Předchozí
1 z 5
Další

Markéta Gajdová, referentkaDo Milovic jsem se přestěhovala v září 2015. Pocházím z Mutěnic, bydlela jsem i v Týnci a Břeclavi. Tady se mi žije moc krásně, je zde hezké prostředí, klid. Zkrátka paráda. Z Milovic pochází můj partner. Za jinou obec bych je uZdroj: Deník / Iva Haghofer

Markéta Gajdová, referentka

Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Zdroj: DeníkDo Milovic jsem se přestěhovala v září 2015. Pocházím z Mutěnic, bydlela jsem i v Týnci a Břeclavi. Tady se mi žije moc krásně, je zde hezké prostředí, klid. Zkrátka paráda. Z Milovic pochází můj partner. Za jinou obec bych je už neměnila. Pro rodinu s dětmi jde o ideální místo k žití. Máme zde veškeré zázemí, přestože třeba nemáme školu. Ovšem vzhledem k velikosti obce a malému počtu dětí se předpokládá, že budou dojíždět. Problém v tom nevidím, spíš naopak. Děti jsou samostatnější, umějí jezdit autobusem, což se jim bude v budoucnu hodit. Kromě toho máme vše dostupné do deseti kilometrů. Lékaře, obchody, zkrátka vše, co potřebujeme. Když zrovna nezkříží plány koronavirus, koná se tady i množství kulturních akcí. Nechybí zde ani hřiště pro děti nebo třeba tenisové hřiště. Žádná negativa nevidím. S místními vycházím taky moc dobře.

Antonín Radocha, důchodceNarodil jsem se v Břeclavi, do Milovic jsem se přestěhoval až za manželkou v roce 1973. Co se mi tady nejvíc líbí? Děvčata! (smích)S Břeclaví se Milovice srovnat nedají. Když jsem byl mladý, největší rozdíl jsem viděl v nabídce kuZdroj: Deník / Iva Haghofer

Antonín Radocha, důchodce

Narodil jsem se v Břeclavi, do Milovic jsem se přestěhoval až za manželkou v roce 1973. Co se mi tady nejvíc líbí? Děvčata! (smích)
S Břeclaví se Milovice srovnat nedají. Když jsem byl mladý, největší rozdíl jsem viděl v nabídce kultury. V Břeclavi jsme se chodívali bavit do Grandu, chodívali jsme i na čaje.
Život v Milovicích je víc o klidu a pohodě. Máme tady postavený domek, v okolí je krásná příroda a lesy. A od té doby, co opravili most přes Nové Mlýny, tady máme už konečně i pokoj od kamionů.
Jediné, co mi dělá starosti, je fotbal. S kamarády se vždycky těšíme na léto, až vyrazíme na zápas na hřiště. Ale teď to s tím fotbalem u nás nějak upadá, byla by chyba, kdyby skončil. Pro nás jsou totiž odpolední fotbaly svátek. Chyběly by mi.

Božena Leblochová, uklízečkaV Milovicích se mi bydlí moc dobře, žiji tady od malička. Pořád se tady něco děje, jsem spokojená. Je tu klid, pohoda, sem tam i nějaké zajímavé kulturní akce. Bydlet ve městě bych nikdy nechtěla.Zdroj: Deník / Iva Haghofer

Božena Leblochová, uklízečka

V Milovicích se mi bydlí moc dobře, žiji tady od malička. Pořád se tady něco děje, jsem spokojená. Je tu klid, pohoda, sem tam i nějaké zajímavé kulturní akce. Bydlet ve městě bych nikdy nechtěla.

Jiří Pálka, pracovník obce a hasičVe volném čase jsem hasičem, to je moje obrovská záliba. Hasiče tady máme, takže mi zde nic nechybí. Žije se mi tady dobře už skoro padesát let. Vzhledem k tomu, že i moje manželka je z Milovic, si neumím představit, že bZdroj: Deník / Iva Haghofer

Lubomír Kroupa, pracovník obce a hasič

Ve volném čase jsem hasičem, to je moje obrovská záliba. Hasiče tady máme, takže mi zde nic nechybí. Žije se mi tady dobře už skoro padesát let. Vzhledem k tomu, že i moje manželka je z Milovic, si neumím představit, že bychom snad žili někde jinde. Jsme spokojení.
S lidmi je to různé, jako všude. S některými se vychází snáz, s jinými hůře.

Josef Hrbáček, důchodce a vinařV Milovicích jsem šťastný, i když mám v krvi Valašsko, odkud pocházejí moji rodiče a manželka. Já jsem se tady ale v roce 1946 narodil a celý život jsem tu žil. I moje dvě sestry. Dokonce nyní všichni bydlíme v jedné ulici. Zdroj: Deník / Iva Haghofer

Josef Hrbáček, důchodce a vinař

Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Zdroj: DeníkV Milovicích jsem šťastný, i když mám v krvi Valašsko, odkud pocházejí moji rodiče a manželka. Já jsem se tady ale v roce 1946 narodil a celý život jsem tu žil. I moje dvě sestry. Dokonce nyní všichni bydlíme v jedné ulici. Moje žena se mi vždycky směje, že jsme takový domácí peciválové, že jsme se sestrami všichni zůstali pěkně u maminčiny sukně. (smích)