Kliknutím zvětšítePřed pěti lety vydala britsko-indická spisovatelka Piu Eatwellová knihu Black Dahlia, Red Rose, jež se stala okamžitě bestsellerem a její dosud nejslavnější prací. Aby také ne: Eatwellová totiž přišla s tím, že "vyřešila nejznámější nevyřešenou vraždu v Americe" - že zjistila, kdo před 75 lety skutečně zabil tehdy dvaadvacetiletou Elizabeth Shortovou.
Nahé mrtvé tělo mladé ženy, rozpolcené na dvě části, bylo nalezeno ráno 15. ledna 1947 v Los Angeles, na jižní straně Norton Avenue mezi ulicí Coliseum Street a Západní 39. ulicí, nedaleko pozdější obytné čtvrti Leimert Park, v té době ještě zdaleka nedostavěné.
Od začátku bylo zřejmé, že jde o dílo brutálního psychopatického vraha: nohy mladé ženy byly chirurgicky přesným řezem odděleny v pase od trupu, její tělo bylo naaranžováno do "svůdné" pozice s rukama za hlavou, z ženiných prsou a stehen byly vyřezány kusy masa a její rty byly po stranách rozříznuty až k uším, takže připomínaly děsivý škleb "Jokera" či "Žolíka" z komiksů o Batmanovi.
Začal jeden z nejpodivnějších a nejzáhadnějších případů v dějinách americké policie. Ačkoli losangeleská policie zahájila rozsáhlé a mnohaleté vyšetřování, v jehož průběhu bylo prověřováno na 150 podezřelých, nikdo nebyl kvůli této vraždě stíhán. Život i smrt mladé ženy se zařadily mezi americké poválečné legendy.
Život Černé Jiřiny
Elizabeth Shortová se narodila 29. července 1924 v Bostonu jako třetí z pěti dcer Clea a Phoebe Shortových. Často se zmiňuje její ctižádostivá touha stát se slavnou herečkou, ale až do své smrti se ve filmovém průmyslu nijak neprosadila - není ani známo, že by v něm nějak působila.
Přezdívku Black Dahlia (Černá Dahlia, případně Černá Jiřina, neboť slovo dahlia je i označení pro tuto květinu) získala až posmrtně. Její vznik inspiroval pravděpodobně detektivní film The Blue Dahlia, natočený v noir stylu a uvedený do kin v roce 1946, v němž se rovněž řešila záhadná vražda.
Je třeba říci, že Elizabethin život byl plný nečekaných zvratů již od dětství. Jejího otce, majitele miniaturního golfového hřiště, těžce zasáhla velká hospodářská krize v roce 1929, při níž přišel o většinu úspor i klientů. V roce 1930 tak jednoho dne zaparkoval své auto na mostě a už ho nikdy nikdo neviděl. Nejdříve se mělo za to, že spáchal sebevraždu skokem do řeky, po několika letech se však ukázalo, že z místa odešel a přesídlil do Kalifornie.
Po otcově zmizení se Elizabethina matka i se všemi dcerami přestěhovala do Medfordu, kde začala pracovat jako prodavačka v knihkupectví. Elizabeth trpěla od dětství astmatem a bronchitidou, proto od 16 let trávila zimu na Floridě a do Medfordu se vracela na zbytek roku.
Když rodina znovu našla v kalifornském Valleju ztraceného otce, odstěhovala se Elizabeth v 19 letech za ním a následovala ho i do Los Angeles, kam se ještě týž rok přestěhoval. Brzy na to si ale našla vlastní bydlení v Santa Barbaře, kde ji 23. září 1943 zatkla policie kvůli tomu, že jako nezletilá požívala alkohol. Policie ji poslala k matce do Medfordu, odkud Elizabeth záhy zamířila do svého zimního útočiště na Floridě.
Tam se seznámila s majorem armádního letectva Spojených států Matthewem Michaelem Gordonem mladším, který ji údajně podle jejího dopisu přátelům požádal o ruku s tím, že svatba bude v Indii, jakmile skončí válka. Jeho nabídku prý vyslyšela, ale Gordon bohužel dne 10. srpna 1945 v Indii tragicky zahynul při havárii svého letadla. Japonsko kapitulovalo týden poté.
