Rodina Nesterenkových věděla, že nemůže zůstat ve vesnici, hned v tom okamžiku, co se dozvěděla o obsazení hlavního města oblasti Chersonu. S příchodem ruských vojsk a důstojníků zpravodajské služby FSB se podle místních představitelů a skupin na ochranu lidských práv v regionu rozmohlo mizení a zadržování místních starostů, novinářů a civilistů. „Bylo na čase dostat se z okupovaného území do bezpečí, abychom přežili,“ sdělila CNN Julia. 

Po tom, co Rusové obsadili její vesnici Verchnij Rohačyk, se s mužem a synem začala bát, co bude dál. S pouhým batohem na zádech a důležitými doklady se proto vydali zdánlivě nejjednodušší cestou do oblastí ovládaných Ukrajinou. Tříčlenná rodina a dalších jedenáct lidí se 7. dubna nalodili na evakuační člun provozovaný místním obyvatelem, aby se přeplavili přes řeku Dněpr z Ruskem okupované jižní části Chersonské oblasti na Ukrajinou kontrolované území na druhé straně toku.

Mariupol, přístav na pobřeží Azovského moře, čelí každodennímu bombardování
Klíčový Donbas: Důvodů, proč se Rusko snaží obklíčit východ Ukrajiny, je několik

Převoz lodí z břehu rybářské vesnice Pervomaivka měl být rutinou. Podle Oleksandra Vilkula, náčelníka vojenské správy Kryvého Rihu v sousední Dněpropetrovské oblasti, to byla již sedmá evakuační cesta lodí z této vesnice do oblasti na severním břehu Dněpru.

Krátká pouť do bezpečí se podle Julie a tří dalších přeživších ale změnila v krvavou lázeň. Ruské rakety a střelba se zaměřily na loď poté, co neúmyslně vplula do frontové linie.

Plavba smrti

Když navigátor lodi naznačil, že se skupina přiblížila k Ruskem držené vesnici Osokorivka, ranní ticho brzy prořízl zvuk vybuchujících raket, uvedli přeživší. Vladimir se sesunul do Juliiny náruče a krvácel. „Můj manžel za mnou na mě také padl, když ho střelili do hlavy,” řekla Julia pro CNN. Její hlas byl tichý a monotónní, zdánlivě zbavený emocí.

Při útoku byli toho dne zabiti čtyři lidé. Oleh byl mezi třemi, kteří zemřeli přímo na lodi. Vladimir podlehl zranění krátce poté v nemocnici. Další obětí byla právnička, která se údajně vydala do Chersonské oblasti zachránit svého syna a doručit humanitární pomoc.

Roman Šelest, vedoucí prokuratury východního okresu Kryvyj Rih, sdělil CNN, že člun vplul do frontové linie mezi ruskými a ukrajinskými silami a byl ostřelován 70 metrů od břehu. Jeden z přeživších, který si z obav o bezpečnost nepřál být jmenován, vysvětlil, že se člun ztratil v kouřové cloně, kterou pravděpodobně vytvořili Rusové. Toto tvrzení se ale nepodařilo ověřit.

„Střelba byla provedena pomocí vícenásobného raketového odpalovacího systému, pravděpodobně Grad, ale přesný typ zbraně bychom byli schopni říct až po dokončení vyšetřování,“ dodal Šelest.

Fotografie následků útoku ukazovaly něco, co vypadalo jako zbytky rakety na břehu, a díry po kulkách a střepinách v trupu lodi. „Na základě střel a munice, které jsme viděli v oblasti a na pobřeží, jsme mohli zjistit směr střelby. Přicházela z jihu. To je území, které v této době okupovaly a kontrolovaly ozbrojené síly Ruské federace,“ konstatoval prokurátor Šelest.

CNN požádala o komentář ruské ministerstvo obrany. To od počátku války opakovaně popírá, že by na civilisty útočilo. Jejich tvrzení ale vyvracejí ověřené útoky, při nichž umírali ukrajinští občané.

Trauma a rozmazané vzpomínky

Trauma z útoku na loď si kromě Julie odnesli i další přeživší. „Bylo to náhlé, všichni byli v šoku,“ řekl jeden z nich. Ten se vyhnul střepinám a se štěstím přežil proto, že v prvních okamžicích bombardování vypadl z lodi. „Měl jsem na sobě těžké boty, které mě okamžitě stáhly na dno,“ vysvětlil.

Ukrajinští vojáci po útoku začali křičet ze břehů, házeli zbraně na zem a brodili se do vody, aby lidem pomohli. Dostat se na břeh podle jednoho z cestujících trvalo až patnáct minut.

Šok z tohoto okamžiku a následné trauma způsobily, že jsou Juliiny vzpomínky na událost rozmazané. „Nevím, proč na nás stříleli. Nechápali jsme, co to bylo za zvuky. Nechápala jsem, co se děje. Byla jsem prostě v mlze,“ sdělila.

Zničená budova v ukrajinském Mariupolu na snímku z 13. dubna 2022
Boje na východě Ukrajiny budou připomínat druhou světovou válku, říká analytik

Vzpomněla si ale, jak vojáci našli tělo jejího manžela a položili ho na pláž. Její syn Vladimir byl stále naživu, ale těžce zraněný. „Dýchal, měl těžké zranění hlavy a ztratil hodně krve. Odvezli jsme ho do čtyřicet kilometrů vzdálené nemocnice, co byla nejblíž,“ vybavovala si hrůzný zážitek. „Byl operován. Stále byla naděje, že ho zachrání. Ale lékaři později řekli, že to bylo zranění neslučitelné se životem,“ dodala.

Žena nyní žije u příbuzných v oblasti ovládané Ukrajinci, kde také pohřbila svého syna a manžela. „Chtěli jsme, aby tato cesta byla únikem před okupací. Bylo to pro nás jako světlo na konci tunelu. Už pro nás bylo nesnesitelné žít tam, kde jsme byli,“ popsala. „Tato válka zničila mou rodinu, můj život. Zabíjení lidí musí přestat. Okamžitě,“ vyzvala žena.

Válečný zločin

Den po útoku označila Ljudmila Denisovová, zmocněnkyně ukrajinského parlamentu pro lidská práva, ostřelování lodi za válečný zločin a zločin proti lidskosti. Náčelník vojenské správy Kryvého Rihu Vilkul v rozhovoru pro CNN upozornil, že Rusové dělají vše pro to, aby civilisty z okupovaných území nepustili, protože se zřejmě bojí, že tito lidé promluví o tom, co se tam děje.

Nesterenkovi jsou jen jednou z mnoha rodin na Ukrajině, jejichž životy byly vykořeněny nebo zničeny ruskou invazí. Podle agentur OSN je v zemi vnitřně vysídleno více než 7,1 milionu lidí. Podle posledních údajů ukrajinské generální prokuratury bylo od začátku války zabito nejméně 198 dětí a přes 355 jich bylo zraněno.