„Ještě vydrž, uvidíš, za chvilku tady budou. Chtěl jsi na vojnu? Chtěl! Tak aspoň vidíš, jak se asi ti vojáci měli,“ odpovídá mu asi sedmiletý hoch. Dědeček se jen směje. Pobrukuje si slova písní, které hraje na harmoniku jedna ze členek historického vojenského klubu.

Starovičky se vracejí o čtyřiasedmdesát let zpátky v čase. Polní kuchyně, vojenská technika, všude kolem uniformy. Kozáci, kteří neúnavně tančí svůj typický tanec. Oslavy výročí osvobození od fašismu přilákaly o první květnové neděli k pomníku s tankem T34/85 asi dvě stovky lidí. Je mezi nimi i Jana Maráková s manželem, kteří dorazili z Olbramovic na Znojemsku. „Udělali jsme si výlet. Ve Starovičkách jsme poprvé. Moc obdivujeme autentické uniformy vojáků a také zapálení členů vojenských klubů. Navíc si s manželem myslíme, že je třeba si válečné události i více než sedmdesát roků po jejím skončení připomínat,“ říká Maráková.

Ta jako mnoho dalších obdivuje ceremoniální uniformy kozáků z Kubáně. „Tato uniforma není klasickou, kterou kozáci v bojích nosili. Měli standardní pěší oděv – vatové kabáty nebo klasické kabátce. Jednou z odlišností od ostatních vojáků však byly typické čepice a také šavle. Ty s sebou nosili především jezdci na koních,“ vysvětluje Saveli Pavlovič Polenin, neboli Pavel Kratochvíl z Klubu vojenské historie – Kubáňští kozáci z Brna a okolí.

Kolem půl čtvrté začínají být lidé nervózní. Netrpělivě očekávají příjezd Nočních vlků, nejstaršího ruského motorkářského klubu. I jeho členové přijedou položit věnce ke starovičskému tanku. „Každou chvíli by tady měli být, zdrželi se při kontrole na hranicích, míří sem z Bratislavy,“ hlásí starovičský starosta Vladimír Drbola.

Krátce nato se z dáli vynoří varovná světla policejních motorek. V jejich závěsu přijíždí za zvuku ruských písní asi stovka motorkářů. I přes desítky policistů, kteří mají za úkol dohlížet na pořádek, se akce nese v poklidu. „A kde jsou teda ti vlci?“ ozývá se zklamaně z davu čtyřletý chlapec…