V roce 1946 se Elizabeth Shortová rozjela do Los Angeles, aby navštívila svého známého z Floridy Josepha Gordona Ficklinga. Ve městě se usadila a prožila v něm posledních šest měsíců svého života.
Setkání s vrahem
Někdy v té době začala chodit s ženatým pětadvacetiletým obchodníkem Robertem "Redem" Manleyem. S ním také podnikla krátkou cestu do San Diega, odkud se oba vrátili 9. ledna 1947.
Manley později vypověděl, že ji vysadil ze svého auta v hotelu Biltmore v centru Los Angeles, kde se prý měla odpoledne sejít s jeho sestrou z Bostonu, která přijela na návštěvu.
Někteří zaměstnanci hotelu si při pozdějších hovorech s policisty vzpomněli, že Shortová využila telefonu v hotelovém foyer a s někým mluvila. Krátce poté ji údajně viděli návštěvníci koktejlového baru Crown Grill Cocktail Lounge na 754 South Olive Street, vzdáleném asi 600 metrů od Biltmoru. Pokud to byla skutečně ona, bylo to zřejmě naposledy, kdy ji viděl živou ještě někdo jiný než její vrah.
Hrůzně zohavené Elizabethino tělo objevila 15. ledna 1947 přibližně v deset hodin ráno místní obyvatelka Betty Bersingerová, která se šla se svou tříletou dcerou projít. Původně se domnívala, že jde o nějakou vyřazenou figurínu z obchodu. Když si uvědomila, co má skutečně před sebou, zavolala z nedalekého domu policii.
Začíná vyšetřování
Podle soudních lékařů zemřela dívka asi deset hodin předtím, než byly objeveny její pozůstatky, takže k její vraždě došlo zřejmě někdy kolem půlnoci z 14. na 15. ledna 1947.
Zvláštní bylo to, jak pečlivě vrah své dílo "aranžoval". Na nahém těle nebyly nikde stříkance krve, protože vrah je celé umyl. Odříznutou spodní polovinu dívčina těla položil přesně stopu od horní a vyhřezlá střeva "úhledně" zastrkal pod hýždě. Do vagíny jí zastrčil růži. Ruce za hlavou složil do pravého úhlu, nohy roztáhl. Výsledek měl vypadat zřejmě tak, jakoby mrtvá a rozřezaná dívka někomu pózovala.
Poblíž těla detektivové našli na zemi ještě otisk paty mezi stopami pneumatik a o kus dál se našel i pytel s cementem, mokvajícím krví.
Podle pitvy oddělil pachatel trup od nohou chirurgickou technikou zvanou hemikorporektomie, která se používala ve 30. letech. Řez byl proveden až na mrtvém těle, příčinou smrti byly podle pitevního nálezu mnohačetné údery do hlavy a obličeje, spojené s pořezáním tváře. Pitva nevylučovala ani znásilnění, žádné sperma se ale nenašlo.
Totožnost dívky byla zjištěna podle otisků prstů, které už měla policie díky jejímu předchozímu zatčení v roce 1943 ve své databázi.
Novináři udělali z vraždy senzaci
Objev těla na veřejném místě bohužel okamžitě přilákal pozornost davu náhodně přihlížejících i všudypřítomných reportérů, kteří se začali předhánět v tom, kdo bude mít větší senzaci. Jako jedna z prvních se dostala ke zohavené mrtvole Aggie Underwoodová, reportérka listu Los Angeles Herald-Express (později jedna z vůbec prvních šéfredaktorek velkých deníků v dějinách americké žurnalistiky), a pořídila několik fotografií těla i místa činu.
