Když se 10. ledna před devadesáti lety v Horních Bojanovicích Antonín Vojtek narodil, bylo to ještě na obyčejné hliněné podlaze. Dětství prožil pobíháním po lese a v přírodě. A ta mu přirostla k srdci. Dodnes se ostatně zrcadlí v jeho olejomalbách, v jejichž tvorbě neustává ani o svých narozeninách.

„Cítím se jako vinař, který lisuje poslední víno. Ledové, to nejlepší. Devadesát let uplynulo jako voda. Připadá mně to jako období velice krátké. Dlouhé je snad jen z toho pohledu, že doma tatínek ještě tehdy neměl ani přidělaná dřevěná prkna na podlaze,“ směje se vitální oslavenec.

V místech bývalého autobusového nádraží v Břeclavi vznikne několikapatrový a energeticky soběstačný parkovací dům.
VIDEO: Problém pro nový parkovací dům v Břeclavi? Majitel pozemku je s otazníkem

Říká, že se ho na prahu devadesátky dotkla jiná dimenze. „Často vzpomínám na zemřelého kamaráda a spisovatele Jana Kostrhuna, který bydlel v Podivíně přes ulici ode mě. Vymyslel pro mé malování pojem – magie. A já k té magii teď prožívám fantastické věci. Kdyby mě nic nebolelo, tak se cítím na čtyřicet nebo na padesát. Myslí mi to, vše funguje, jak má, maluji i píšu knížky. Bolí mě ale kolena a plotýnka, a to je průšvih,“ vypráví oceňovaný umělec.

Vysokého věku se nebojí. Naopak. Bere jej jako výzvu. „Obavy z něj mají ti, kteří nic nedělají. Já pořád tvořím. Vlastně nepracuji, moje práce je pro mě potěšení. Život jsem měl jako sinusoidu. Jednou jsem byl nahoře, jednou dole. Posledních třicet čtyřicet let se ale držím spíš nahoře na krásné vlně,“ rozplývá se malíř. V životě uspořádal přibližně dvě stě padesát výstav. V Česku i v zahraničí.

Antonín Vojtek se dožívá devadesátky. Fotografie ho zobrazují při práci, s přáteli i v dětství.Antonín Vojtek se dožívá devadesátky. Fotografie ho zobrazují při práci, s přáteli i v dětství.Zdroj: se svolením Jitky Vojtkové

Stále je plný energie a šťastný. Tvrdí, že i díky manželce Jitce, která ho, jak sám říká, chová jako v bavlnce. „Nic po mně nechce. Jen v zimě zatopím v krbu a maluji. A ty krásné obrazy, ty jí potom jako dárek dávám,“ mrká směrem ke svojí múze Vojtek.

Ve svých obrazech se stále vrací ke krajině jižní Moravy, k milované Pálavě, lužním lesům a řece Dyji. Jeho poslední obraz zachycuje kostel svatého Linharta, dominantu zaniklé obce Mušov.

„Prosazuji krásu, laskavost a něhu. To chci lidem ukázat svými obrazy. Pracuji pořád, štětec u mě za celé roky nevyschl, pořád je namočený v terpentýnu. Poslední moje myšlenka byla namalovat kostelíček svatého Linharta a kolem něj stovky bílých poletujících racků. Bude to takové mystické loučení se s krajinou,“ ukazuje v ateliéru redaktorce Deníku.

Vodohospodáři cíleně navýšili odtok z novomlýnských nádrží. Větší průtok je patrný i v řece Dyji v centru Břeclavi.
VIDEO: Podívejte se, jak proudí Dyje v centru Břeclavi. Hráze jsou podmáčené

Současný svět venku vnímá s nadhledem. „Oproti době, v níž jsem se narodil, ve mně budí obrovské rozpory. Třicátá a čtyřicátá léta minulého století byla klidná, ale bídná. Jako kluk jsem mohl chodit celé dny po lesích, nikdo si mě nevšiml a maminka věděla, že jsem v bezpečí. Telefon, televize, rádio? To nebylo, nic nebylo,“ vzpomíná malíř.

Právě tehdy se v něm zrodilo to nejcennější, čeho by si lidé podle něj měli vážit nejvíce. „Získal jsem od maminky pokoru a věkem životní nadhled. To je podstatné. Ať mě potkaly jakékoli trable, třeba rozchody se ženami, nebo problémy se státní policií, vždy jsem je přijal,“ zmiňuje Vojtek.

  • S Antonínem Vojtkem natáčela redaktorka Deníku
Zdroj: Deník/Iva Haghofer

A co že je podle něj receptem na dlouhověkost a to nejpodstatnější v životě člověka? „Umět se radovat, usmívat se a přes všechny problémy zůstat optimistou. Šťastný člověk se pozná podle toho, že se usmívá, i když je sám. Pamatujte si, že je důležité vždy chválit toho druhého, kterého máte ve svojí blízkosti. Nikoho nehanit, nebýt zapšklý, nevraživý a závidět. Naopak," vypráví Vojtek.

A pokračuje: „Přát, dávat a rozdávat radost. To je přece smysl života.“ 

Podívejte se na rozhovor s fotbalistou Pálavy Mikulov Filipem Navrátilem. Celý jej najdete ve spodní části článku.
HOST DENÍKU: Kdysi snil o Barceloně, teď chce Navrátil postup s Mikulovem

Slavit bude výstavami. Rýsuje se jich zhruba pět. Ta první a největší začne v břeclavském muzeu pod Vodárnou 16. května. „Následovat bude výstava o Víkendu otevřených zahrad v Blažovicích 9. června a pak v Muzeu a galerii v Prostějově 4. července. V jednání jsou ještě dva termíny na zámku v Kroměříži a výstava abstrakce v břeclavské Havlíčkově vile. Tu bychom rádi datovali na konec května tak, aby návštěvníci mohli zavítat jak na krajinářskou výstavu pod vodárnu, tak i na abstrakci do vily,“ doplňuje umělcova manželka, a zároveň galeristka, Jitka Vojtková.

Antonín Vojtek

  • narodil se 10.1. 1934 v Horních Bojanovicích, letos slaví 90 let
  • je nazýván malířem jižní Moravy
  • neustále pracuje a vystavuje, na kontě má 250 samostatných výstav v Česku i zahraničí
  • malováním filmových klapek podporuje mladé umělce, filmaře na akci ve Zlíně
  • předloni již podruhé obdržel vyznamenání hejtmana Jihomoravského kraje, Zlatou pamětní medaili za reprezentaci a propagaci kraje a také získal ocenění Osobnost města Břeclav ke 150. výročí povýšení Břeclavi na město
  • věnuje se také literární činnosti, jeho poslední kniha vyšla v prosinci 2022 a má název Vzpomínky z cest
  • s manželkou Jitkou na letošek připravuje pět samostatných výstav, kterými oslaví své kulatiny