Po nebi plula klínovitá hejna divokých husí, mířící s největší pravděpodobností k rybníku Nesyt, kde mívají v tento čas tradiční depándán. A poněvadž jsem již v pátek odvolil, tak jsem si po konzultaci s Rexem dovolil zvolit program pro tento krásný den. Samozřejmě, než jsem pravomocně rozhodl, nastínil jsem zvířatům několik variant.

Za prvé, kočka dovaří špenát a oloupe vejce. Nu a pes umyje podlahy na chodbě a v kuchyni. Ale znáte to – poruč a udělej si sám. Okamžitě jsem zavrhl variantu poetickou, tvrdící, že husí kejhání do hospody zahání.

Zvažoval jsem několik kouzelných alternativ, ale poté jsem se rozhodl, že spojím brouzdání zlatem spadaného listí s něčím smysluplným. Ano, jde se na houby. Jistě. Obloha je šmolkově modrá, kulisa lesa zářivě probarvená a z háje to voní houbami. Fantazie! Koukněte, tam v tom zrezlém houští hledají shrbené babky babky. A kousek dál, támhle na pasece poseté penízky březového listí se pase stádečko sličných bedel. No a tam, přesně tam jak ukazuji, se vyhřívají slizcí klouzkové.

Ano, přátelé, stále jsme v tom krásném lese mezi Břeclaví a Valticemi. Právě u Rendez–vous jsem si dal rande se statnými hřiby koloději. Ale místo reprezentativních zástupců čeledi hřibovitých se na mě z trávy zubí banda cynických muchomůrek. Pestré klobouky naražené do čela a potutelný úsměv v lupení.

A někteří neřádi se dokonce maskují za mladé růžovky, neboli masáky. Prý abych si dnes připravil lahodnou směs s holubinky vrhavky, hřibu žlučníku, závojnatky olovnaté a dovedl to k chuťové dokonalosti orestovanými plodnicemi vláknice začervenalé. Tůdle! Ať už jste potvory zalezlé v mechu kapradí. Kša, kša!

Rázně jsem zaklapl starý ohmataný Atlas hub tržních a hub jedovatých. A vydal jsem se s písní na rtech sbírat čárky na podtácek.

KAREL KŘIVÁNEK