Reportéři Los Angeles Examiner (stejně jako Herald-Express patřícího do portfolia mediálního magnáta Williama Randolpha Hearsta) zase bezprostředně po odhalení dívčiny totožnosti kontaktovali Elizabethinu matku v Bostonu a namísto kondolence jí oznámili, že její dcera právě vyhrála soutěž krásy. Pod touto záminkou z ní pak vytahali co nejvíce osobních informací, a teprve poté jí sdělili, že její dcera byla ve skutečnosti zavražděna.
Nabídli jí také, že jestli chce do Los Angeles pomoci s policejním vyšetřováním, zaplatí jí letenku i ubytování. Byl v tom ale zase trik, protože novinám nešlo o to, aby ženě nebo policii pomohly, ale aby si svůj cenný zdroj informací udržely pro sebe a jiní novináři se už k němu nedostali.
Brzy na to začaly v titulech Hearstova vydavatelství vycházet senzační texty popisující například Elizabethiny šaty, jež měla na sobě naposledy před smrtí, jako "těsnou sukni a průsvitnou halenku".
Bulvární přístup, který začal dělat z oběti sexuální symbol, výrazně přispěl k obrovskému zájmu veřejnosti o tento příběh, bohužel však nikoli k odhalení pachatele.
Hlásí se pachatelé
Monstrózní mediální poprask, jenž brutální, ale sexuálně dráždivá vražda vyvolala, měl za efekt to, že novinám i policii se začali hlásit nejrůznější podivíni s tím, že zločin spáchali právě oni. Už 21. ledna se ozval jeden údajný pachatel anonymním telefonátem Examineru a přislíbil, že jim poštou pošle "nějaké suvenýry" z vraždy.
Dne 24. ledna skutečně přišel do redakce balíček, obsahující mimo jiné Elizabethin rodný list, vizitky, fotografie a adresář, na jehož obalu bylo vyraženo jméno Mark Hansen. Noviny tentokrát předaly svůj "úlovek" policii, která zjistila, že balíček byl podobně jako tělo zavražděné velmi pečlivě vyčištěn benzínem, takže ho skutečně mohl poslat přímo její vrah.
Dne 14. března pak správce pláže našel na útesech u Breeze Avenue hromádku mužského oblečení zatíženou botami, v jedné z nichž byl na útržku papíru napsán zřejmě sebevražedný vzkaz: "Pro toho, jehož se to může týkat: Čekal jsem, že mě policie chytí za vraždu Černé Dahlie, ale nestalo se tak. Jsem příliš velký zbabělec, abych se udal, takže tohle je pro mě nejlepší způsob, jak to vyřešit. Nemohl jsem si pomoct kvůli tomu nebo tamtomu. Promiň, Mary."
Bohužel, nalezené oblečení nevedlo k vypátrání totožnosti jeho nositele. Policie začala prověřovat také Marka Hansena, jehož jméno se našlo na adresáři v záhadném balíčku. Ukázalo se, že jde o místního bohatého "majitele nočního klubu a divadla", což byla velmi častá zástěrka pro kuplířství, který Elizabeth dobře znal, protože bydlela ještě s několika kamarádkami v jeho domě.
Jedna z nich jménem Ann Tothová vypověděla, že Hansen se chtěl s Elizabeth několikrát vyspat a ona ho odmítla, takže důvod k vraždě mohl mít. Další vyšetřování ho ale podezření zbavilo.
A nenašel se ani nikdo jiný. Přestože policie nakonec vytipovala okruh zhruba 150 podezřelých, kteří mohli mít důvod a možnost se dívky zbavit, ani u jednoho se jí nepodařilo vraždu prokázat. Případ zůstal nevyřešený. Pokud nemá pravdu Eatwellová.
Nejpravděpodobnější pachatel?
Podle pět let staré knihy spisovatelky Eatwellové spáchal vraždu Leslie Duane Dillon, bývalý pohřební asistent, který v době zločinu pracoval jako poslíček a s Elizabeth Shortovou se povrchně znal.
Spisovatelčinu verzi podpořil před třemi lety v rozhovoru pro Fox News i policista Buzz Williams, jehož otec, Richard F. Williams, patřil kdysi k losangeleskému protigangsterskému oddělení a podílel se na vyšetřování Elizabethiny vraždy. Podle Buzze prý s kolegy vyšetřoval i Dillona a skutečně ho považoval za nejpravděpodobnějšího pachatele.
