Předchozí díly seriálu Dietrichštejnové na Mikulovsku ZDE

Svobodný pán Adam z Dietrichsteina (1527 – 1590) se narodil roku 1527 jako syn Zikmunda z Dietrichsteina a Barbory z Rottalu, nemanželské dcery císaře Maxmiliána I. Jeho budoucí závratnou kariéru pravděpodobně příznivě ovlivnila skutečnost, že byl vlastně nelegitimním vnukem císaře a jako takový byl od roku 1543 dvořanem na dvoře jeho syna Ferdinanda I. (1501 - 1564).

Zde se začalo vytvářet věrné spojení Dietrichštejnů s habsburským rodem, které trvalo tři další století. V roce 1548 pan Adam doprovázel do Španělska císařova syna Maxmiliána, kde se ujal regentství země a vypravil se sem s ním ještě roku 1553, to již v úřadu jeho komorníka.

Oblíbenec budoucího císaře Maxmiliána II.

Adam z Dietrichsteina podporoval centralistický program císařů Maxmiliána I. a Ferdinanda II. a spřátelil se s budoucím císařem Maxmiliánem II. (1503 – 1564), který si ho velmi oblíbil a stal se jeho rádcem. V roce 1556 politicky připravoval jeho volbu císařem.

Pan Adam se také podílel na ukončení náboženských válek v Německu, které skončily uzavřením takzvané pasovské smlouvy v roce 1552 a augšburského míru v roce 1555. Maxmilián byl od roku 1526 českým a uherským králem a od roku 1531 byl římským králem. Jeho manželkou byla česká a uherská princezna Anna Jagellonská, se kterou měl patnáct dětí.

V roce 1561 císař vyslal Adama z Dietrichsteina jako svého vyslance do Říma k papežskému stolci. Zde se marně snažil dosáhnout povolení přijímání pod obojí pro Čechy a také zrušení celibátu pro kněze. Jako podporovatel katolicismu působil Adam z Dietrichsteina v letech 1563 až 1571 jako císařský vyslanec a současně i hofmistr princů Rudolfa (budoucího císaře Rudolfa II.) a Arnošta v Madridu. Jejich strýc španělský král Filip II. (1527 – 1598) si totiž vyžádal vyslání svých synovců na vychování, protože nedůvěřoval jejich výchově v Praze nebo Vídni.

V roce 1572 Adam z Dietrichsteina prosadil volbu Rudolfa II. za uherského krále ještě za života jeho otce. Tím si Habsburky velmi zavázal, a císař mu proto roku 1572 umožnil odkoupit malé mikulovské panství (město a osm obcí), které na českého krále spadlo jako odúmrť po smrti bezdětného Kryštofa Kerezceneyho.

V Mikulově se postavil proti nekatolíkům, postupně jim odňal fary a kostely a předal je katolické církvi. Aby donutil ke konverzi odporující nebo váhající měšťany, pozval do města jezuitského misionáře Michala Cardanea. Na druhou stranu se zasloužil o zvelebení svého sídelního města Mikulova, o který poslední majitelé příliš nedbali. V roce 1570 pro něj získal právo osmidenního trhu na čtvrtou postní neděli a od roku 1577 právo pořádat výroční trhy.

Svatba s princeznou z královské rodiny

Vztahy se španělskou královskou rodinou si Adam z Dietrichsteina ještě více upevnil roku 1554, když se ve Svatovítské katedrále v Praze oženil se Španělkou Markétou Margareta de Folch y de Raquensens, princeznou de Cardova (zemřela 23. února 1609), dcerou sardinského místodržitele a dvorní dámou španělské královny.

Se svojí manželkou měl Adam z Dietrichsteina osm dcer a pět synů. Své vztahy s nejvyšší společenskou „smetánkou“ své doby a katolickými rody navázal ještě tím, že svoji dceru Marii provdal, po jejím ovdovění v roce 1584, za Dona Juana de Borja Manoel, markýze de Navarrez (zemřel 29. září 1588) – pravnuka skandálního papeže Alexandra VI. Borgiu. Svou oddanost císaři Maxmiliánovi II. prokázal, když si po jeho smrti vyžádal zvláštní povolení být pohřben u jeho nohou v hrobce chrámu svatého Víta na Pražském hradě. Jeho přání bylo splněno.

PAVEL JUŘÍK (Autor je historik, který se zabývá významnými šlechtickými rody)