Přístavní město Mariupol se stalo jedním ze symbolů ruské agrese. Je obléháno a útočí se na něj ze země, vzduchu i moře. Jedním z nejkrutějších činů armády Vladimira Putina bylo bombardování místní porodnice, které svět označil jako válečný zločin. Lidé jsou ve městě odstřiženi od elektřiny i plynu a trpí nedostatkem vody i potravin. Od začátku války zemřelo v Mariupolu podle ukrajinských odhadů téměř pět tisíc lidí. Mnozí z nich jsou pohřbíváni v masových hrobech. 

Proruští separatisté dohlížejí na odchod civilistů z Rusy obléhaného Mariupolu
Jako bych to ráno zemřela. Teenageři z Mariupolu podali šokující svědectví

Děsivých svědectví ze symbolu války, Mariupolu, je nespočet. V posledních dnech svět obletěly zápisy z deníku tamní dospívající dívky, které na sociálních sítích zveřejnila bývalá ukrajinská gymnastka Podkopajevová. Na Twitteru je poté v anglickém překladu sdílela Daria Kaleniuková, výkonná ředitelka a spoluzakladatelka Centra pro boj proti korupci na Ukrajině. 

Příběh Káťi, která kvůli válce přišla o matku, začali lidé na sítích okamžitě ve velkém sdílet. Mnozí její zápisky připodobňují k deníkům dětí a mladistvých z koncentračních táborů a měst okupovaných nacisty ve druhé světové válce. 

Zápisky šestnáctileté Káťi

„Znáte ten pocit, když to bolí? Jednou jsem se zamilovala do kluka, ale on mi lásku neopětoval, myslela jsem si, že tohle je ta bolest. Ale ne, víte, co bolí? Když vám před očima umírá matka.“

„Můj bratr neustále chodil za mámou a říkal jí: Maminko, nespi. Zmrzneš.“

„Nikdy nenavštívíme její hrob. Zůstala tam dole, ve vlhkém tmavém sklepě. Ve stejném sklepě, kde jsme spali, chodili na záchod a jedli.”

„Jednou strýc Kolja chytil holuba, usmažili jsme ho a snědli. A pak jsme všichni zvraceli.“

„Maminka se držela do poslední chvíle, ale tři dny před naší evakuací zemřela. Řekla jsem bratrovi, že spí a že ji nemá budit. Ale on to zřejmě všechno pochopil a došlu mu, co se stalo.“

„Umřela nám sousedka, nemohli jsme ji vynést ven a ona začala smrdět. Když se to nahoře trochu uklidnilo, strýc Kolja ji vynesl ven, a už se nevrátil. Přišel tam o život. Maminka hodně plakala. Po tátově smrti byl strýc Kolja její nejbližší člověk.“

Civilisté ve válkou zničených ulicích Mariupolu
V Mariupolu zažili peklo. Syn z toho teď schovává jídlo po bytě, říká Ukrajinka

„Mrtvoly strašně smrdí. Byly všude. Zakryla jsem bratrovi oči maminčiným šátkem, aby to neviděl. Když jsme utíkali, několikrát jsem se málem pozvracela. Už nevěřím v Boha. Kdyby existoval, nedopustil by, abychom tolik trpěli.“

„Moje máma nikdy, nikdy neudělala nic špatného. Chodila do kostela. Strýc Kolja dokonce přestal kouřit, aby maminka nebyla nervózní, že hřeší. A ten váš Bůh ji vzal pryč. Kněz říkal, že teď slouží Bohu, ale bylo by lepší, kdyby mu sloužila tady, aby nás vychovávala.“

„Nenávidím Rusko. Můj vlastní strýc tam žije. Dnes mi řekl do telefonu: Káťa? Jaká Káťa? Já nikoho takového neznám. Jaká válka, jaká Káťa? A pak napsal z vypalovacího telefonu: Káťo, nepiš mi. Je to nebezpečné pro mě i mou rodinu.“ 

„Nenávidím je! Vždyť to byla jeho sestra! Jak je to možné? Myslím, že se však jednou vrátím do Mariupolu. A budu žít na stejném místě. A pokaždé, ve stejný čas, budu chodit do sklepa nového domu, abych tam položila květiny.“

„Je to tak děsivé, když děti pláčou, v úkrytech vás totiž nesmí být slyšet. Tyhle zrůdy hledaly lidi ve sklepích a zabíjely je. Ti, kteří přežili, říkali, že ruská armáda dokázala znásilňovat děti a staré lidi, a dokonce i mrtvoly. Pokud existuje Bůh, proč to dovoluje?“

Pohled na zničenou ulici na Ukrajině po bombardování ruskou armádou.
Rozstříleli mě od pasu dolů. Ženu napadl ruský voják, z ulice ji odtáhli sousedé

„Už nechci žít. Nejspíš nás teď rozdělí. A možná už svého bratra neuvidím. Proč? Proč se nás Putin rozhodl zachraňovat? Žili jsme si dobře, dokonce jsme si koupili auto. Strýc Kolja mi slíbil, že mě naučí řídit. Jenže auto lehlo popelem a náš byt je v troskách.“

„Chci umřít, ale nemůžu. Objímejte své děti! Jinak si nebudou pamatovat ani vaši vůni, až zemřete. Jestli tohle vydržím a později budu mít děti, budu je pořád objímat.“