útočníci přitom bývají vnímána plemena lidově označována jako bojová – pitbulteriérové, stafordi, dobrmani či například rotvajleři.

Jaký pán, takový pes

I za útokem na kocoura Jupíka stál podle Hrušínského zástupce takového plemene. Podle kynologa a soudního znalce v oblasti kynologie Stanislava Beníška jsou napadení od těchto psů skutečně ta, která u soudů dominují nejvíce. „Samozřejmě, že vás může pokousat i shih tzu nebo yorkšír, ale ti útočí ze strachu a nikdy tak fatálně. Naopak bull plemena, která byla k útokům původně vyšlechtěna, jsou tvrdá a velmi energická. Napadnutí člověka nebo jiného zvířete u nich nemusí být zkrat, ale i projev geneticky daného chování nebo vyústění přehršle energie. Mají srdce bojovníka,“ poznamenává Beníšek.

Odpovědnost jde ale na vrub majiteli. „Každý pes, pokud se nudí a nemá důslednou výchovu, dělá neplechu a zlobí. Zvládnout tato plemena, aniž by se psem páníček neustále pracoval a dal jim dostatek času, aby se jak říká, vylítal, nejde. A realita bohužel často ukazuje, že si lidé pořídí plemeno, o kterém nic neví a svoje síly přecení,“ poznamenává kynolog.

Útoky na člověka

Podle statistik Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) vyhledalo v loňském roce lékařské ošetření po napadení psem 629 lidí. Je to méně, než tomu bylo deset let nazpět, kdy lékaři zaevidovali 1117 zranění. Přesto se ale jedná stále o vysoké číslo. Je například pětkrát vyšší než nové případy spály nebo srovnatelné s nově diagnostikovanými pacienty s mononukleózou.

Nejhorší zranění jsou diagnostikována u dětí do čtyř let. „Jsou totiž vzrůstem malé, takže jim psi často zaútočí na hlavu a krk,“ uvádí ve svých materiálech ÚZIS. U dětí do čtyř let představují poranění hlavy a krku až dvě třetiny všech úrazů vzniklých pokousáním psem,“ stojí v příručce Aby pes nekousl, kterou Ústav vydal.

Některá napadení vedla v minulosti ke smrti, po vážném poranění hlavy a vykrvácení z hlavních tepen na krku. Důvodem častého zranění dětí je jejich bezelstnost a neopatrnost, s jakou ke psovi přistupují, když se ho snaží dotýkat nebo si vynutit pozornost. Zároveň nedokážou rozeznat signály psa, kterému se pozornost nezamlouvá.

Proti zákonu

Pokud nastane situace, kdy pes napadne člověka nebo i jiného psa či zvíře, v podstatě vždy se jedná o porušení občanského zákoníku. Je to přestupek proti občanskému soužití a poškozený může vymáhat škodu. Jan Hrušínský na dotaz Deníku vyloučil, že by kontaktoval policii. „Už se tím nechceme zabývat,“ shrnul stručně.

Majitel psího útočníka přitom z pohledu práva nemůže čekat velké zastání. Paragraf 2933 Občanského zákoníku říká, že vlastník psa je vždy odpovědný za způsobenou újmu a má i povinnost uhradit případnou škodu. Podle soudního znalce Stanislava Beníška bývají někdy útoky psů kvalifikované i jako trestné činy. „Nejčastěji jako neúmyslné ublížení na zdraví. Nicméně byly i případy, kdy to bylo překvalifikováno na úmyslné, když se prokázalo, že majitel psa na napadeného štval,“ poznamenává.

Výjimku mohou mít pouze zvířata, která slouží k výkonu povolání či obživě nebo jako asistent pro zdravotně postiženého. I tady ale bývají někdy soudy přísné. Například v roce 2016 rozhodl Okresní soud v Trutnově o tom, že je vinným z ublížení na zdraví z nedbalosti i policejní psovod. Během venčení mimo službu zaútočil jeden z jeho psů na ulici na ženu.

Policistovi udělil soud pokutu tři tisíce korun, s odůvodněním, že porušil jak občanský zákoník, tak pokyny služební kynologie. „Umožnil při venčení dvou policejních psů jejich volný pohyb bez náhubku, přičemž služební pes za situace, kdy jej obviněný nemohl pro větší vzdálenost řádně sledovat a bezpečně ovládat, zaútočil,“ zdůvodnil okresní soud své rozhodnutí. Policista se nakonec odvolal až k Nejvyššímu soudu, který rozhodnutí soudu nižší instance zrušil, soudní spor ale trval další čtyři roky.