Začínal u burácejících motorů, pak hasil autobus těsně před důchodem

Začínal u burácejících motorů, pak hasil autobus těsně před důchodem Když začal zhruba před padesáti lety opravovat linkové autobusy stačil mu k tomu šroubovák a kladivo. Neztratil ale krok s nejmodernější technikou a stal se dílenským mistrem. Teď si Jaroslav Kulíšek z Krumvíře těžko zvyká na volný režim v důchodu. close info Zdroj: Václav Bukovský zoom_in Celý život pracoval pro jednoho zaměstnavatele. „Nenajde se moc lidí, kteří jsou věrni jednomu podniku a pílí se vypracovali na jedničku v oboru. Jara se každému snažil vyhovět, pomoct, byl vždy usměvavý. Vzorně pečoval o naše autobusy,“ bude ho postrádat i Václav Bukovský, řidič společnosti Bors v Hustopečích, kde Kulíšek pracoval. Nikdy ho ani nenapadlo, že by šel pracovat jinam. Začínal u takzvaných kulatých autobusů s motorem vpředu. close info Zdroj: wikipedie.org zoom_in Pamětníci si vybaví obrovskou kopuli, která ho skrývala uvnitř autobusu. „Ze začátku to byly československé Škody 706 RTO, všechno v nich bylo mechanické a jednoduché na opravu. Nebylo třeba nijak speciální nářadí. Pak přišly modernější a hranatější Karosy ŠL11. Byly tam nové sedačky a motor byl uprostřed mezi nápravami,“ vzpomíná autobusák. A srovnává. „Dnes je vše v elektronice, autobus má dvacet samostatných řídících jednotek a opravy se provádí pomocí počítače. Dnešní mechanik si musí rozumět s elektronikou. Naštěstí ve firmě jednoho špičkového máme,“ podotýká. close info Zdroj: wikipedie.org zoom_in Dělával i v noci, někdy i třikrát do týdne, držel šestnáctihodinové služby. „Autobusy musí být v dědinách v určitou dobu, lidi musí zavézt do práce, děcka do škol. Snažili jsme se, aby je dovezli včas a bezpečně,“ má jasno. Jeho rukama prošla řada učňů, které zapracoval. „Dřív si podnik vychovával svoje zaměstnance už na škole. Chodili na praxi, pracovali přímo v provozu a pak, když nastoupili, byli už plnohodnotnými zaměstnanci. Dnes přicházejí bez zkušeností,“ srovnává. close info Zdroj: Deník / Stulír Drahomír zoom_in Nejtěžší okamžiky prožíval paradoxně před odchodem do důchodu. „Vezl jsem autobus na opravu a v kopcích a zatáčkách u Boleradic odešlo turbo, začal hořet. Oheň se podařilo uhasit až druhým hasičákem. Myslel jsem, že mě raní mrtvice, a říkal jsem si, Ježíši, teď před důchodem mi shoří autobus. Naštěstí jsem ho zachránil. A potěšilo mě, že to pak ocenilo i vedení firmy. Nejhorší ale bylo, že jezdila kolem auta a nikdo nezastavil. Až jedna mladá maminka s dítětem, zavolala hasiče. Přijelo jich pět jednotek. Byla to už spíš psychická podpora, ale důležitá. Autobus už zase jezdí,“ vzpomíná Kulíšek. close info Zdroj: DENÍK/ Drahomír Stulír zoom_in Teď se doma věnuje vnukovi, kterého vodí do školky, opravuje dům a těší se na jaro, až začne zvelebovat zahradu a vinohrad. Vzpomíná na partu lidí, se kterými pracoval. „Dřív jsme si byli blíž. Když jsme skončili v práci, jeli jsme společně třeba na hody na Vrbicu nebo do Krumvíře,“ vybavuje si. Dnes je to podle něj hektičtější. „Skloubit odjezdy autobusů s opravami je časově i psychicky náročné. Linky nesmí mít zpoždění,“ nepřipouští opak. Jeho recept na věrnost profesi i zaměstnavateli je trpělivost. „Také zapálenost k práci a vydržet,“ doporučuje muž. close info Zdroj: Václav Bukovský zoom_in

Začínal u burácejících motorů, pak hasil autobus těsně před důchodem