Zdroj: Deník / Iva Haghofer
Markéta Gajdová, referentka
Zdroj: DeníkDo Milovic jsem se přestěhovala v září 2015. Pocházím z Mutěnic, bydlela jsem i v Týnci a Břeclavi. Tady se mi žije moc krásně, je zde hezké prostředí, klid. Zkrátka paráda. Z Milovic pochází můj partner. Za jinou obec bych je už neměnila. Pro rodinu s dětmi jde o ideální místo k žití. Máme zde veškeré zázemí, přestože třeba nemáme školu. Ovšem vzhledem k velikosti obce a malému počtu dětí se předpokládá, že budou dojíždět. Problém v tom nevidím, spíš naopak. Děti jsou samostatnější, umějí jezdit autobusem, což se jim bude v budoucnu hodit. Kromě toho máme vše dostupné do deseti kilometrů. Lékaře, obchody, zkrátka vše, co potřebujeme. Když zrovna nezkříží plány koronavirus, koná se tady i množství kulturních akcí. Nechybí zde ani hřiště pro děti nebo třeba tenisové hřiště. Žádná negativa nevidím. S místními vycházím taky moc dobře.
Zdroj: Deník / Iva Haghofer
Antonín Radocha, důchodce
Narodil jsem se v Břeclavi, do Milovic jsem se přestěhoval až za manželkou v roce 1973. Co se mi tady nejvíc líbí? Děvčata! (smích)
S Břeclaví se Milovice srovnat nedají. Když jsem byl mladý, největší rozdíl jsem viděl v nabídce kultury. V Břeclavi jsme se chodívali bavit do Grandu, chodívali jsme i na čaje.
Život v Milovicích je víc o klidu a pohodě. Máme tady postavený domek, v okolí je krásná příroda a lesy. A od té doby, co opravili most přes Nové Mlýny, tady máme už konečně i pokoj od kamionů.
Jediné, co mi dělá starosti, je fotbal. S kamarády se vždycky těšíme na léto, až vyrazíme na zápas na hřiště. Ale teď to s tím fotbalem u nás nějak upadá, byla by chyba, kdyby skončil. Pro nás jsou totiž odpolední fotbaly svátek. Chyběly by mi.
Zdroj: Deník / Iva Haghofer
Božena Leblochová, uklízečka
V Milovicích se mi bydlí moc dobře, žiji tady od malička. Pořád se tady něco děje, jsem spokojená. Je tu klid, pohoda, sem tam i nějaké zajímavé kulturní akce. Bydlet ve městě bych nikdy nechtěla.
Zdroj: Deník / Iva Haghofer
Lubomír Kroupa, pracovník obce a hasič
Ve volném čase jsem hasičem, to je moje obrovská záliba. Hasiče tady máme, takže mi zde nic nechybí. Žije se mi tady dobře už skoro padesát let. Vzhledem k tomu, že i moje manželka je z Milovic, si neumím představit, že bychom snad žili někde jinde. Jsme spokojení.
S lidmi je to různé, jako všude. S některými se vychází snáz, s jinými hůře.
Zdroj: Deník / Iva Haghofer
Josef Hrbáček, důchodce a vinař
Zdroj: DeníkV Milovicích jsem šťastný, i když mám v krvi Valašsko, odkud pocházejí moji rodiče a manželka. Já jsem se tady ale v roce 1946 narodil a celý život jsem tu žil. I moje dvě sestry. Dokonce nyní všichni bydlíme v jedné ulici. Moje žena se mi vždycky směje, že jsme takový domácí peciválové, že jsme se sestrami všichni zůstali pěkně u maminčiny sukně. (smích)