"Leslie Dillon popsal v dopisech policejnímu psychiatrovi doktoru Paulu De River některé okolnosti, které mohl znát pouze vrah nebo někdo, kdo byl u vraždy přítomen," uvedl pro Fox News Buzz Williams.
Psychiatr De River v té době připravoval knihu o sadismu a Dillon se mu ozval sám s tím, že by mu mohl pomoci, protože se prý hluboce zajímá o psychopatické případy, jako je vražda Černé Dahlie. Když FBI zjistila, že tehdy sedmadvacetiletý mladík zná některé podrobnosti z vraždy, jež nebyly nikdy zveřejněny, okamžitě se stal jejím podezřelým číslo jedna.
"Uvedl třeba, že Elizabeth byla pravděpodobně zavražděna v motelovém pokoji, a popsal způsob jak," upozornil Williams.
Podle Eatwellové, jež ve své knize prostudovala většinu archívních informací, mohla být Elizabeth Shortová skutečně zabita v motelu Aster Motel, v němž měl pobývat i Dillon. Majitelé motelu podle ní přiznali, že jednu z chatek tehdy našli zacákanou krví a výkaly. Několik svědků prý také potvrdilo, že v motelu zahlédli krátce před Elizabethiným zmizením tmavovlasou ženu, která jí rysy odpovídala.
Podle Buzze Williamse se psychiatr De River rozhodl po dohodě s Buzzovým otcem Dillona hypnotizovat a nechat ho v tomto stavu celý zločin převyprávět, ale když se muž v hypnóze stále více a více vzrušoval, vyděsilo to doktora natolik, že experiment přerušil a vyběhl z místnosti.
Dillon měl také dobře znát většinu míst spojených s nálezem těla a dalších věcí zavražděné dívky. Její boty a kabelka se našly krátce po vraždě vyhozené v odpadkovém koši před kavárnou, která byla jen dva bloky od jeho bydliště. Muž znal velmi dobře i park, v němž bylo nalezeno tělo, a často jím procházel.
A motiv Dillonova činu? Kupodivu to neměla být jeho sexuální obsese, ale byl na vraždu najatý. Podle Williamse se Shortová pravděpodobně zapletla s gangem, který v té době vykrádal v Los Angeles hotely a k němuž patřil jako tipař i Dillon. Když zjistila, co jsou její noví známí zač, začala být gangu nebezpečná, takže jeho šéfové nařídili Dillonovi její odstranění. Netušili ovšem, že tímto úkolem pověřují sadistického sexuálního devianta.
Vražda zůstává neprokázána
Spáchání vraždy se mu ale přesto nepodařilo dokázat, na čemž měla podle Williamse lví podíl vzájemná rivalita mezi detektivy z oddělení vražd a z protigangsterského oddělení, které s podezřením na Dillona přišlo.
"Detektivové z oddělení vražd pustili Dillona z vazby a řekli, že proti němu nemají dost důkazů," popisuje Williams. "Tátu to strašně naštvalo. Měl pocit, že ho nechali jít schválně, protože se jim nelíbilo, že protigangsterské není dost uctivé k jejich vyšetřování. Byl z toho hodně rozrušený."
Pro pořádek je třeba ještě dodat, že Eatwellové kniha není ani zdaleka první, jež tvrdí, že odhalila pachatele této vraždy. V roce 2003 vydělal velké peníze na vlastní knižní verzi dávného zločinu bývalý detektiv Steve Hodell, který za pachatele označil svého otce, psychiatra George Hodella (rovněž podezřívaného už vyšetřovateli).
"Vím, kdo zabil Černou Dahlii - můj vlastní otec," řekl v roce 2016 Steve Hodell britskému deníku The Guardian. Podle americké policie se však prý již podobných obvinění objevilo na pět set. Jisté zůstává jediné - že vražda nikomu prokázána nebyla.
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
